LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

@dva mraky[29]: nemohu než souhlasit :)

@Gaarq[25]: Tak pocit uvěření asi známe všichni. Ale kromě těch racionálně uchopitelných vlastností, o kterých se pak v recenzích píše jako o vnitřní konzistenci a věrohodnosti, to je také ovlivněno tím kolik kdo z nás knize odpustí a nakolik k ní přistoupí jako k nákupnímu pultu, kde si nemusí vybrat všechno. Třeba ta Duna, její válečnictví je prostě potřeba přejít, jinak se vize rozpadne. Ale dokáži si představit lidí, kterým nesedne fyzikálně hraniční písečný červ, triky Bene Geserritu, úporný odpor proti informačním technologiím a vůbec celé fungování toho feudálního světa a jinak vynikající román je nepřesvědčí.

@sicco[26]: Myslel jsem to jinak. Jakože během psaní jsou bloky, nedaří se to. Tak to autor dá k ledu a věnuje se jiným věcem. Pak se k tomu vrací když má nějaké nové nápady. Ale příkladů bude málo. Třeba Lem psal Solaris mnoho let a určitě to nebylo tak jakože nad tím seděl každý den.

@Gaarq[25]: to já to mám naopak. Hodně jsem Četl NW a kyberpank, teď se hodně vracím k těm jednoduchším dobrodružný věcem. Ale občas si střih u i něco jinčího. Stýská se mi po zahraničních povídkách. Kde jsou ty časy, kdy vycházel MF&SF XBéčko za rozumnou cenu. Achjo.

@dva mraky[24]: ale jo, rozumíme si. Třeba u začínajícího autora může trvat i deset let, než napíše a vydá svůj cyklus povídek a může tam narvat myšlenek co se dá. Jen mě teď nikdo takový nenapadá.

@FerryH[22]: pan kolega špásovně dramatizuje, že? :) a možná si pleteš literární přesah s angažovaností a aktivizmem, neboť nic takového v literatuře rozhodně nevyžaduju. fakt ne ;) mně prostě nestačí to, čemu se v české kotlině říká „zábavná literatura“, neb mě většinou opravdu strašlivě nudí. moje představa zábavy se dosti výrazně liší od většinové představy – proto nečtu (a nebo čtu jen ojediněle) šlechtu, žambocha, howarda apod. barbar cohen je mi 1000× sympatičtější postava než jeho předobraz conan. a čím jsem starší, tím je ho horší :D

@dva mraky[19]: pro mě, a asi nejsem sám, je důležité, abych autorovi vyprávění „uvěřil“, prostě to, že někdo nerozlišuje mezi flotilou a flotou, samopalem a kulometem, to je mi hluboce lhostejné, pokud to nenarušuje logiku vyprávění. ale cokoliv, např. psychologická či vědecká naivita autorů, kteří se tváří, že na tom stojí jejich příběhy, to mi vadí, protože jejich příběhy prostě potom nejsou pro mě uvěřitelné. proto také, krom většiny dobrodružek, nemám rád ani většinu intelektuální scifi, nejčastěji z 60.-80. let, protože je postavena na idealistických (a zcestných) základech a její pidlozofické závěry jsou tudíž zcela bezcenné. čest výjimkám, např. franz fühmann.

@sicco[23]: ehm myslel jsem to spíš teoreticky. Jakože tvůrčí proces není logický a nemá pevná pravidla. Já myslím, že v té knize je jen to, co tam na první pohled je. Jasně že jsou tam různá zamyšlení a filosofování, ale nic co by se na tebe po přečtení sneslo jako Velké Zvěstování. Číst znovu jen pro zábavu.

@dva mraky[15]: Ale jo, všechno je možné. Jen mi příjde, že kdyby chtěl Simak přijít s hlubokou myšlenkou nebo odkazem, vypotí to rychleji. Asi bych si to měl přečíst znovu, když tady mudruju. Že?

@dva mraky[20]: ani ne… spis tady vubec… ale na Nyx.cz z nej obcas vykvetu… :O)

@dva mraky[16]: Když o tom tak píšeš, přijde mi „Když ještě žili lidé“ dneska zas až nepříjemně aktuální.

@FerryH[18]: Řešíte to spolu často?

