LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Dan Simmons

Drood

Kategorie: horor - dark

originální název: Drood ˙
originál vyšel: 02/2009

vydání: Plejáda 2009

odkazy: 5x [recenze], 1x [info]

Komentáře:

avatar2  | ****1/2 13.01.2010 19:19

Po Terroru další mystifikace z pera mistra Simmonse. Tentokrát méně strhující, z mrazivého severu se přesouváme do špinavého Londýna, zůstáváme však ve druhé polovině devatenáctého století. Tato kniha se točí kolem Drooda, postavy z Dickensova nedokončeného románu Tajemství Edwina Drooda (najdete zde na Legii). Vypravěčem je Wilkie Collins, Dickensův dobrý přítel. Podobně jako v Terroru tedy i zde prožíváme příběhy reálných lidí, jejichž osudy Simmons pečlivě sleduje a tam, kde nejsou dochované prameny, mistrně fabuluje. Tuto knihu si užijete především pokud máte rádi literární historii a starou Anglii. U mně platí obojí. Půlhvězdička dolů je za nevyhnutelné srovnání s Terrorem, kde Simmons asi dosáhl svého vrcholu. Na druhou stranu – tohle někomu může sednout i víc, kniha podle mně zjevné chyby nemá, je to věc vkusu.

louza  | ****1/2 23.03.2010 18:59

Vynikající kniha takřka srovnatelná s výborným Terrorem. Simmons je zde samozřejmě mnohem svázanější historickými reáliemi a je trochu s podivem, že dějově je kniha tak trošku o ničem. Nicméně i absence silné hlavní linie dílo v Simmonsově tradičním podání nijak nedegraduje. Autorova dobová fabulace spolu s vykreslením jednotlivých postav, jejich okolí a společenských vrstev v nichž žijí, je tak fascinující, že vlastně ani nevadí Droodova okrajová úloha v celém díle. Simmons mistrně tká příběh z vláken historického románu, životopisu, detektivky a horroru. Přičemž poslední element i přes relativní nepočetnost v ději snadno napne čtenářovy nervy k prasknutí. Kniha plyne pomalým tempem, ale v detailnosti prokleslení viktoriánské éry jí v soudobé literatuře může konkurovat snad pouze Z Pekla Alana Moora. Ovšem oproti těžkotonážnímu Moorovu komixu Simmons exceluje v podání, které se stylově téměř blíží k mainstreamu, díky čemuž je kniha úžasně čtivá. Snad neprozradím příliš, když napíšu, že kniha nemá konkrétní konec. Respektive jich má několik. Autor předestírá několik variant a je jen na čtenáři, aby si z dostupných informací vybral o čem to vlastně celé bylo. Stejné je to i s proklamovaným koncem posledního Dickensova románu. Dílo vyžaduje přemýšlivého čtenáře a očekávání nějakého laciného skandálního odhalení není na místě. Očekávání nevšedního čtenářského zážitku je však zaručeno.

pull  | ****1/2 11.07.2010 00:10

Drood není příběhem o Droodovi. Drood je příběhem o Wilkiem Collinsovi, Charlesu Dickensovi, jejich dílech, jejich vzájemném vztahu, jejich postojích a době, ve které žili.

Vypravěčem je Wilkie Collins úspěšný spisovatel „senzačních románů,“ kterého prakticky neustále sužuje revmatická dna, se kterou se vypořádává pomocí neuvěřitelného množství opia. Jeho prostřednictvím poznáváme jeho samého i Dickense. Samotný Wilikie je skvěle vykreslená postava, která mi ale nepřirostla k srdci a celou dobu jsem si od ní držel určitý odstup. Těžko si oblíbit postavu která je sebestředná, žárlivá, sobecká, lakomá a slabošská. To ale není z mé stránky výtka, bavilo mě postupně poznávat Wilkieho a jeho pohnutky.

Ani Dickense jsem si neoblíbil. Celou dobu jsem na něj nahlížíme očima Wilkieho, tedy člověka, který se snaží vymanit z jeho stínu, obdivuje ho a pohrdá jím, miluje a nenávidí, je jím posedlý. Můžeme pak Wilkiemu věřit? No, mně z toho vyšel Dickens jako člověk s obrovskou vnitřní sílou, schopností nepodlehnout fyzickým ani duševním útrapám, ale zároveň neberoucí ohledy na lidi kolem sebe.

Samotný příběh je dosti rozvláčný (opět to nemyslím jako výtku, já jsem si tuto rozvláčnost užíval) a je jaksi na druhé koleji. Působí na mě dojmem, že ho Simmons pouze využil, jako prostředek, aby mohl psát právě o Collinsovi a Dickensovi, aby se mohl vyjádřit k jejich dílu, aby mohl psát o spoustě věcí, které ho zajímají. A udělal to skvěle, tak skvěle, že jsem na jeho hru bezvýhradně a rád přistoupil.

