kniha » Pěna dní / Červená tráva
chce si přečíst 1 | má v knihovně 7
hodnotilo: 11
73%
Pěna dní / Červená tráva Více vydání = více obálek.

Boris Vian

Pěna dní / Červená tráva

Kniha vyšla i pod názvem:
Pěna dní
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Červená tráva

Kategorie: fantaskní

originální název: L’Herbe rouge / L’Ecume des jours

vydání: Odeon 1985; Euromedia Group (web) 2005



Komentáře:
Lucc  | **** 12.11.2011 11:03

Pěna dní: Na první pohled nežánrové dílo, jehož realistickou kostrou ze začátku jen občas probíhají záchvěvy surreálna, ke konci jde pak ale už o téměř fantasmagorii. Kontrast realističnosti, do které se vkrádá podivnost, je zajímavý, ale sám tak dlouhý text neutáhne. Měl jsem problém se do Pěny začíst a ani ke konci jsem stránky rozhodně nijak nehltal. Otevřít si ji večer v posteli byl zaručený prostředek na rychlé usnutí. Styl psaní je odtažitý, dokumentaristický. Postavy jsou podivné a IMHO záměrně nepropracované. Jsou to protopostavy, sochy, modely. Celý svět vypadá jako alegorie, ale nejspíš není. Je jen podivný. Kvůli tomu všemu může kniha rychle začít nudit. Vian naštěstí sem tam utrousí záchytný bod, např. nějakou komickou situaci, zjevný výsměch známému filosofovi nebo poškádlení církve, což činí čtení snesitelnějším, ale pro průměrného čtenáře to bude pořád zoufale málo a odhodí Pěnu dní do koše s tím, že je to kniha o ničem. A nejspíš bude mít pravdu, ovšem já dodávám, že je to kniha o ničem dokonale napsaná. 3/5

Stylově velmi podobné Pěně dní. Realistický začátek a postupný příliv fantaskna, fanteskna a surrealismu. Konec není tak přepálený jako v Pěně, je civilnější, symboličtější. Text je kratší a má pevnější realistickou kostru, je jednoduše čtivější. Úvahy o životě a filosofii časté, ale zajímavé a obohacující. Text je dokonale vybroušený, ovšem nesedne každému. Je z jiného světa. Můžete ho nechápat a odmítat, ale ta dokonalost výrazů, volba slov a drzé umění obyčejnosti, to prostě nemohu než obdivovat. 4,5/5

Tua  | nehodnoceno 27.01.2013 17:35

Déle než Pěnu dní četl snad jen Děti kapitána Granta. Několikrát knihu odložil a s chutí se začetl do úplně jiného titulu, ale pokaždé se k ní po nějakém čase opět vrátil. Proč? Kniha je to určitě výjimečná, už jen způsobem, jakým je napsaná. Popisovaný svět připomíná skladbou sen, ale sen velice pevný, v základech kompaktní a hlavně dlouhý, spíš bych řekl takové bezvědomé blouznění z něhož se snící vícekrát nevzbudí. Začíná vesele a idylicky, ale jak už to u mnohých snů bývá, končí ponuře a bezútěšně. Možná je to Limbus kam odchází duše po smrti, možná vzdálená budoucnost, nebo alternativní minulost, povědomá a cizí zároveň. Na rozdíl od Domu o tisíci patrech (Weiss), v němž se hlavní hrdina Petr Brok ocitne tak nějak „zčistajasna“, v Pěně dní, jakoby lidé doopravdy žili, rodili se a umírali, bavili se a nudili, cestovali a pracovali a to co čtenáři připadá bizardní vnímali jako zcela přirozené – opět jako ve snu, jehož bezvadně fungující absurditu si snící uvědomí zpravidla až po probuzení. Někdy je to zábavné, ale jindy spíše únavné (čtení), obzvláště když čtenář není správně naladěný. Každopádně zajímavá zkušenost.

gan112  | *** 27.12.2014 17:41

Pena dní –(spoiler) Ľúbostný román (?), zo sureálneho prostredia s prevrátenými sociálnymi a morálnymi statusmi a hodnotami (teda až na obraz vierovyznania). Bizarnosťami sa dej len hemží. Zo začiatku trocha samoúčelne. Hlavná postava Colin je moderný „babrák“, túžiaci po láske, a to až tak že je (samozrejme bizarne)agresívny (na prechádzkach s dievčaťom vyhľadáva tmavé zákutia). Láska v románe je zjednodušená tak plochými postavami, ako aj zámernému zjednodušeniu na pocit zaľúbenosti. Inak mi príde dosť román tak francúzky predkaný sexualitou, či skôr skrytým sexuálnym nábojom. To prečo ide o ľúbostný román (?)začína byť zrejmé až neskôr, keď sa hlavným postavám začne rúcať svet. Colin sa chce starať o chorú manželku, Alis chce pomôcť Chickovi z jeho závislosti… Na bizarnosť sa dá časom zvyknúť a čitateľ sa ocitá akoby v snovom svete budúcnosti s nevšednou morálkou. Nepripúšťajú sa tu žiadne chmáry, a najhoršie čo sa vám môže stať je choroba. Od tejto chvíle je kniha plná jednoduchých metafor na úpadok ľudského šťastia, a to formou zmien vonkajšieho prostredia. Kdesi som čítal že kniha je nesfilmovateľná, ale práve opak je podľa mňa pravdou. Nenájdete tu žiadne vnútorné monológi postáv, ani žiadneho filozofujúceho rozprávača. Obraz akoby sa rovnal myšlienke. Nedajú sa brať celkom vážne, no aj na absurdnostiach sa tu dá takmer vždy nájsť niečo hlbšie. Interakcia a dialógy postáv sú krátke a výstižne, a je ich dostatočné množstvo na to, aby sa dej mohol odvíjať novými smermi. Osou knihy je rúcanie sa (miznúca pena) životného šťastia. Je zrejmé u všetkých postáv. Dve hlavné postavy strádajú však z rozličných dôvodov. Kým Chick z rozmaru a závislosti, Colin kvôli záchrane manželky. Vedľajšie postavy, ovplyvnené hlavnými, tiež chradnú, starnú, strácajú milencov, prichádzajú o prácu… Hoc ma čítani nebavilo, ideo podnetnú knihu na diskusiu. Sto ludi na nu bude mať sto názorov. Skrytý myšlienkový presah som vnímal, pri sociálnom porovnaní *Partra (vševeda-filozofa), ktorý na všetko môže hľadieť z teplučka, a hrdinov boriacich sa s problémami. Naň nadväzuje aj pohľad Alis ako ženy, ktorá ho dokázala vyčleniť ako táraniny, no Chickovi už pomôcť nestihla. Dá sa povedať že knižka je dosť umelecká a možno preto ma extra neoslovila, no každý si v nej môže niečo nájsť, a to hlavne na jej smutnom konci, ktorý je dejovo najprepletenejší a preto pre mňa najzaujímavejší z celej knihy.



WebArchiv - archiv českého webu