kniha » Barvy praporů
chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 17
hodnotilo: 15
74%
Barvy praporů

Tomasz Kołodziejczak

Barvy praporů

série: Solární dominium
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi

originální název: Kolory sztandarów
originál vyšel: 1996

vydání: Leonardo 1999


Komentáře:
Madam Brbla  | **** 10.02.2009 10:18

Tato kniha mi ležela 10 let v poličce, než jsem se konečně rozhoupala ji přečíst. A nebylo chybou nechat ji takhle uležet, protože před těmi 10 lety by pro mě byla pravděpodobně zklamáním. Člověk při pohledu na obálku očekává čisté military SF, ale ve skutečnosti je to jen jedna z mnoha složek románu. Najdeme v něm také příměs space opery, trochu hard SF, místy dobrodružství, něco filozofie, malinko romantiky… ale tím hlavním je politika. „Barvy praporů“ jsou v první řadě silně anti-totalitní knihou – paralely s ne až tak dávnou minulostí východní Evropy jsou naprosto zjevné. Kdesi v daleké budoucnosti čelí obyvatelé svobodné vesmírné kolonie Gladius nejen teroru neznámé mimozemské civilizace, ale také rozpínavosti Solárního Dominia, většinového, mocného společenství lidí, co se do značné míry vzdali své individuality připojením k Síti mozků. Tito potomci „našeho“ solárního systému se ve své touze po moci neštítí ničeho, většinu obyvatelstva kolonií si podmaní propagandou nebo zastrašováním, vzdorující zbytek jednoduše nechají v tichosti či demonstrativně zlikvidovat. Na tomto nepřátelském politickém pozadí se na Gladiu odehrává válka s korgardy, což jsou tajemní cizinci ovládající lidstvu neznámé technologie (narušující obvyklé chápání a vnímání časoprostoru). Nikdo vlastně neví, jak vypadají, jejich záměry jsou nejasné: částečně okupují planetu, unášejí občany, experimentují s nimi, jejich krutost je nepochopitelná. Veškerou akcí, intrikami, filozofováním i popisy událostí, různých společenství či (až kyberpukových) technologií nás provádí voják speciálních jednotek Daniel Bondaree. Přestože je přímým účastníkem, působila na mě tato hlavní postava poněkud nezúčastněně, spíše jako pozorovatel: sice jsou nám detailně předloženy jeho názory a postoje, ale po stránce emocí a psychologie je kapitán Bondaree jaksi plochý, nedostatečně propracovaný. Tento fakt snižoval napětí v akčních scénách, a také účast v těch emotivních. Z mého hlediska by zkrátka neškodilo, kdyby byl čtenář s hlavním hrdinou více citově provázaný (ale třeba je to jen můj problém). Během čtení jsem zvažovala hodnocení mezi 70–80%. Teprve závěr, který se vyhnul typickým klišé angloamerických autorů, definitivně potvrdil mé rozhodnutí přiklonit se k vyššímu číslu. „Barvy praporů“ jsou inteligentně napsaný román s jasně definovaným poselstvím, že za svobodu je třeba bojovat. Snad každý si v knize najde to své, jen nečekejte čistě akční military SF – budete si u toho muset popřemýšlet:-). 80%



WebArchiv - archiv českého webu