Je tu jen jedna věc, kvůli které nedávám 100%. Pozor budu hodně spoileroidní, je to spíš pro ty, co už četli…. Nemůžu si pomoct, ale postava inspektora Fieldse byla příliš vševědoucí. Navíc proč by Fields uzavíral a dodržoval dohodu s Wilkiem, když mu to prakticky nic nepřinášelo? Vysvětlovat to jeho posedlostí Droodem, se mi zdá přitažený za vlasy. Leda by Simmons udělal logický lapsus záměrně, aby vzdal hold „senzačním románům“

SiriusChico  | ***** 28.08.2010 15:01

Další geniální kníha od geniálního autora a zase po přečtení přemýšlím co vyhodit z mých Top10. Rozhodně to není kniha do vlaku, ale pokud tomu ten čas věnujete, tak stejně jako u Terroru, se propadnete do dychajícího reálného světa, kde Dickens není rozhodně takový jak ho známe z hodin češtiny.

Sirius  | ***** 29.12.2010 15:34

Když pomineme pár menších chyb, vzniklých ne zcela dokonalou redakční kontrolou, tak se jedná o zatraceně geniální dílo. U jeho čtení jsem si uvědomil, že jsem se narodil do špatného století. Celý ten svět literatury a spisovatelské branže mě fascinoval daleko víc než dokonale promyšlená zápletka, propracovaná zápletka, svět a další věci, týkající se kolem Drooda. Kniha je sice dlouhá, chvílemi se táhne jako med, ale to všechno je jen pro dobro výsledku, který je víc než uspokojivý. Doufám, že se ke knize ještě někdy vrátím, protože takový požitek s četby jsem neměl už… ani nepamatuji.

Majkl  | ****1/2 29.01.2011 21:44

Popravde, milí čitatelia, kolíšem medzi hodnotením vo výške štyroch a štyroch a pol hviezd legionárskych. Tak ako už napísal avatar, Dan Simmons prekoná Terror len ťažko a týmto dielom sa mu to nepodarilo (čo však neznamená, že sa jedná o slabú, nekvalitnú knihu, to vonkoncom nie!). Anglicko 19. storočia je iste príjemným prostredím pre príbehy literárnych diel, avšak mrazivé pustiny, cieľ a zhuba Franklinovej výpravy, sú nesporne príťažlivejšie, rovnako ako aj neúspešný pokus o záchranu svojich životov. V Droodovi sa Simmons „iba“ snaží nadviazať na nedokončený príbeh Záhada Edwina Drooda, ale nie tak, aby sa ho trúfalo snažil dokončiť a vydať ho so svojím menom vedľa mena Charlesa Dickensa. Dan Simmons opisuje velikána anglickej literatúry, o ktorom sa budú učiť ešte mnohé generácie detí v budúcnosti, očami jeho priateľa Wilkieho Collinsa, autora senzačných románov. Už prvá stránka si jednoducho a lacno získa pozornosť čitateľa spojením vrážd a Charlesa Dickensa, čím vzdá hold senzačným románom, ktoré sa v tej dobe tešili veľkej obľube. Román kombinuje skutočné a neskutočné, fakty o živote Charlesa Dickensa, Wilkieho Collinsa a mnohých ďalších spisovateľov, členov ich rodín a spolupracovníkov, so stretnutiami s fantasknou postavou Drooda, bytosťou, o ktorej ani po vyše piatich stovkách strán neviem s určitosťou povedať, či v rámci románu existovala alebo nie. Oboch spisovateľov, Dickensa ako úspešného a bezohľadného človeka a jeho priateľa Collinsa (ktorý sa snaží dostať z Dickensovho tieňa, vyrovnať sa mu, prekonať ho a hlavne získať od neho uznanie svojích spisovateľských kvalít), je ťažké si obľúbiť a sympatizovať s nimi (nevravím však, že ich životy ma nezaujímali) – párkrát som sa aj zachechtal, keď sa Collinsovi nedarilo tak, ako práve chcel („Che, tak ti treba!“) Nie som ani literárny historik, ani sčítaný Dickensov (či Collinsov, o ktorom som bohužiaľ, ako sa na posledných stránkach sám rozprávač domnieval, nevedel takmer nič) obdivovateľ, takže som nepostrehol a nevychutnal všetky narážky, podobnosti a interpretácie diel. Tak či onak, Simmons ma opäť zaujal mnohými témami, ktoré sa v jeho dielach vyskytujú. Vzťah Dickensa a Collinsa, literatúra, spoločnosť anglických gentlemanov a spodina, ópium, hypnóza, Londýn a jeho podzemie. K úplnej spokojnosti mi chýbalo vysvetlenie všetkého, čo vzbudilo moju pozornosť a nebolo zodpovedané, a chýbajúci konkrétny koniec (resp. ich bolo niekoľko), avšak beriem to ako autorský zámer, keďže Záhada Edwina Drooda tiež nebola dokončená. (Jedna pichľavá poznámka – len aby som/sme v budúcnosti Simmonsovi kvôli jeho stúpajúcej popularite neprepáčil(i) aj závažnejšie nedostatky.) Tiež vytknem zdĺhavosť románu, za čo však môže množstvo informácií, ktorými nás Simmons oboznamuje so životom dvoch spisovateľov. Celý román tak vyznieva uveriteľne a je ťažké rozlíšiť, čo je skutočnosťou a čo fikciou. Záverom len spomeniem, že som túto knihu prečítal za niekoľko dní, miestami som knihu (len na pár minút) odkladal po pár stránkach spoločenského života, inokedy som obracal strany, len to tak fičalo, avšak po celý čas som ju nepustil z hlavy a premýšľal, čo všetko ma čaká. Mimochodom, aj vás Collins silne znepokojil poslednými stránkami jeho príbehu, keď v hneve prskal na svojho „milého čitateľa“? 85%

