LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Martin D. Antonín

Zelená

Kategorie: fantasy - humorná - audiobook

vydání: Straky na vrbě (web) 2008; Straky na vrbě (web) 2013

odkazy: 4x [recenze]

Komentáře:

Vlask  | *** 06.11.2008 22:21

Není to špatné a goblinsko orcský začátek je místy i docela vtipný. Později se ale kniha zvrtne do vážné elfské roviny a tam už je z toho jen průměrné fantasy dílo.

gabish  | *** 27.05.2009 13:40

Vcelku vtipné dílko, kterému by ovšem neuškodilo menší (možná spíš větší) zkrácení. Poslední třetinu knihy zabírá úmorný závěrečný souboj, kdy si jen říkáte: Tak už sakra vystřel!

Majkl  | ****1/2 10.06.2009 10:15

Tak tomu sa hovorí pecka a naozaj výborná kniha. Teda, ak nečítate dookola Pratchetta a pod. V tom prípade by pre vás mohla táto kniha znamenať len ďalšiu konkurenciu, ktorú si ani nevšimnete. A to je chyba. Nepriateľstvo medzi orkami a elfami je každému známe, ale nájdete knihu, kde sa tieto dve rasy spoja proti ďalšiemu nepriateľovi? Nájdete knihu, kde sú sympatickejšie postavy tie zelené, kde vám pobehuje zelený kyborg elfky v boji proti vynálezu druhého goblinieho šialenca? Taká je len jedna a je správne zelená (Zelená dobrý!). Dalo by sa čakať, že takýto mix bude riadna blbosť, ktorá bude stáť na vratkých nohách humoru. Ja osobne nemám v obľube humornú fantastiku, Pratchetta som skúšal niekoľkokrát a nič. V tomto prípade som však nemal možnosť knihu odložiť. Perfektný humor od začiatku knihy vynikajúco pobaví a neskôr ma zaujal dostatočne silný príbeh, ktorý ma spolu s perfektnými postavami (Bangorg, Hribnik, Aiyanail a najmä najlepší Muh!) nepustil do poslednej strany. Jediný mínus bolo menej humoru než na začiatku knihy, ale ťažko povedať, či by autor zvládol skombinovať veľkú dávku humoru so silným príbehom. Takto je tam humor po troškách, no zapôsobí o to blahodarnejšie. Veľkým kladom knihy je aj skvelá obálka spolu s perfektnými ilustráciami. Muh medzi klietkou a kotlíkom je asi najlepšia scéna. Skúste Zelenú. Po temných fantasy, či vážnych scifi je toto správny duševný relax.

Duirin  | ****1/2 13.09.2009 22:12

Na začátek bych řekl asi toto: „Přečtěte si Majklův komentář.“ :)
Ale s jednou věcí nesouhlasím – jsem fanoušek Pratchetta a Zelenou nepovažuju za konkurenci – Pratchett je někde trochu jinde stylem psaní (maximálně pár úvodních dílů Zeměplochy by šlo srovnávat). Ale i kdyby… já si koupím Pratchetta i Zelenou (zatím se neodvažuju psát Antonína, na to je jedna kniha málo) – takže žádná konkurence :)
Já mám právě humornou fantasy celkem rád a Zelená mě v tomto směru navíc příjemně překvapila. Ale ještě větším překvapením byl právě příběh. Výborné postavy, gobliní dialogy…
Kniha je psána z pohledu goblinů, což z nich dělá klaďase… Ale copak čtenář může fandit proti elfům? Především Aiyanail mě dostala a neustále ve mě vyvolávala rozporuplné pocity. Muh!
Hodnocení? 80%? Ale je to zelená – má oblíbená barva (a pití :) konec OT) – dávám 90%, na úplný top maximálního hodnocení to přece jen má pár muh!

elanius  | **** 19.10.2009 15:36

Ako som si už u Antonína zvykol, dominujú humorné dialógy a tentokrát je aj námet neobvyklý a nápaditý. Škoda len toho postupného prechodu od humoru k moralizovaniu, čím záver vyznel trochu rozpačito.

Svarec  | **** 21.02.2010 12:38

Zelená špatný!

To byl můj dojem při prvním čtení, kdy jsem se dostal asi na padesátou stránku. Nebavilo mě to. Popis bitvy nebyl příliš záživný, popis konstrukce Střelky byl záživný ještě méně. No, rozhodl jsem se dát knize druhou šanci a…

Zelená dobrý!!!

Prvních cca padesát stran je pořád stejně nudných, postupně jsem se do toho však začítal víc a víc až jsem zjistil, že se od toho nemůžu odtrnout. Kromě totálního jemného překroucení všech možných klišé mi k srdci přirostli gobliní inženýři a veškeré vedlejší postavy, od natěrače Muha po mistra rány Bangorga. A hlavně se to prostě dobře četlo.

