LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Terry Pratchett

Malí bohové

série: Úžasná Zeměplocha
díl v sérii: 13
kniha patří do světa: Zeměplocha

Tato kniha je částí i jiných knih: Malí bohové / Dámy a pánové

Kategorie: fantasy - humorná

originální název: Small Gods
originál vyšel: 1992

vydání: Talpress (web) 1997; Talpress (web) 2007; Talpress (web) 2022

odkazy: 1x [info], 1x [ukázka]

Komentáře:

Gotrek  | ***** 25.01.2006 14:33

Pro mě po Sekáči druhá nej kniha od T.Pratchetta… Gotrek syn Gurniho

Hugo  | ***** 31.01.2006 00:53

Výborná kniha ale druhé místo bych ji určitě nedal, nicméně nebyla by ani nikde v posledních řadách. Pro mě trošku nostalgie – první kniha co jsem od Pratchetta četl …

blue_elf  | **** 11.05.2006 11:37

No ja neviem, je to super ale mierne roztahane.

psykkoman  | ***** 10.07.2006 01:52

Pratchetta čtu vysloveně pro oddych, přednost dávám trochu jinému typu knížek, nicméně Malí bohové jsou pro mne nejlepší pro silný myšlenkový náboj, zcela nezvyklý ve většině Pratchettových knih.

firen  | **** 01.12.2007 18:47

Co dodat. Zajímavý příběh z úžasného světa Terryho Pracheta. Nebyl zase tak špatný ale ani né nejlepší. Zkrátka zlatý střed.

Speedemon  | **** 12.01.2008 09:47

Skvělá Zeměplocha jako vždy. Narážky na naší historií jsou témeř všudypřítomné. Vše se točí okolo víry a jak je jí bůh živ. Příběh neztrácí ani z absence známých postav. Hlavní postavou je hloupý věřící Bruta, který má však neuvěřitelnou paměť (jeho první vzpomínka je jak vylezl z černého tunelu a viděl světlo). Kniha mě pobavila a víc jsem po ní ani nepožadoval. „A přece kráčí.“

Const.ex  | ***** 22.02.2009 15:38

První kniha co jsem od Pratchetta četl a musím uznat, že zatím nejlepší. U žádné jiné jsem se tak dobře nepobavil jako právě u této. Příběh byl zajímavý, originální a ani na chvilku nenudil. Pro mě jednoznačně Top z úžasné Zeměplochy!

Polinius  | ****1/2 20.08.2013 13:23

Jasně je to dobré. Docela by mě zajímalo, jestli existuje někdo kdo začal číst Zeměplochu od posledního dílu a teď se zpětně vrací. Co si třeba o sérii myslí, že ano. Přece jen rozdíl mezi první a poslední Zeměplochou je znát. Tohle je „starý“ Pratchett. Tenkrát byla kniha vnímána, že se trefuje přímo do černého a že se otírá o náš reálný svět a nastavuje mu zrcadlo více než bylo tou dobou v sérii běžné. Ale z dnešního pohledu je to takové zábavné kratochvilné čtení.

Madam Brbla  | ***1/2 16.02.2015 11:13

Dostala jsem chuť se zasmát a „Malí bohové“ jsou jedním z mála zeměplošských románů, které dosud unikaly mé pozornosti. A tak jsem zavítala k Omniáncům, spoutaným vírou v mocného boha Oma a jeho dogmata: Země je kulatá, otáčí se kolem Slunce a kdo tvrdí něco jiného (třeba ten nesmysl o placce na hřbetech slonů stojících na krunýři želvy), protiví se církvi a péče inkvizice ho nemine. Víra novice Bruty v boha Oma je neochvějná, když mu ovšem ono božstvo přistane na kompostu a osloví jej, má poněkud problémy pochopit, že tato popudlivá želvička je skutečně tím, za koho se vydává. Jednoduchý mládenec je stržen do víru událostí – Om nehodlá zůstat ingrediencí do polévky navždy a Brutova fenomenální paměť se také hodí do krámu exkvizitora Vorbise s dobyvačnými plány.
První polovinou knihy jsem se prochechtala, nádherně se trefuje do náboženských bludů. V druhé polovině bohužel ubývá humoru na úkor vznešených myšlenek a už to není taková zábava. A jelikož nečtu Pratchetta pro jeho filozofii, nýbrž pro jeho vtip, mé dojmy od silného nadprůměry klesly na solidních, byť nenadšených 70%.

Efebci zastávali názor, že volební právo by měl mít každý.* Pokud pochopitelně nebyl chudý. Nebo cizinec. Nebo mu v tom nebránila jiná nepřekonatelná překážka, třeba to, že je blázen, lehkomyslník nebo žena.

Strider  | **** 04.09.2020 13:56

Opäť Pratchett, ktorý ma (takmer) bez výhrad bavil. Tentokrát sa pozrel na zúbok náboženstvu a filozofii – a samozrejme ani na jednom z nich nenechal suchej nitky. Trefné narážky na absurdnosť cirkevných inštitúcii presahujú hranice odpočinkovej literatúry a okrem zábavy ponúkajú aj niečo na zamyslenie. Prostoduchý Bruta s dokonalou pamäťou a boh Om uväznený v tele tvora, z ktorého sa robí výborná polievka – jedna z najlepších dvojíc Zeměplochy (samozrejme až po Stařenke Oggovej a Bábi Zlopočasnej). 8/10

louza  | ****1/2 05.03.2023 16:17

Z hlediska zeměplošské série vcelku nenápadná, ale o to zajímavější kniha. Podobně jako Pyramidy stojí mimo řady. Na rozdíl od klasických panských mocenských intrik v poušti se tu ale autoři pouští do výrazně závažnější problematiky a to je náboženství. Stejně jako série čarodějek není příběh násilně vtipný. Humoru tady vlastně až tolik není a ten který tu je, je striktně tématický. Děj se točí kolem mladého naivního novice Bruty a takřka zapomenutého boha Ohma, který za nevyjasněných okolností havaruje v podobě malé želvy do Brutovy zahrádky. Je trochu s podivem, že v zahrádce nacházející se v prostřed Ohmova chrámu je mladý novic jediný, který svého boha slyší, protože v boha skutečně věří. Cesta za znovu nabytím božské síly lemována někdy dost krutou pravdou a nevyhnutelným poznáním sebe sama může začít. Kniha má svá světlá místa, ale jako celek trpí trochu dějovým obloukem jemuž by prospělo menší zestručnění. Všechny zásadní myšlenky se však vyřknout podaří a autorská jemnost a ušlechtilá krása v případě hlavní postavy pohladí na duši. Netypická, ale moc hezká, místy až dojemná, Zeměplocha.