kniha » Levá ruka Boží
v Top10 1 | chce si přečíst 5 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 46
hodnotilo: 77
68%
Koupit knihu:
FantasyShop.cz
Levá ruka Boží Více vydání = více obálek.

Paul Hoffman

Levá ruka Boží

Kniha vyšla i pod názvem:
Ľavá ruka boha
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Thomas Cale
díl v sérii: 1

Tato kniha je částí i jiných knih: Levá ruka boží [*]

Kategorie: fantasy - akční - dark

originální název: The Left Hand of God
originál vyšel: 2010

vydání: Knižní klub (web) 2010; Ikar (SK) (web) 2010

odkazy: 1x [info], 5x [recenze]


Komentáře:
snop  | **** 18.01.2010 11:25

Je to dobre. Klasicky motiv, ktery naposledy zname ze Stinu v lete (tj. nesnesitelna vychovatelna, z ktere vyjimecne dite odchazi ci prcha) je jaksi rozvolnen, Thomas Cale narozdil od Otaha Machi nezahorkava, je premyslivy a prokresleny do hlubsich a realistictejsich detailu. Neni tragickou postavou zmitanou osudem, je to vicemene normalni genialni kluk, ktery ma jednoduche emoce, v kterych se nevyzna.

Cale je obklopen postavami ponekud mene prokreslenymi, ale stale vcelku uveritelnymi, a opet, ve srovnani se Stinem v lete, tyto postavy jsou sice mrzoutske, vypocitave ci chladne, ale v principu dobre – kniha vlastne vubec nema Velkeho Nepritele, i prvotni mucitel je clovek pevnych zasad, ktery „to vlastne mysli dobre“ (pripomnel mi trochu Astarotha z Tajemstvi gobelinu nebo jine takove, prefekta Javerta, treba).

Styl vypraveni je velmi zvlastni, rekl bych postmoderni, kdybych vedel, co to presne znamena. Casto se od deje oddalime, autor prizna, ze vypravi pribeh, a pak jakoby shora se priblizuje k vypravene situaci, aby za par stranek zacal dalsim „strihem“ (v podstate stejny styl vypraveni byl napriklad v Princezne neveste, knize i filmu). To na jedne strane rusi, protoze tim nedodrzuje zasadu „rekni to pribehem“, na druhe strane mu to umoznuje delat zkratky, ktere by jinak nebyly mozne, a bez vetsich formalnich predelu, ktere zname z vetsiny knih (co kapitola, to jine misto a cas), presouvat perspektivu mezi jednotlivymi aktery.

Jde o priznanou trilogii, a tak si clovek rika, jak budou vypadat dalsi dily. Autor zvolil „epizodicky styl“, cimz chci rict, ze v podstate veskery vyvoj na konci knihy znuloval a nechal tak rozehrany jen jakysi ramcovy pribeh (je videt, ze delal pro film), o kterem zase pro jistotu skoro nic nerekl. Dle posledni kapitoly se da ocekavat, ze v dalsim dile tento ramec nabude na dulezitosti, ovsem vzhledem k tomu, ze o tom ramci v podstate nic nevime, neda se vubec usuzovat, jak bude trilogie pokracovat, krom nebezpeci upadnuti do totalniho klise. A ja bych se docela bal, protoze situace je na konci knihy rozehrana hodne standardne.

Dext1  | **** 31.05.2011 18:59

Knihu jsem dostal a na přečtení čekala hodně dlouho, protože ačkoli mě ten námět přišel zajímavý, tak mě naprosto znechutila megalomanská propaganda, která je u Knižního klubu docela běžná u kdejakého braku. Bral jsem ji do ruky s pocity – čti a aspoň to budeš mít za sebou. Přečetl jsem ji za tři dny a musím říct, že to vůbec nebylo špatné. Světovým megabestsellerem bych to asi nenazval, ale je to překvapivě solidní čtení, které mě bavilo a do druhého dílu určitě půjdu.

