LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Markus Zusak

Zlodějka knih

Kniha vyšla i pod názvem:
Zlodejka kníh
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: fantasy

originální název: The Book Thief
originál vyšel: 01/2007

vydání: Argo (web) 2009; Ikar (SK) (web) 2010; Argo (web) 2013

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

idle  | ***** 27.06.2010 17:43

Vlastně mě docela překvapuje, že jsem Zlodějku knih našla tady, na Legii – jediný fantastický prvek v ní je neobvyklý úhel pohledu – příběh se dozvídáme z úst Smrti. (Je to on, nebo ona? Z anglické verze, kterou jsem četla, to nijak nevyplynulo, a to je myslím v pořádku. Do českého překladu si hádám asi museli vybrat.)

Příběh se odehrává v Německu za druhé světové války. Z toho je zřejmé, že Smrt tu není nezúčastněným pozorovatelem, ale velmi zaměstnaným a všudypřítomným pracovníkem, a na některé části zápletky se podívá opravdu zblízka. Kromě konání své povinnosti ale do děje nezasahuje a jen svým trochu svérázným způsobem popisuje, jak válka zasáhla do života malé Liesel a lidí v jejím okolí. Malá nápověda (ale na to byste určitě přišli sami): hodně.

CO MĚ NA TOM CELÉM ZAUJALO:

1. Úhel pohledu.
2. Krásná obrazná vyjádření a přirovnání a zhmotnělé představy pro dokreslení příběhu.
3. Knihy, a slova obecně, jsou tu důležitou součástí.
4. Spoilery.
5. Vložené informace a seznamy, jako je třeba tenhle.

Ten úhel pohledu už jsem zmínila, jenom doplním, že je zajímavou kombinací odstupu (Smrt není člověk a v některých ohledech lidi nechápe, nerozumí jejich způsobu uvažování) a zaujetí, jakému se při práci s těmito tvory asi nedá vyhnout.

Barevné obrazy a přirovnání se raději nebudu pokoušet napodobit, ty si prohlídněte sami; jenom zmíním, že jen popisy oblohy nabízejí snad větší výběr barev a vzorků, než průměrná prodejna koberců. Ale nebojte se, nebudete zahlceni popisy, všechny ty barvičky se dozvíte tak nějak mimochodem.

Už z názvu je jasné, že knížky budou v příběhu hrát významnou roli. Ale nejen psaná slova, i ta vyřčená (a koneckonců i ta nevyřčená) mají velkou, téměř až magickou sílu. A Liesel není jediná, kdo si to uvědomí – o něco dřív na to přišel i ten pán s knírkem, kterého teď všichni denně zdraví zdviženou pravicí.

Možná je to jeden z důsledků toho, kým je náš vypravěč, ale děj se dozvídáme chronologicky jen přibližně. Vždyť už se to celé stalo kdysi dávno a bylo sepsáno, a v celkovém pohledu je těžké udržet pozornost jen u toho jednoho okamžiku. Takže se čas od času jen tak mezi řečí dozvíme, co důležitého se stane za půl roku, za rok. Paradoxně to ale zážitek nekazí, to letmé nahlédnutí do budoucnosti jen zvyšuje zvědavost znát všechny okolnosti, které k události vedly. (Nemůžu nevzpomenout na Flashforward, ale jen tak náznakem – tady do budoucnosti nahlíží jen čtenář, ne samotní účastníci děje.)

A poslední, o co se chci podělit, je něco, co ani neumím pořádně pojmenovat, ale najdete to už při prvním letmém listováním knihou: plynulé vyprávění příběhu je čas od času přerušené vsunutou informací. Informace má svůj vlastní titulek a následuje třeba seznam, slovníkové heslo nebo třeba pouhá věta, kterou někdo právě vyslovil. Určitě se nepokoušejte je přeskakovat – i když jsou vizuálně oddělené, patří do příběhu přesně na to místo, kde jsou.

Myslím, že už jsem teď prozradila téměř všechno, kromě samotného děje. Ale to by bylo na dlouhé vyprávění…

Gaarq  | ***** 12.10.2010 08:29

se SF, kromě jedinečné a fantastické vypravěčky, tenhle příběh moc společného nemá. i když bychom možná byli radši, kdyby to byla nějaká podivná alternativní historie a ne ta naše vlastní.

