LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tato povídka spadá do kategorie alternativní historie, jinak neobsahuje žádný fantastický prvek. Někomu proto nemusí sednout. Je to však učiněný stroj času, který čtenáře vymáchá v oné depresivní atmosféře, kdy zaslepenost vládla ulicím, zatímco na obzoru tiše narůstala tsunami. Zážitek při čtení 3 hvězdy, dojem po dočtení 5; průměr: ****

Imho chyba v překladu na straně 19. Žadná výroba hadího oleje, vzhledem k předchozímu textu se, řekl bych, jedná spíše o „šarlatánství“. Nicméně je fakt, že spojení „snake oil“ je čistě americká věc z (před)minulého století, no…

Nejdřív jsem si říkal, že autor jen vykradl Toma Cruise :-) a pointa příběhu mi přišla velmi brzy jasná, ale přesto se mi povídka líbila, až mě to překvapilo…

Také jsem hodnotil podle sebe a dal 60%. Prostě mám jiný vkus a nějak nerozumím těm nominacím na ocenění…

Za mě „brak“. Ve skutečnosti bych potřeboval zápornou stupnici, abych vyjádřil své znechucení. Na druhou stranu chápu, že šlo o literární experiment, který ze své podstaty rozděluje, a podle čtenářských i recenzentských ohlasů si své obdivovatele nalezl. Takže z hlediska editorů asi v pořádku, že povídku zařadili, ale ode mě ani kytičku.

Tato povídka bodovala čtivostí (Kotleta psát umí, tady to dokazuje v každém odstavci), atmosférou (všechny ty záhadné vraždy okultistů) a houfem zajímavých postaviček, mezi nimiž kralovala Frau Klopfen se svojí „ovlivňovací magií“. Více takových okultistek v českých antologiích! Jediné, co mi úplně nesedlo, bylo překombinované finále, kdy jsem se trochu ztrácel. Navíc skutečnost, že autor mnohé vysvětlil až zpětně, připravila povídku o část napětí (čtenář netrnul, zda smělý plán vyjde, protože netušil, co se chystá). Ale vymyšlené to bylo dobře včetně atraktivního propojení se starší historií (meč Ulricha von Jungingena a úplavicí stižení Poláci). Za mě hezkých 70%.

@Fouré[3]: ano, byly to svým způsobem otázky a díky za vyjasnění :) ať se daří!

V pořádku a chápu to… Já rozhodně nepatřím mezi ty, koho by jakákoliv (tedy slušně vyjádřená) kritika nějak rozčilovala a potřeboval si kvůli tomu vylít dušičku.

Reagoval jsem jen proto, že jsem měl dojem, že obě dílčí výtky jsou formulovány jako otázky. A já tak nabyl dojmu, že Vám na ně dlužím odpověď. Tedy zvlášť u toho rádia, které jsem skutečně od začátku měl před očima jako tu velkou krabici, se kterou se zahradník táhl na zahradu. (U těch řeckých katolíků bez okolků přiznávám, že mi to při kontrole uteklo…)

@Fouré[1]: co na to mám říct? :) není to mezi námi poprvé, že? uznávám, že jsem magor a reaguju patrně nepatřičně na určité podněty, ale už se to o mě ví, takže to není překvápko. řečtí katolíci mě samo sebou napadli a chápu, že 99.99 % čtenářů je to úplně jedno, nicméně. s tím rádiem také, jenže celý dojem scény, že si to zahradník pustil, když pracoval v sadu, inu, prostě, neskousl jsem to. můj způsob čtení je docela živý a i kdybych se krutě mýlil (a stává se), tak v okamžiku, kdy mi něco nesedí, mám problém. mám kolegu v kanclu s absolutním sluchem. tam, kde já u nějakého hudebního projevu plesám radostí z hudebního dojmu, on se šklebí, protože interpret někde nenasadil správně a ujel mu rytmus. já to prostě nepoznám a nevadí mi to. ale chápu ho, čím má člověk větší očekávání, tím hůře snáší i drobnosti, které je nenaplňují. a já vím, že nápady máte a psát umíte (tak, jak se mi to líbí), takže to budou ta očekávání ;)

ta první třetina se mi opravdu četla docela špatně, jestli to bylo tím neustálým skákáním od jednoho k druhému, prokládané útržkovitými vnitřními monology, nevím jistě. asi zhruba od okamžiku, kdy se doktor ocitl mezi rusíny se to konečně rozjelo a já byl spokojen ;)

@Gaarq: Kdo jsou to řečtí křesťané? Možná poněkud zkratkovitě a neobratně vyjádřeno, nicméně jsou to příslušníci řeckokatolické církve. A přenosné radio? Domnívám se, že možnost vynést (pravda poněkud objemnější) škatuli z domu na zahradu, přes pootevřené okno jí zapojit do elektřiny a pak naladit, má do skutečně přenosného radia z šedesátých let opravdu daleko…

@Polinius[1]: Dobře děláš. Hodnoť a komentuj podle sebe, bez pardonu.

„Vono by to chtělo sem nahnat nějaký lidi, aby se víc hodnotilo.“ Ono to dostalo 2× 90% a pak přijdu já a dám tomu poctivých 50% a najednou se povídka ocitá už skoro pod čárou, na které je napsáno „dobrá povídka“. Pak si připadám trochu jako heretik.

Několikkrát jsem zhnusením odvrátil zrak, několikkrát se nahlas zasmál, nekolikkrát nevěřícně kroutil hlavou. Geniální povídka (i když ne scifi). Kdybych vám prozradil, jak to chutnalo, jak to chutnalo, už byste nikdy nevzali do úst oliheň.