Neja  | **** 25.09.2011 00:25

Jelikož se ráda nechám zlákat působivou obálkou, odsuzovaná reklamní masáž před vydáním této knihy mě spíš navnadila než odradila. Knihu teď hodnotím s odstupem po dočtení druhého dílu série. Snad proto, že jsem čekala, co se z ní vyklube. První díl by se dal totiž označit jako v mnohém neurčitá rozehrávka. Hlavní hrdina Thomas Cale byl vychován ve svatyni vykupitelů a v naší době by se právě cestou z bran základní školy těšil na svou první občanku, přesto se nejedná o fantastiku pro puberťáky, i když na prvních stránkách jsem měla pocit, že by to tak být mohlo. Svatyně není žádným místem dýchajícím aurou našeho pojetí svatosti. Je to v podstatě církevní vojenská pevnost. Cale se v ní naučil zabíjet, aby mohl víru prosazovat i hájit násilím a větší než jeho zbožnost je strach z muk, jaká ho čekají v pekle nebo cestou do něj, pokud se něčím prohřeší vůči zdejším pravidlům. A hlad, stálý společník mladých akolytů. Inspirace temným obdobím křesťanství je více než zjevná, ale ne otrocká ani záštiplná. Dýchá středověkou temnotou nevědomosti, v níž drží své poslušné ovečky. Jejich vychovatelé, vlivní představitelé vykupitelské církve, si na rozdíl od svých svěřenců za zavřenými dveřmi užívají luxusu, informací, intrik i děsivých experimentů. Autor předkládá dramatický útěk pubertálních akolytů do světa za zdí, jemuž nerozumějí a který nerozumí jim. Učí se v něm žít a více nebo méně se jim to daří. Nástin prostředí nechává vyplouvat na povrch známé názvy měst a zemí, které prozrazují, že bychom se teoreticky měli nacházet v našem vlastním světě. Ten ale neodpovídá žádnému konkrétnímu údobí dějin (jakkoli se zdá povědomý) mimo různě nakombinovaných historických či místpisných reálií. Přirozeně se tak nabízí myšlenka, že by mělo jít o svět postkatastrofický, má to ovšem háček. Čím déle jsem četla, tím víc jsem měla pocit, že jde spíš o svět paralelní, jehož vývoj je jen poupraven. Těžko uvěřit, že by se po nějaké katastrofě v tolika bodech zcela vrátil do pomíchané, popřevracené historie. Nad tím, co si o tom čtenář pomyslí, ovšem autor patrně moc nehloubal. Pro děj to není ani nějak zvlášť důležité. Věnuje se především Calovi coby hlavní postavě. Každá událost, kterou autor popisuje, nemá za účel nic jiného, než vysvětlit jeho další konání. Někdy trochu na úkor spádu děje, nicméně ve čtení mi to nepřekáželo. Psychologie hlavního hrdiny to spolehlivě vynahradila. Konec knihy je rozehraný tak neurčitě, že jsem se bála, jestli se pečlivě vystavěné dílko v pokračování nezvrhne do obvyklých klišé a jestli od něj mohu ještě očekávat něco lepšího. Protože to ale rozhodně nebylo špatné čtení, doufala jsem, že ano a nechala to rozseknout dalšímu dílu.

honajz  | * 11.11.2011 16:00

V čem je tahle kniha kontroverzní? Že naprosto jasně šije do katolické církve? A kdo dnes nešije? Je to takový módní trend, až už bych ocenil spíš něco pro-katolického, to by byla kontroverze. Jinak je to zdlouhavé, nezajímavé, postavy pro mě blbé, chybí tomu nějaká hlubší myšlenka. (Církev je zlá není myšlenka, ale blábol, aspoň pro toho, kdo zná dějiny. Nic není černé, nebo bílé, a slušelo by se říct, že církev taky stála u zrodu mnoha vědních a sociologických oborů a že řada vynálezců a vědců byli kněží, a že první astronomická observatoř stála ve Vatikánu díky jezuitům atd. Tohle zjednodušování mi u všech těch rádoby „kontroverzních“ knih vždycky vadilo, protože historii mám moc rád.)

knedle  | *** 13.02.2012 22:06

Máte rádi Feista? Tak tohle se vám bude líbit. Připadá vám, stejně jako mě, jeho tvorba tak trochu naivní? Tohle bude taky.

Okolo slova naivní bych postavil celou charakteristiku tohoto díla. Ale pozor, je to jen takový malý plíživý pocit, který ovšem na mě co chvíli vylezl. A teď záleží, zda vás odradí, nebo jej zkousnete…

Hlavní hrdina fajn, jenom mi autor často nedostatečně dokázal přiblížit jeho rozpoložení. Teda ne, že by se nesnažil – opisy tam jsou a v hojné míře, ale prostě to nějak neladí.
I ostatní postavy jsou fajn, jen ta jména. Labutí šíje!? PROČ! V originále to asi bylo jen jedno (ustálené?) slovo, ale v češtině to zní fakt hrozně.

Autor se snaží o zamotanou politiku/intriky, ale nejde mu to. Krom Bosca a IdrisPukke s Vipondem to opět nefunguje, respektive funguje, ale je to naivní. A právě tímto mi to nejvíce připomíná Feista – snaží se o zamotanou vnitřní situaci, ale nedokáže mi dostatečně věrohodně tu zamotanost přeložit; vlastně jen nastíní, o co té či oné skupině/osobě jde a pak už nic. Příklad za všechny – matka Labutí šíje…

Je tam hodně nedotaženým pasáží, některé nejsou jen nedotažené, ale přímo WTF. Ty asi v tomto díle serou nejvíc.