komorní příběh obyčejných neobyčejných lidí v úchylné době. dětský pohled, zprostředkovaný smrtí, jako osobou vypravěčky, umožňuje autorovi zaujmout nový úhel nahlížení na něco, o čem bychom si mohli myslet, že už nás ničím nepřekvapí. jistě, jsou tu známé věci, osoby a jevy, ale právě jejich kontext jim dává novou tvář. síla tohoto příběhu skutečně spočívá v osobitém podání. autor často narušuje „pravidla“ vyprávění, ukazuje, že „konec“ není důležitý, ale to, jak se k němu dospěje (život není stavová veličina, řečeno slovy termodynamiky). absurditu světa není třeba vykreslovat nezvyklostmi, ale právě to, co nám připadá obvyklé, je často nejlepším svědkem vykolejené doby. autor sice trošku podvádí a používá emotivní situace s dětskými hrdiny (a knihami! ;), ale budiž, dělá to nově a není v tom takové to laciné vydírání city s velkýma očima. naopak, „normální“ děti jsou často dospělejší a „normální“ dospělí dětštější, než by se mohlo zdát. asi nejvíc mne zaujala postava hanse hubermana a paní starostové; postavy umí skicovat autor dobře, ale často za skicu nejde a jen pár postav je vykresleno podrobněji. ne že by vadilo, jen to může překvapit. stejně tak samotná doba je přítomna spíše v náznacích, ale o to silněji působí. v posledku, smrtka jako vypravěč se povedla. je „nelidská“, ale necítíme k ní nic negativního, naopak, její upřímnost je odzbrojující. dost dobré :)

Majkl  | ***** 21.10.2011 08:32

Zlodějka knih je pomerne hrubá kniha, ktorú som ale prečítal za dva dni, dá sa povedať, že takmer jedným dychom. Kníh, ktoré sa odohrávajú počas svetovej vojny, je neúrekom, autor však tento motív ozvláštnil predovšetkým výberom rozprávača a štýlom rozprávania. Rozprávačom je Smrť, nie je priamym aktérom, len pozorovateľom a nezastaviteľným zberačom duší. Inak pomerne lineárny príbeh, ktorý sa točí okolo dievčaťa Liesel a zlodejiny, ozvláštňuje prezrádzaním vecí budúcich (čo však nevadí) a svojimi postrehmi, občas až poznámkového charakteru (napr. vypísanie postáv cez odrážky). Asi sa čitateľsky vyvíjam, ale čím ďalej, tým viac si všímam jazyk, štýl, skrátka formu a originálne prvky v rozprávaní. V tomto prípade som si zalabužníčil, pridajme si k tomu zaujímavé postavy a ich dojímavé osudy, lásku ku knihám a odkrytie moci slov, neprekvapivý, ale veľmi silný záver (od Algernon a Solarisu som zas mal slzy v očiach), a máme tu zaslúženú stovku. Škoda, že podľa čísel tu na Legii je táto kniha trochu na okraji záujmu, vysoké číslo v hodnotení by vás však mohlo zaujať.

Clarice  | brak 21.06.2020 23:34

No, cítím se trochu provinile za další špatné hodnocení knihy, která pro hromadu lidí evidentně špatná není. Opět jsem skončila někde v půlce. Abych to vyvážila, mrkla jsem na film. Někdo tu psal, že byl lepší, než kniha, tak jsem tomu chtěla dát ještě šanci. O autorovi jsem někde četla, že námět je částečně inspirován vzpomínkami jeho matky, žijící za války v Německu.

Role smrťáka je zajímavě mystická, ale vlastně taková nevýrazná, protože „tomu se nevyhneme.“ Já třeba ze smrti jako takové strach nemám. Je to věc, se kterou nic neudělám, jen se někdy neubráním přemýšlení o tom, „jaké to asi bude.“ Jako příslib tajemství, které se každému odhalí :).

Děti za války zažívaly dost dlouho to, co ostatní děti – chodily do školy, hrály si na ulici a viděly svět trochu jinak, tedy pokud to nebyly židovské děti. Věřím, že se našli Němci, kteří nesouhlasili, schovávali své známé a po válce mnohdy nespravedlivě zaplatili za mstu okolních zemí. Ono to nejde vidět černobíle. Ale zároveň jsem ani v té části knihy, ani ve filmu nenarazila na dojem, že bych četla knihu z války a o válce. Spíš jen takového strašáka, právě pro děti, který říká „schovej se do sklepa, když padají bomby.“ Nebyl v tom ovšem ten kontext se skutečným utrpením, nebo jediným silným příběhem konkrétní osoby. Všechno bylo takové předvídatelné. Opravdu, řekla bych, spíš kniha, pro mladší čtenáře, která není natolik násilná, aby ji nemohli číst, ale zároveň ani tak silná – příběhově, aby si z ní vzaly něco podstatného. To si myslím i o filmu.