@yerry[4]: V anglictine je takove rceni…„Two's com­pany, three's a crowd“ Treti je nadzbytecny pro idealni kombinaci partnerstvi. Takze je jako pate kolo u vozu.

@yerry[1]: Ja bych to prelozil jako „pate kolo u vozu“.

@yerry[1]: Angličtinář zrovna nejsem, existuje ale staré latinské úsloví Tres faciunt collegium (tři dělají společnost), tak možná…

Příjemná konverzační povídka. Představa „eposů“, zrcadlících odlišné mentality, mě zaujala. ****

Záměr: v anglickém textu se doktor jmenuje „Aleksandr Ivanovich Grigoryev“, ale v textu je soustavně označován „Ivanovich“ a oslovují ho tak i ostatní postavy. Autor má tudíž o užívání otčestva mylnou představu, Rusové by hrdinu buď oslovovali „Alexandře Ivanoviči“, nebo „(doktore) Grigorjeve“ (případně „Sašo“B-). Český text povídky včetně názvu to zohledňuje.

Zjistil jsem, že povídka „Zvuková transfúze“ resp. „Zvuková transfuze“ je prakticky totožná s povídkou „Sladký zvuk zvonů“. Děj se stejný, jen jsou povídky vyprávěny v některých posážích trochu jinými slovy. Ve „Zvukové transfuzi“ se Rogoz narodil v kostelní věži, v „Sladkém zvuku zvonů“ ve vysoké kostelní věži. Po podrobnějším srovnání jsem zjistil, že „Zvuková transfuze“ z roku 1992 zabírá v mé čtečce necelých 12 stránek, „Sladký zvuk zvonů“ z roku 1996 necelých 19. To je způsobeno tím, že ve „Sladkém zvuku zvonů“ je zmíněno jméno otce Rogoze a spoustu dalších podrobností, které sice nemají vliv na děj, ale povídka je tím delší a propracovanější.

Po podrobnějším srovnání jsem zjistil, že „Zvuková transfuze“ z roku 1992 zabírá v mé čtečce necelých 12 stránek, „Sladký zvuk zvonů“ z roku 1996 necelých 19. To je způsobeno tím, že ve „Sladkém zvuku zvonů“ je zmíněno jméno otce Rogoze a spoustu dalších podrobností, které sice nemají vliv na děj, ale povídka je tím delší a propracovanější.

Zjistil jsem, že povídka „Zvuková transfúze“ resp. „Zvuková transfuze“ je prakticky totožná s povídkou „Sladký zvuk zvonů“. Děj se stejný, jen jsou povídky vyprávěny v některých posážích trochu jinými slovy. Ve „Zvukové transfuzi“ se Rogoz narodil v kostelní věži, v „Sladkém zvuku zvonů“ ve vysoké kostelní věži.

tato báseň silně zapůsobila na moji fantazii *****

@BorgDog[1]: Congrat bro ! ;)

@Pista[3]: Dobrá práce. Já nebyl rozhodně tak dobrý detektiv. :-)

Zvláštní, jak ten čas letí. Ani jsem si neuvědomil, že když nebudu počítat webové ST fanfiky, je tohle má první vydaná povídka po zhruba pěti letech.

@Lucc: ale prdlajs rozumí :) i když možná o trošku víc než „běžný čtenář“. a i když často kritizuju logické lapsy, většinou jen tam, kde není ani nic jiného zajímavého v příběhu. už si to nepamatuju fakticky, ale třeba jsem tu nevěrohodnost prostě zkousl, protože emočně na mě povídka udělala velký dojem, a to si pamatuju dobře. zkusím to o víkendu přečíst znova ;)

@zdenekh[2]: Tak jsem se na to po letech podíval znovu a je to trošku jinak: viz info.

@Pista[1]: Byť už je to x-let starý dotaz, tak aby to nikoho nemátlo, tak není… :-)

@cojone[1]: Jak si z dávných dob pamatuju Housera, tak myslím že nad to, aby hodnotil maximálním počtem bodů sám sebe, byl vždy vysoce povznesen.

@cojone[1]: Měšťan je autor sf povídek Pavel Urban

Pavel Houser je uzivatel mestan? Jinak si hodnoceni neumim zduvodnit…

Jak velká je podobnost s povídkou http://www.legie.info/povidka/12257-alfred-elton-van-vogt-netvor-z-hlubin či s povídkou http://www.legie.info/povidka/8984-dukarongfa-buh-zraloku?

@tomts: Za potravou nejde, vadí mu lidé na ostrově, kteří zabíjejí žraloky.

Přímo v obsahu „Podivný ráj“ je za překladatele Otcovy napodobeniny uveden Filip Krajník, ne Bob Hýsek. Ve Výplatě je to Milan Lžička.

@Svarec[2]: Není to tak dlouhé; 170 stran A4, to bude tak 300 stračích stran.

Formát je poněkud posunut, nech se překvapit. :) Pro delší text je trochu složitější. Nicméně je to poutavé, alespoň pro mě jako pro čtenáře, i když to čtu podruhé.

@barbar[1]: Zrovna jsem na to koukal :) Pochopil jsem správně, že to bude i ve stejném formátu? Těším se, ale nedovedu si představit, že by to „dopisové“ vyprávění fungovalo na třeba 500 stranách… (ale podle ceny to asi moc dlouhé nebude?)