LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Andrzej Sapkowski

Čas opovržení

Kniha vyšla i pod názvy:
Zaklínač IV: Čas opovržení
Čas opovrhnutia
Zaklínač IV Čas opovrhnutia
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Zaklínač
díl v sérii: 2
kniha patří do světa: Zaklínačův svět

Kategorie: fantasy - meč a magie

originální název: Czas pogardy
jiný (obecně známý) název: Čas opovrhnutia
originál vyšel: 1995

vydání: Leonardo 1996; Leonardo 1998; Leonardo 2000; Leonardo 2005; Leonardo 2007; Leonardo 2009; Leonardo 2011; Plus (web) 2016; Leonardo 2017; Lindeni (web) 2022; Leonardo 2022

odkazy: 4x [recenze]

Komentáře:

Thorgos  | *** 10.05.2006 14:32

Oproti \„rozvleklej\“ Krvi elfov, tu už dej naberá väčší spád a všeobecne aj temnie. Celá séria sa zamotáva a už sa tu dajú nájsť aj nejaké hlbšie spojitosti. Kniha je od prvej časti ságy lepšia podľa mňa hlavne preto, že v prvej časti sa čitateľ musel najprv zoznámiť s postavami a prostredím. V tejto knihe je už väčšina ľudí zo svetom zžitá a dej môže uháňať.

Olorin  | ***** 22.08.2006 10:45

Spolu s Krví nejlepší část série děj rychle plyne až k bitvě čarodějů, která je takřka dokonalá

firen  | ***** 16.05.2009 10:25

Druhý díl, překonávající ten první. Prostě vynikající kniha od vynikajícího spisovatele. Lze jen doporučit. Tímto mohu říci se stoprocentní jistotou, že M.Heitz je král Německé fantasy, Frank Herbert král americké sci-fi, Sergej Lukjaněnko ruské sci-fi, Knaak zase americké fantasy a Andrzej Sapkowski král polské Fantasy

Gaarq  | ***** 26.02.2010 19:46

příběh nabírá spád a začínají se dít věci překvapivé. osobně bych vypíchl skvělou alegorii nilfgaardského útoku přes jarugu, další posun v postavě geralta a výborně, v podobě potkanů zapracovaný, fenomén naštvaného zoufalého mládí. sapkowski je pan spisovatel.

louza  | ***** 10.02.2011 13:09

Po úvodní části, kde si autor bral za cíl vykreslit charaktery hlavních postav a načrtnout pár zásadních problémů, vytahuje Sapkowski své hlavní trumfy. Politický propletenec vládců severních království je vystupňovaný nilfgaardskou invazí. Děj nabírá na obrátkách a hrdinové jsou doslova vlečeni dějem. Sapkowski vyrval klasickou fantasy ságu z kořenů a zasadil jí korunou do země s kořeny bezmocně trčícími k nebi. Tahle kniha, není o zaklínači. Není o Ciri. Je o válce o moci o smrti o beznaději a o malé porci lásky a přátelství, které dokáže být dokonale převálcováno lží a nenávistí. Přestože se jedná o fantasy, je uvěřitelnost děje někde na hranici historického románu. Sapkowski díky svému vypravěčskému umění, přesahu daleko za hranice konzumní fantasy a preciznosti v modelování desítek postav vytvořil jedno z nejzajímavějších děl žánru.

Izmalius  | ***1/2 12.01.2013 16:24

Naštěstí mě tenhle díl bavil o něco víc než krev elfů, kde se vlastně vše teprve rozjíždělo. Nadále mě udivuje velice vysoké hodnocení této knihy, ale alespoň je to objektivní. Kvalita mi opět přišla hodně kolísavá. Velice mě pobavil čarodějnický banket, který bych označil jako nejlepší část celé knihy. Zajímavý je i závěr, díky kterému budu uvažovat o pokračování ve čtení. Naopak naprosto strašná mi přišla kapitola v poušti. Dokážu přivřít oči, jedno i dvě, ale tohle na mě prostě bylo moc a musím se přiznat že to ovlivnilo i celkové hodnocení. Taky mi přišlo celkem zbytečné zmiňovat tak velké množství jmen čarodějů, když stejně většina pomře. Celkový dojem celkem dobrý, ale do legendy to má prostě daleko.

Madam Brbla  | ****1/2 14.01.2013 09:52

Byla jsem bezmála o polovinu mladší, když jsem s touhle knížkou trávila na chalupě poslední prázdniny před vstupem do dospělosti. Chtěla jsem si nerušeně užít atmosféru, tak jsem se před hrozbou práce na zahradě odklízela do nedalekého lomu a tam, uhnízděná vysoko na římse, se poprvé stala svědkem úvodního putování kurýra Aplegatta. Do druhého dne jsem neměla co číst…
Intriky a souboje nabírají na obrátkách, události se dávají do pohybu jako nezadržitelná lavina, která smete prostý lid stejně jako mocné čaroděje nebo krále. Výcvik, výuka i dětství Ciri končí, Geralt ztrácí nejen iluze, zatímco jiní přicházejí o životy. Sapkowski čtenáře vezme na působivý banket čarodějů, nechá nás nahlédnout do tajů špiónského řemesla, bojuje se magií, meči i nabroušenými jazyky (těmi především), potěší narážky na nedávnou historii či současné nešvary lidstva. Hranice mezi dobrem a zlem je nezřetelná, svět není černobílý. Zkrátka v románu nechybí napětí, romantika, humor ani témata k zamyšlení.
O čtivosti knihy svědčí fakt, že jsem vyskakovala z tramvaje na poslední chvíli… třikrát po sobě jsem málem přejela svou zastávku, tolik jsem byla zažraná do děje:-). O nejvyšší hodnocení přišel „Čas opovržení“ až v závěru: Ciri, jakkoliv se celá sága kolem ní točí, pro mě není dostatečně poutavou postavou, proto mě linie s ní ne přímo nudí, ale přece jen méně baví. 94%