bldvmt  | **** 31.10.2011 22:01

Velmi kvalitní román, který bych ale za horor neoznačil. Naprosto strhující dobové reálie odpoutají čtenářovu pozornost a tak pozvolné tempo knihy na relativně rozsáhlé stopáži nenudí. Bohužel podobně jako u Ílionu a Olympu mi chybí vygradované zakončení. Naštěstí je vyprávnění tradičně Simonsovsky fascinující a tak kvalitní, že to ani moc nevadí. Jde o opravdu skvělou knihu, ale na maximální hodnocení jí prostě chybí silné zakončení. Určitě doporučuji k přečtení :-)

skepsi  | *1/2 11.11.2012 16:38

Neuvěřitelná kvanta vaty, kterými se čtenář jen těžko prokousává (a to i přes dobové reálie, kterých je oproti „vatě“ opravdu poskrovnu).

Má druhá kniha, kterou jsem od Simmonse četl a je pro mě obrovským zklamáním… tak velkým že mě i přešla chuť načnout Hladové hry…

lenivec  | *1/2 07.08.2013 15:40

Nie som asi cieľovka pre túto knihu. Opisy Anglicka v 19. storočia sú pravdepodobne dokonalé a poučné. Literatúra danej doby a Dickensov život naťahaný a pre mňa nezaujímavý. Príde mi, že pre mnohých je autentickosť modla a mýlia si to zo zaujímavou literatúrou. Je mi jasné o čo sa snaží, a to aj dosiahol. Ako som písal na začiatku nie som cieľovka.

Honzeecheck  | ***1/2 10.10.2013 08:20

Mam rád starýho Simmonse – Hyperion nebo Ilion jsou špičkový SF, Dobu mrchožroutů jsem ve svý době vyloženě hltal. Jeho novej trend kombinace historických událostí okořeněnejch vlastní fantasií mi moc nesedne. Smekam před jeho talentem – nejenom, že má dobový reálie nastudovaný do posledního detailu (viz rozhovor k Black Hills, kde vysvětluje jakou práci mu dalo zjsitit jakým směrem se točilo Velký kolo na světový výstavě v Chicagu), díky čemuž jsou jeho knihy i celkem poučný, ale… ve výsledku to spíš knize ubližuje. Je rozvláčná, často se tam nic neděje, a skoro mi přijde že jen machruje. Určitě to neni špatný, spíš nejsem cílovka, ale než si dam další jeho knihu bude to zas nějakej pátek trvat.

MartinJ  | ***** 18.03.2017 21:06

Nebudu opakovat všechnu tu chválu, co tu už uvedli jiní a kterou bych mohl bezezbytku podepsat. Takže přidám jen pár drobných postřehů:

Než jsem se pustil do Drooda od Simmonse, přečetl jsem si Drooda od Dickense a myslím, že jsem si tak Simmonsova Drooda užil ještě víc.

Vypravěč není úplně sympatická postava a na pár místech mi byl opravdu protivný. Ale i tak mě on i celá viktoriánská doba dost zaujal a chystám se přečíst si Collinsův Měsíční kámen, jemuž se Drood věnuje na spoustě stran.

Jednoznačně pět hvězdiček, dokonce jsem i uvažoval o zařazení do top10, ale nakonec jsem tam Drooda nezařadil.