LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Martin Vopěnka

Konec zákona

Zlo zvítězilo a lidé ctí desatero zvrácenosti

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

vydání: Práh (web) 2003

Komentáře:

Gaarq  | **** 02.11.2009 18:36

konec člověka by byl případnější název. na pozadí rozpadajících se společenských struktur (od státu našeho typu přes stephensonovské mafiánské frenčízy až po totální anarchii) sledujeme rozklad lidské osobnosti. nejistý čas a místo. co je jisté, to je neustálé zmenšování záběru osobnostní sféry hlavní postavy, šimona, až v ní zůstane jen on sám a s ním úplný nezájem o cokoliv než ubíjení času (doslova), droga, která otupuje vnímání a tím zvyšuje dávky. kdo viděl v kině protektora, tak to umocněte na druhou, na třetí. cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. původně normální chlapík, který se snaží orientovat v děsivé době, se postupně mění a v beznaději toho okolo se stává bezcitným sadistou, bezcitným ale především k sobě. jakmile jednou dosáhne „dna“, už pro něj není cesta zpět.

jistě, mistr kulhánek, moudrý nebo kopřiva by dokázali připravit krvavější lázeň, úchylnější drsňárny a jistě by to okořenili spoustou vtipných hlášek. nic z toho tu není. příběh je drsný a je v něm plno explicitního násilí všeho druhu, ale ten hnus čiší z hrdiny, ne z toho, co dělá. postkatastrofická antiutopie jak vyšitá. jediné co mi nesedělo jsou neustálé andělské chóry v pozadí, hlavní myšlenka, že opuštění Božího zákona (toho křesťanského) je vinou toho všeho a jen tento zákon má smysl. žel, celé vyznění je až trapně spasitelské, a jen s nasazením těžkých filtrů lze v příběhu najít to základní, to jest, člověk sám je monstrum, které se jen ve společnosti jiných lidí může stát člověkem.

avatar2  | ***1/2 04.09.2010 13:23

Knihu je těžké hodnotit. Má od počátku nesympatického hlavního hrdinu, je plná brutálního násilí, a je vrcholně depresivní, místy připomíná až Hynka Hlaváčka, mistra české deprese. O samotné násilí by ani nešlo, to v jiných knihách je ho i více, ale zde chybí nadhled, není to odlehčené odosobněním nebo humorem. Autor to myslí vážně, což vede k většímu otřesu jemnocitem čtenáře. Otázkou je, co je zde cílem. Zřejmě to měl být rozpad společnosti skrze fanatismus a rozpad osobností jednotlivců, způsobený náhlou šancí vymanit se z okovů konvence a pravidel. Cíl byl v tomto případě splněn tak napůl, kniha na mně nepůsobila příliš věrohodně, snad že nevěřím že by v civilizovaných krajích byl možný až takový chaos. Ale třeba jsem jen naivní optimista. Každopádně se kniha čte dobře, nenudí ani chvilku.