@Gaarq[17]: No pak se je na to potřeba podívat i z toho pohledu, jestli taky náhodou my nestárneme rychleji než ty knížky. Třeba ta Duna je to skvělý román. Ale když jsem to nedávno zase nadšeně četl, svoje militaristické já jsem musel poslat potápět se k vraku Bismarcku, aby nemělo rýpavé kecy. Je to obecný problém vytváření a udržení vize při prožívání fiktivnich příběhů. Jak stárneme jsme rýpavější cyničtější a umíme z fleku vysypat daleko víc důvodů, proč to či ono nemůže fungovat. Důležité je nenechat se tím příliš unést

@dva mraky[16]: … podepisuju ;o)
Gaarq proste všude vyžaduje nejakej aktivizmus a angažovanost nebo nějakou veeelkou literatuuuuru …ach jo…
Mne a asi i tobě a dalsim ctenarum staci u tehle prastarych veci treba jen dobra zabava…
Simak a dalsi ze Zlate ery proste nepsal a nikdy ani nechtel napsat pro pulpove magaziny nejakou veeeeelkooooou a aktivistickou literatuuuru… to by ho Campbell hnal! :))

@dva mraky[16]: ber to tak, stárnu a mění se mi požadavky. co mě dojímalo ve 20, to mě teď často xmrti nudí. zvlášť nedotaženost a logické lapsy jsou pro mě nepřítelem no. 1. snesu sebedivočejší vynálezy a koncepty, ale ohýbání psychologie a logiky ne. pokud mi příběh z jakéhokoliv důvodu přestane dávat „smysl“ (nejsem schopen z něj nic zajímavé vyčíst), docela rychle můj zájem opadne. město už mě dnes, krom formy, nedokázalo ničím chytit. zkoušel jsem třebas znovu nadaci a bylo to skoro totéž. naopak duna nebo ryhopský les furt dobrý.

@Gaarq[12]: Co máš furt s tím kníkáním a kňouráním? My literární znalci přece v tomto případě říkáme, že dílo působí zbytečně sentimentálně :-P . Když jsem to četl na gymplu nepřipadalo mi to jako dědkovské kňourání a teďka taky ne. Simak byl chlapík na vrcholu sil, když to psal a MMCH nebyl ani boomer. Je to příběh o fiktivní zkáze lidského rodu napsaný v době, kdy jedna děsivá válka skončila a lidi hned zase začali zbrojit, doba se nesmírně urychlovala což trvá dodnes a nebylo jasné kam ten pokrok povede. Představa, že se to celé může zvrhnout do likvidační dekadence, nebyla mimo tehdy ani dneska. Jiná věc ale je, že Simak si ledacos přihnul, nedotahuje věci do logických důsledků a jestli jeho povídková série působí, že vypovídá univerzálně o podstatě lidské povahy, je to dost problém, protože ve skutečnosti nevypovídá. Jenomže když zase někdo, speciálně po téhle knize, chce, aby navrhovala řešení, podporovala správné chování k prostředí a tak, hledá něco, co tam nikdy nemůže být, je to beletrie, ne projektová studie. Když se v tom začneš rýpat tímhle způsobem, úplně se připravíš o všechny ty skvělé věci. Za mne dokonalá zkáza lidstva odejitím, tragičtí hrdinové z rodu Websterů, mile naivní civlizace psů, Joe jako jeden z nejlepších tricksterů v SF literatuře a je tam toho víc.

@sicco[11]: Já si to taky úplně nemyslím. Jenže to, že ty povídky napsal během let, nic nevylučuje. Opravdu si myslíš, že bys při psaní série povídek z jednoho světa měl nějaký problém se zachováním kontinuity a vložení nějakého druhého plánu, který by ti vyklíčil v hlavě při cca 2–3 kousku?

@FerryH[13]: nápodobně, pane kolego ;)

@Gaarq[12]: to je ale blabol…

@dva mraky[10]: osobně mi to trošku přišlo jako to dědkovské kňourání, že svět už není, co býval, a že je to špatně. a když už hledal nějaké „řešení“, protože jak říkáš, lidi budou furt stejně nepoučitelní, přivedl na scénu psy, kteří se chovají jako v nějaké rurální, středověké utopii. spousta planého filozofování, spousta rétorické lásky, ale skutek utek. (roboti a) psi se nestarají např. o medicínu, (roboti a) psi se nestarají, co bude se světem, když zmizí predace (to cestování mezi dimenzemi mi evokuje eskapizmus – jeden svět zničíme nezodpovědným chováním a přesuneme se jen dál, vytěžíme a zase za sebou zanecháme nezodpovědně spoušť). a všechny pozitivní snahy lidí zahrává do autu a někdy je navíc i dehonestuje (mutanti, zdivočelí roboti, jupiteřané). sentimentální (a nostalgičtí) dědci jsou mor :)

@dva mraky[10]: Nevím. Ty povídky vznikly v delším časovém horizontu a připadá mi, že jsou jen umně pospojované. Nějaký vyšší záměr a poselství bych v tom nehledal. Tak to vidím já.