Madam Brbla  | ***1/2 26.07.2010 13:59

„Zelená“ bít křýženec „Pán prstenů“ a „Robocop“, to hodně trhlí kombynace. Nejdříf bojovat elfoun s ork a gob proťi maghron. Nebít člověky, nebít trpaslíki. Ork bít silní, gob bít chitrí, s ňěma plno lekrace! Oni zelená! Já oblíbyt šílená šaman Muh a taki mylovňík velkí rána, kreténork Bangorg. To elfouni bít šmejt – pořát přemíšlet, váhad a nebít ftipní, spýš patetyckí, oňi dávat příběch hloupka. Oni červená! Já netušyt, kdo maghroni bít – ňákí potfora z cizý dymenze, taki červená a nemoc ftipná. A pak tu bít ynžinýrská vítvoři: velká Kolosork-C a (bít bacha, SPOJLER!) malá gobocop Střelka, ona vzňyknout z elfounka a pak bít těšce schyzofreňí (konec SPOJLER). Já mislet to moct bít věčí lekrace, no ona bít spýše psícho k zamíšlení. Konec bít otevřená jak dekl od pánskí záchot, chistat asy pokračováňý. Já přečíst, já bavit, ale já nechechtad tolyk, kolík čekala. Zelená dobrý, no já znát lepšý barvi. 68%

Methat  | ***1/2 07.06.2011 10:55

Ja súhlasyť z Jana-šesť-šesť-sedem. Veľmy dobrí ona vistihnúť. Zelená biť trhlí, trocha humorní knyha. Ja moc nesmiať, no ja bavyť! A to hlavní! Trochu divná, ork spojency s elfoun, to ja krutyť hlava, no ja zviknuť, nakonec elfoun ukout pykla, jak zvyk oni, a gob inženír vimislet nová bitevní stroj, to dobrý, zelená tiež dobrý. Kniha čítať dobre, nezaspať ja. No vyriešenie elfoun-ork na konec udobrení použít Antonin ako v Křivé ostří. Podobnosť čystí náhoda. Ja rád Střelka, ona dobrý ako zelená, no trocha psicho. Ďalej Muh! on šialení natérač, Hribnik súperyť s Gutnik, kto lepšý inžinír, on C-ork, pitogob, kreténork a ďalej tak… trochu podoba s Obilivion (to biť hra) a další film znama to biť ako písať Jana-šesť-šesť-sedem… Ja tešiť pokračovanie Antonina…

„Hribnik slíbit nová kyj, já mít pořád stará kyj, pořád nemít nová kyj, pořád blbý dřina rána.“ – Bangorg

Vzápětí všichni goblini zaječeli, jako by ztratili veškeré příbuzné – aniž by vědeli, kam ukryli své cennosti.

(Cedule urobit Dr. Muh!)

GeRony  | **** 14.12.2011 11:03

Tak. Zelena je vazne dobra. Humornu fantasy je ovela tazsie napisat, ako vaznu. Aspon teda podla mojho nazoru. Co sa tyka humoru, bavil som sa, niekedy aj zasmial, ale keby tato kniha bola iba o tom, dostala by iba mierne nadpriemerne hodnotenie. Postupne sa z toho vsak vykluje celkom vazny pribeh, humorne scenky ho perfektne osviezuju. Uvod mal dokonca skoro az hororovu atmosferu ;) Do toho vsetkeho naozaj dobre vymyslene postavy, ktore spomenuli komentujuci predo mnou. Nakoniec teda prevazuje velmi dobry pocit.

Neja  | **** 09.09.2012 21:14

Upřímně jsem se u žádné knihy už dlouho tak nenasmála, nemohla ji číst takhle převážně nevážně a ještě se od té bžundy tak těžko odtrhávat při výstupu z dopravního prostředku, abych si cestou nerozbila kokos. Jen na konci byl závěrečný souboj už poněkud předlouhý a vysvětlující moralizující monolog v goblinštině trochu náročný na mozkové závity zodpovědné za porozumění jakékoliv cizinštině, ale nešť. Bylo to skvělé. Postavy, dialogy i objasnění, jak může rozpoutat staletou válku orčí „mírumilovný“ tanec okolo vítězného ohně. No a pak je tu ještě rozdvojení ( případně roztrojení) osobnosti hlavní postavy, kdy spolu všechny části vzájemně bojují – autorova specializace a posedlost, neboť tentýž motiv je jen v mírně odlišné podobě hnacím motorem jeho následujícího neméně šíleného ( popravdě, ale v dobrém) počinu Daemonica. Stejně tak jako jakási invaze démonických bytostí z jiné dimenze ( tady maghronů, v Daemonice démonů – jak taky jinak). Jen Daemonica má tu smůlu, že nemá gobliny a orky a goblinštinu a orčtinu. Zelená je dobrá!

Fouré  | **** 01.12.2014 10:18

Předesílám, že knihu jsem nečetl, ale naposlouchal její audioverzi, čiže můj požitek z ní, mohl být lehce ovlivněn výborným vypravěčem. Nicméně… Jakožto humorná fantasy to svůj účel splnilo dokonale, sice bych na prstech elfouna, co se důvěrně seznámil s Kolosorkovou pilou, spočítal, kolikrát jsem se zasmál nahlas, nicméně lehce nablblý úsměv mi z tváře nezmizel po celou dobu poslechu. Závěrečný souboj je podle mého možná až moc natahovaný, nicméně vzhledem k jeho definitivnímu vyústění, kdy si mimo jiné pracující třída uvědomí samu sebe, kdy dojde k ukázkové léčbě schizofrenie a kdy si na své přijde i lakařský bůh dr. Muh, je možné, že by mu celkové prokrácení nakonec mohlo i uškodit. To se ale bohužel netýká některých klišé, která nejsou ani vtipná ani pro děj potřebná a která autor mohl v klidu nechat ve střižně a kniha by tím jen získala. Ovšem i přes to u mne Zelená předvedla takřka ukázkový ovládací tanec a já teď jen doufám, že tvůrce nakonec zkonstruuje druhý díl, kde by Muh mohl opustit svůj příbytek.