Ale i tak jsem poslední 1/4 knihy musel číst až do hluboké noci za svitu mobilního telefonu – takže i přes všechnu vypsanou kritiku doporučuju k přečtení. A zpět na začátek: Máte rádi Feista? Tak tohle se vám bude líbit.

PS: sci-fi natož postapo to není ani omylem a IMHO celá trilogie nic takového nebude. To že užívá reálná místopisná jména je buď čistý marketingový tah nebo lenost autora.

LordSnape  | *** 25.05.2012 19:56

Nic extra. Začátek odehrávající se ve svatyni mě nebavil a působil dosti depresivně, pak to celkem šlo, ale závěrečná bitva mě už zase nebavila a přišla mi celkem přehnaná. Konec je pak jeden velký autorův žert. Kniha má nicméně velké plus v tom, že se velmi dobře čte.

trudoš  | ***1/2 24.06.2017 23:35

Co se Levé ruce Boží rozhodně nedá vytknout, je začátek – do útěku chlapců z kláštera má román dokonalou atmosféru i skutečně charismatické postavy. Pak se však mé počáteční nadšení vypařilo a zájem odumřel. Poměrně důležité ovšem je, jak budete vyprávění vnímat. Zdali smrtelně vážně, nebo s určitou nadsázkou. Tenhle detail pak rozhoduje prakticky o všem následujícím.
Velkou škodou každopádně je, že Paul Hoffman nevěnoval více prostoru k rozehrání kulis. Postkatastrofický mišmaš více otázek totiž vyvolává, než zodpovídá. Rušivé je i to, že autor už dopředu počítá s dalšími díly, takže se občas neobtěžuje vysvětlovat střípky, které mi však v danou chvíli přišly jako relativně podstatné (s kým to vykupitelé válčí, co to Thomas sebral z vnitřností mrtvé dívky, proč on sám je vlastně tak významný). Přes všechny tyhle výhrady ale musím uznat, že příběh šlape vyhlídkově a v rámci dobrodružné literatury pořád víc než slušně. Jen se odklonil směrem, který pro mě byl nejméně zajímavý. Škoda.

Madam Brbla  | **1/2 02.08.2020 11:28

Coby náctiletý fakan bych tuhle knihu pravděpodobně zbožňovala, zamilovala se do drsného hlavního hrdiny a bez dechu s ním prožívala veškeré ukrutnosti, dobrodružství, souboje i milostné eskapády. Nebo bych možná držela palce jeho zavrženíhodným rivalům, protože jsem letěla spíše na vysoké modrooké blonďáky, než na tmavovlasé prcky, jak je Cale prezentován (ne, 165 cm u chlapa vážně nepovažuji za střední výšku, i když dotyčný ještě není dospělý). Leč poslední slabika mého věku dávno není -náct… a pokud se nedožiju fakt úžasně pokročilé staroby, tak ani nebude. Tím pádem už mě Caleův charakter kdovíjak nebral a nad dějem jsem si postupně zakázala přemýšlet, jelikož kráterů v logice a fungování reality bylo na můj vkus příliš. Vyrobit z hlavní postavy machra tím, že z ostatních autor nadělá úplné dementy (co by po hmatu nenašli vlastní zadnici, i kdyby na ni ukazovaly blikající šipky), to bych čekala od mladičkého spisovatele, tvořícího své první dílo. Například: v tamním “civilizovaném” městě nikdo (ani lékaři) neví, jak uzavřít krvácející tržnou ránu; naštěstí je tady zabiják Cale, aby šil, diagnostikoval, léčil choroby těla i mysli. Rovněž závěrečná bitva je ukázka neuvěřitelného diletantství a neschopnosti, zatímco velení druhé strany je vševědoucí, umí předpovědět a zahrnout do svých plánů úplně vše, včetně naprostých náhod, snad celé roky dopředu. Et cetera, et cetera. Jo, a ta romantická linie, svatá prostoto, jako z pera nepolíbené dívčiny školou povinné, nikoliv od starého fotra s pár literárními zářezy na pažbě. “Levá ruka boží” je ideální pro čtenáře, kteří přijímají příběhy bez výhrad, nadšeně hltají a nekladou otázky, pro čtenáře v Caleových +/- 14 letech. Pro oškubanou Metlu stěží snesitelný průměr, další díl si s úlevou nechám ujít.



WebArchiv - archiv českého webu