LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Susanna Mary Clarke

Dámy z Grace Adieu a jiné povídky

Kategorie: fantasy - povídková sbírka

originální název: The Ladies of Grace Adieu and Other Stories
originál vyšel: 2006

vydání: Argo (web) 2009

odkazy: 4x [recenze]

Komentáře:

Gaarq  | ***** 21.12.2009 08:43

původně jsem měl obavy, z toho, co se o knize psalo, že je to jen nějaký ten „boční produkt“ vzniklý při psaní JNaPS, že půjde jen o nějaké ty poznámky pod čarou, co se nevešly. a vida, mé obavy se ukázaly liché! čemuž jsem rád. až na jeden příběh (příliš profláklý v české kotlině) jsem se setkal se sedmi skvělými příběhy, které se sice odehrávají ve světě krále havrana, ale nejsou to jen tak nějaké povídačky. vytvářejí a dokreslují tento svět jinými pohledy, a nejen to, každý příběh má vlastní poselství a přesah na tomto světě nezávislý; to je velké plus. je mi třeba obdivovat susannu clarkovou za její představivost a hlavně vypravěčství, které svou dobovou stylizací a provedením je takřka dokonalé. a děkujme bohům za viktora janiše, neboť jen díky němu se k nám její vyprávění dostane tak, aby si ho jedem mohl užívat jako vino de la rioja ;) nejen to, kniha má i luxusní provedení (plátno na pevných deskách, to jsem už neviděl věky!), skvělé ilustrace… inu, zážitek vpravdě sváteční.

Jakub Ehrenberger  | ***1/2 30.01.2010 15:56

Výborem osmi svých pohádkově laděných povídek se českému čtenáři opět připomíná oceňovaná britská spisovatelka Susanna Clarková. Sedm z osmi již bylo vydáno dříve, kromě jediné však v českém překladu vycházejí všechny povídky poprvé. Čtenář v nich dostává možnost poznat bájnou elfí zemi Férii, která nikdy není tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát. A zvláště elfové nejsou v podání Clarkové přívětivým národem, ale často sebestřednými a panovačnými entitami, jimž musejí obyčejní lidé vzdorovat. Jedním z nejpovedenějších příběhů celé sbírky, který se vztahu lidí s elfy věnuje, je povídka Pan Simonelli aneb Elfí vdovec, v němž anglikánský kněz musí před spáry bezcitného elfa uchránit hned pětici krásných dívek. Ani zbývající povídky nedělají souboru ostudu, ačkoliv jejich kvalita kolísá od výborných po průměrné. Britská autorka svými kratšími prózami dokazuje. že ne nadarmo se do její osoby vkládají velké naděje. Propojení fantasy s austenovským literárním podáním je totiž podobně přitažlivé jako její nezdolné hlavní hrdinky.

avatar2  | ****1/2 14.03.2010 09:55

Čekal jsem trochu něco jiného než jsem dostal, ale stejně jsem velmi spokojený. Krom první povídky je spojení se světem panů Norrella a Strange jen velmi volné, ale o to jsou povídky prokreslenější, vypointovanější a vtipnější. Povídky mají občas vyznění bajek nebo pohádek jak od Němcové či Erbena (což nemyslím hanlivě) – důležité je morální poselství a ponaučení, vždy jsou však psány krásným slohem doplněným vtipem a nadhledem. Palec nahoru.

louza  | *** 24.03.2010 14:21

Přes autorčinu stylovou čistotu a vytříbenou jemnost vyprávění byla pro mě většina povídek v knize spíše zklamáním. Některé z nich dějově nepřesahují ty nejtriviálnější bajky z počátků lidové slovesnosti a ani jejich skvělé provedení na tom nic nezmění. Za nejlepší příběh pokládám vynikající „Pan Simonelli aneb Elfí vdovec“ a „Na Vilným veršku“, který je ovšem spíš než dějem zajímavý neotřelým jazykovým umem překladatele. Po formální stránce nelze knize vytknout absolutně nic. Obsahově však zůstala mírně za očekáváním.

MartinJ  | ***** 21.10.2016 19:51

Romám JS&PN mám v top 10. Sbírka povídek jako celek se tam sice nepropracovaly, ale některé jednotlivé si to zaslouží.

Titulní povídka, která na rozdíl od románu, který se odehrává vlastně skoro výhradně v mužském světě, ukazuje silné ženské hrdinky. V podobném duchu se nese i Na Vilným veršku a Paní Mabbová.

Naprosto dokonalé jsou povídky Pan Simonelli a Tom Brightwood, které dávají nahlédnout do elfího světa, ukazují elfy v těch jejich nejhorších rozmarech, sebestřednosti a přitom současně neodolatelnosti.

Určitě je lepší si prvně přečíst román, protože člověk tak získá povědomí o tom, jak fungují vztahy mezi elfy a křesťany, mezi Feérií a Anglií. Tuto znalost autorka při čtení povídek předpokládá. Když jsem román dočetl, hned jsem začal přemýšlet, zda bude někdy napsáno nějaké pokračování. Sbírka Dámy z Grace Adieu mě v tomto plně uspokojila.

Madam Brbla  | **** 17.07.2020 17:44

Půvabná knížka. Otrávena předchozím (stylisticky nepříjemným) románem, zatoužila jsem po krásné, čtivé češtině. V tomto ohledu na mě asi nejsilněji zapůsobil „Jonathan Strange a pan Norrel“, proto byla volba jasná: „Dámy z Grace Adieu“ od stejné autorky, v pečlivém, text hýčkajícím překladu Viktora Janiše. Povídky z tak trochu jiné Anglie 17. až 19. století, kde magie funguje, skutečný svět se prolíná s Faerií a lidé mohou za určitých okolností potkávat bytosti z této kouzelné země.
Příběhy v první polovině knihy se soustředí především na dámy a jejich problémy, ve druhé půlce už něco pro sebe najdou i gentlemani. Vše je stmeleno jemným humorem a poněkud znepokojivou atmosférou, jelikož elfové v podání S.M. Clarke jsou stvoření přinejlepším vrtkavá a nevypočitatelná.
Žádná z povídek mě vyloženě neohromila, ovšem u každé jsem se většinu času usmívala – snad s výjimkou pro mne jednoho z nejlepších kousků „Pan Simonelli aneb Elfí vdovec“, tam výraznější náznaky temnoty a tísně občas poslaly koutky úst dolů.
Jazykovou formou vypiplané pohádky pro dospělé jsou doplněny vkusnými, skvěle padnoucími ilustracemi, za které ráda přihodím pár procent. 80%