Majkl  | **** 21.06.2014 13:38

Druhú knihu hodnotím vyššie než úvod do série, pretože tu sa už rozohráva ústredný konflikt, zoznamujeme sa s ďalšími postavami, ktoré už ale vykonajú aj svoj diel práce pre rozvinutie zápletky, dej je svižnejší, akčnejší, humornejší a aj tie dialógy sa mi zdajú ešte o kúsok lepšie než v jednotke. Autorova pozornosť sa presúva hlavne na Ciri, ktorá hoci nie je tak zaujímavá a sympatická ako Geralt, nemal som s ňou také problémy ako iní čitatelia. Slabšími momentmi je Cirino putovanie v púšti a celkovo ten jednorožec. :/ Inak ale skvelých a pútavých 80%.

Strider  | ***** 03.05.2015 11:20

Po skoro idylickom úvode príbeh potemnel a Geralt s Ciri narážajú na svet politických ambícii, je nutné učiniť ťažké rozhodnutia a čeliť neúprosnému osudu. Druhú časť sáry definujú udalosti na Thanedde, ktorými sa konečne začne hlavná zápletka. Tento diel sa mi aj napriek geniálne napísaným pasážam z Gors Velenu („Ke vší smůle někdo neviditelný v davu dul jako pominutý na mosazný trombón. Rozhodně to nebyl žádný hudebník.“ – o pár odsekov ďalej – „Trubač na trombón utichl. Pravděpodobně ho někdo zabil.“) a z banketu kúzelníkov páčil o vlas menej ako prvý, lebo následné trampoty Ciri už neboli tak záživné (a zábavné). Figúrky na šachovnici sú ale rozostavené, hra sa začína. 9/10

Clarice  | **** 14.01.2017 21:25

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Hm, tak u mě to – hlavně pro knihy – platí opačně. Fantasy jsem většinou odsouvala na druhou kolej, takže v mládí jsem hltala Clarka a různé ty mrtvé klasiky. Teď – jakože ve stáří, strašně žeru v prvním díle brutálně hláškující trpaslíky, sympatické – všechno, ve druhém pak prohloubení děje, nádherné charaktery, uvěřitelná trápení a nečekané zvraty. Slyšela jsem oboje jako audio – doporučuji. Vyniknou takové ty úvahy na téma „Ciri potká jednorožce a přemýšlí, protože jednorožci následují jenom panny, jestli mu bude nějak vadit, že ji kdysi někdo políbil.“ Nádherný svět, díky za skvělou práci na jeho audiopodobě.

Lucc  | ***** 05.01.2022 14:27

Ještě lepší pokračování už tak skvělé Krve elfů. Pravděpodobně nejlepší fantasy kniha všech dob. Příběh se rozvíjí, Sapkowski plynule představuje další více či méně důležité postavy, aby některé z nich opět rychle ze stránek vytrhla násilná smrt. Mění místa a pohledy osob. Zatím se ještě neprojevuje od třetího dílu počínající bezradnost autora kam s dějem dál a přibývání logických skřípotů a až podezřele křečovitých smyček děje, které zavání autorskou zvůlí. V tomto dílu je ještě vše v pořádku a epická sága slibuje silný děj i postavy a cosi navíc. Vpletení příběhů do nadčasové tapiserie, která bere za srdce i za moudí.
Dialogy jsou stále skvělé, ba možná ještě lepší. Autor ústy postav postavy perlí na banketu čarodějů i v následujících událostech na Thaneddu a v Hirundu. Čas opovržení je vůbec nejnahláškovanější díl. Památné je obzvláště ležení kaedwenské armády, odkud pochází okřídlené hlášky o kokotech před zavřeným hampejzem a Půlhrncovo zvolání „Svinstvo nedobré! Zywiku, nalij ještě!“ Mezi mými přáteli se také rozšířilo z úst Yennefer pocházející „Škoda malá, žal krátký.“
Ilustrace stále moc pěkné, i když občas mi přišlo, že jsou o něco dřív, než by měly být. Ale já text znám, tak možná proto. Divil jsem se, proč se usedlost u Gors Velenu jmenuje Hirundo. Latinsky to znamená vlaštovka, což mi přijde poněkud nešťastné vzhledem k času a místu. Ale možná jen něco nechápu.

Abych jen nechválil… Chybělo mi více lásky a něhy v rodinném kruhu. Ciriin vztah k opatrovníkům je málo podpořen z jejich strany. Yennefer se chová až vypočítavě a zachází s ní jako s nástrojem vyšších zájmů. Dělá vlastně totéž, jako ti, proti kterým bojuje. Je to snad až v přílišném kontrastu k dalšímu vývoji událostí, obzvláště ve 4. dílu. Ale což. Postavy románu se mají vyvíjet. A nemusí to být jen zaklínač. A nemusí to být jen do beznaděje.