@Gaarq[9]: Zajímalo by mě, jak vlastně to vyznění vidíš? Já si třeba u těch příběhů nejsem úplně jistý jestli všechny nutně Simak psal s nějakým hlubším druhým plánem a poselstvím. Když jsem to četl vadily mi hlavně nevyřčené konce příběhů mutantů a lidi na Jupiteru a že je to chvílemi trochu rozvláčné. Že spousta věcí ve skutečnosti nesnese domýšlení do důsledků a věda a technika jsou tam naivní jsem vnímal ale nevadilo mi to. Popravdě s odstupem si uvědomuji jen takové ty víceméně banální „pravdy“ jak lidi budou pořád stejní a některé jejich vlastnosti jsou tak mimo, že bezelstni a dobří psi je nikdy nepochopí, možná tam bylo i vyřčeno, jak lidé strádají bez vyššího cíle a míjí prosté věci což už nevím, jestli mělo být dobře nebo špatně. Proto by mě zajímaly tvoje postřehy. Protože já jsem vlastně taky už cyničtější od doby, kdy jsem to četl.

@dva mraky[8]: to všechno beru, ale to vyznění oněch mýtů je mi (dnes) silně nesympatické. já mám mýty rád, ale asi jsem už okoral a nepůsobí na mě ten simakovský sentiment a melancholie :)

@Gaarq: Já bych na to nebyl až tak ostrý. Kniha je spíš čistá fantastika, legenda. Takže lidé ani tak neodchází na Jupiter ale za Neodolatelným Pokušením. Když hrdina legendy dvacet let putuje tak se taky neřeší, co jedl a že každý kdo má všech pět pohromadě by se na to vykašlal po dvou třech letech. Stejně tak se už neřeší co se s nima na Jupiteru(Valhale, Lindonu) dál děje, jakkoli by to bylo podle mne extrémně zajímavé. Prostě odešli a zbyla po nich Melancholie a Prázdnota, které byly tak silné že zbytek lidí neunesl ten odkaz a upadl do dekadence nee proto že by jim někdo zničil tradiční rodinu. Když jsem četl o Simakovych mutantech, nebo mravenčí civilizací opravdu jsem neřešil jejich evoluční biolgii, protože jsou to jen prekabátění démoni či kouzelníci a jejich výtvory. Některé názory mi nesedí, řada věcí se ubírá pro mě nepřirozenými cestami. V důsledku jde spíš o tu melancholii, kdy něco velkého skončilo a něco jiného začíná a bude to jiné, ale taky velké.

@akustik[6]: četls to? ta předmluva i komentáře jsou de facto samostatnými povídkami.

Není divné, hodnotit předmluvu a komentáře k jednotlivým povídkám? Přijde mi to bezpředmětné.

@Dilvermoon[4]: dik za odpoveď, vyzerá to teda tak, že do knižnice mi pribudne aj vydanie 1992

@lamahe[2]: Ano, obojí vydání přeložil Václav Kajdoš, ale s tím druhým si opět pohrál a překlad je pozměněn, místy dost (nebo to překládal z vydání, které upravil sám autor v rámci zařazení Epilogu?)
Jeden příklad za všechny:

Orbis 1970:
„Ale veverka zatím zmizela. Společně obešli strom, pátrali ve větvích, které už byly téměř holé. Ale nikde nebylo vidět temné veverčí oči.“

A tatáž pasáž ve vydání Odeon 1992:
„Ale veverka zmizela. Společně obešli strom, pátrajíce mezi jeho téměř holými větvemi, ale nikde netrčel kosmatý oheň za pňem, žádné korálkovité veverčí oči se na ně neupíraly. Zatímco spolu hovořili, veverka vzala nohy na ramena.“ (Odeon 1992)

@lamahe[2]: překladatel knihy Když ještě žili lidé je Václav Kajdoš, což uvedeno je, takže překladatel obou knih je totožný

Môžte niekto porovnať túto zbierku od Odeonu so starším vydaním Když ještě žili lidé od Orbisu? Jeden rozdiel som podľa legie našiel v tom, že novšie Město obsahuje aj poviedku Epilog (vydanú neskôr ako to prvé ČS vydanie). Avšak zaujíma ma aj porovnanie prekladov, nakoľko k staršiemu vydaniu tu nemáme uvedeného prekladateľa a evidentne sú rozdielne, keďže aj názvy poviedok sú vedené odlišne.

V anotaci máme nějakého vetřelce JuwEina. Jediná a správná filosofie je od jeho bratra JuwAina :)