LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Petra Neomillnerová

Dítě Skály

Kategorie: fantasy - dark

vydání: Brokilon (web) 2009

odkazy: 1x [ukázka], 5x [recenze]

Komentáře:

Renča  | ***** 20.10.2009 07:46

Zpočátku jsem měla strach, jestli dokážu prožít příběh s hrdinkou jako je Alke. Ale ona vás po pár stránkách chytne a nepustí až do konce. Druhá polovina o cestování se synem se mi líbila ještě víc. Tahle kniha se mi z paměti jen tak nevymaže.

Vlask  | **** 20.10.2009 19:34

Takže za 1)není to akční. Milovníci akce budou zklamáni. Za 2)příběh je celkem jednoduchý – nic složitého nečekejte. I milovníci dějových zvratů tedy budou zklamáni. Za 3)je to tradičně dobře a chytlavě napsané, takže prokousávat se knihou snad nebude nikdo. Za 4)hlavní hrdinka je fakt zlá, takže milovníci romantických klasických fantasy budou mít asi dost problémy s jejímy činy. Takže i romantici by mohli být zklamáni, nebýt závěru knihy, kdy zaútočí mateřské pudy, takže nakonec není tak úplně zlá, jak se zdá. Ten závěr si spíše vychutnají dámy, pánové se spíše budou nudit při popisování všech těch citů, ale naštěstí to autorka nijak nepřehání.

BorgDog  | ****1/2 06.10.2010 15:25

Zatím stoprocentně nejlepší věc, kterou jsem od Petry Neomillnerové četl. Nese celkem typický autorčin rukopis, to znamená plno usekaných hlav, znásilněných žen, dětí i chlapů a vůbec všeho, co mají hodné holčičky před spaním rády, jenže zde to na mě poprvé působilo jako organická součást děje, která má jistý účel i logiku. Úvod tvořený vlastně integrovanou povídkou „Květ Skály“ ještě není nic moc, ale jakmile se tempo zklidní a výše zmínené scény se přestanou na čtenáře hrnout buldozerem, přichází vedle poznávání postav znepokojivá úvaha, že Skála už nevypadá TAK nereálně, a že dost možná existovaly různé klášterní či internátní školy, kde to chodilo podobně. Nebo dokonce ještě chodí.

Samostatnou kapitolou je hlavní „hrdinka.“ Uvozovky jsou na místě, protože Alke vážně není typem ženy, kterou by dobře vychovaný chlapec přivedl představit své matce… tedy samozřejmě, pokud nechce brzy dědit. Navzdory tomu je však její charakter i chování uvěřitelné, některé hlášky nezapomenutelné a prostřední část popisující nesnáze při válečném tažení s malým synem absolutně nemá chybu. To ještě podtrhují dokonale vystižené reakce i chování dítěte.

Jako určitý problém bych viděl absenci dostatečné „protiváhy.“ Chápu, že jde o temnou fantasy bez servítků, ale většina bílých čarodějů v knize vypadá buď jako úplní idioti (unést Alke syna – opravdu skvělý nápad, když ji znají…) nebo jsou bílí jen barvou svých plášťů (Jarmila). I ten druid Ervin, který má zřejmě „dobro“ představovat působí jako bačkora, která ke konci změní stranu spíš z důvodu Alčiných fyzických předností než proklamovaného soucitu. Konec je také dost otevřený a pomrkává možným pokračováním.

Uznávám, že tahle kniha je i na standard autorky silná káva a každému určitě nesedne. Také netvrdím, že je dokonalá, ale hodnocení plně odpovídá míře mé pobavenosti.

Schramm  | ***** 11.05.2012 11:18

Neskutečně temná věc, která nejspíš nebude pro každého. Pro svou bezútěšnost, špinavou atmosféru, postavy, z nimiž se čtenář asi neztotožní (pokud ano, nechtěl bych ho potkat :)). Kniha je už s ohledem na téma plná násilí, fyzického i psychického. Bylo by ale chybou ulpívat na povrchu. Petra Neomillnerová není Jiří Kulhánek. Násilí pro ni není samoúčelné, není to cíl, ale prostředek. Prostředek k vykreslení špinavosti světa. Může se nám to nelíbit, ale tak tomu bylo, mnohde ještě je a skeptik by řekl, že i bude. Pro mě – už tím, že Dítě Skály stojí mimo hlavní proud autorčiny tvorby – se jedná o nejsilnější a nejlepší knihu Petry Neomillnerové!

anaj  | ****1/2 01.06.2012 13:39

Temné, asi ještě víc než je u autorky zvykem. Jádro je pravdivé. Copak neexistovaly a neexistují „výchovné“ ústavy s podobnými metodami jako Skála? Copak to ve válkách vypadá jinak? Takže v knížce jsou navíc jen kouzla.

Gaarq  | *** 10.03.2013 10:29

anotace na zadní straně knihy říká něco jako „autorka opustila kalné vody dirty fantasy a vydala se půlnočním směrem“. já bych řekl, že se autorka kalnými vodami dirty fantasy vydala směrem k rodinnému románu ;) námět rodiny a soužití je tu bohatě probírán ze všech možných temných stran. nechtěné početí, úklady proti matce a dítěti, drsné dětství, sobecká lhostejnost, mocichtivost, ctižádostivé rodičovství… být freudián, asi bych jásal. ale nejsem a často mi vadila autorská samoúčelnost násilí, stejně jako mi vadila v povídce květ skály, kde navíc krátký formát neměl žádnou přidanou hodnotu. v románu je přece jenom větší plocha pro rozkreslení všech vztahů a pomezi vším tím šukáním, zabíjením, intrikařením a znásilňováním se objevuje i nějaké zajímavé téma a to sice nejvíce ono mateřské a pak trochu neodarwinistického vztahu přátelství a přežití v našem milém světě. obojí je zpracováno, když ho abstrahujeme, celkem dobře, jenom právě vyjadřovací prostředky jsou často zbytečně extrémní. společnost mágů skály, která by byla opravdu taková, jak ji autorka popisuje by moc dlouho nevydržela; i extrémní totalitní režimy jsou proti mágům skály altruistická sdružení na podporu rozkvětu člověčenstva.

původně mě napadlo označit román za „sapkowského v sukních potřísněných chlejstanci krve a výrony semene“, ale ten na sapkowském zajímavý aspekt politický je tu jen strohý a tak obecný, jak to jen bylo pro děj nutné. román se „dobře čte“, je to sice klišé amatérských recenzí, ale musím přiznat, že ačkoli jsem často při čtení skřípal zuby nad již výše zmíněným, zvládl jsem bez úhony knihu dočíst a to poslední dobou odkládám knihy pro menší spisovatelské prohřešky. tož tak.

Madam Brbla  | ***1/2 22.03.2018 20:52

Koupila jsem tuhle knížku ségře pod stromeček a nejspíš jsem jí způsobila ošklivý šok. Musela se popasovat s autorčiným útržkovitým stylem, s postavami, které vzbuzují antipatie a s událostmi, co zvedají pajšl. V „Dítěti skály“ najdeme jen minimum osob neznásilněných, zato maximum násilníků. Dravci a oběti, prakticky nic mezi tím. Já jsem měla tušení, do čeho jdu, přesto jsem se první polovinou románu prokousávala relativně ztěžka, než jsem si zvykla a příběh mě začal zajímat. Možná bych byla nakonec ochotná hodnotit i více, to by však ze mě alespoň nějaký charakter (nebo scéna) musel vymlátit více emocí. Palce jsem nedržela, slza neukápla. 74%