LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Margo Lanagan

Černá šťáva

Kategorie: fantasy - povídková sbírka

originální název: Black Juice
originál vyšel: 2004

vydání: Triton (web) 2010

odkazy: 1x [ukázka], 4x [recenze]

Komentáře:

Gaarq  | *** 06.08.2010 11:56

margo lanaganová je velmi zajímavá autorka, ale její povídky nejsou zdaleka takovými, jakými by mohly být, kdyby její světy měly víc vnitřní logiky, nebyly to jen obrazy v písku, které smete první vlna. kdyby šly trošku víc do hloubky za ten neúčastný popis. kdyby ztratily dějovou roztěkanost, kdyby se sem tam objevila nějaká pointa nebo silnější závěr. většina těch vyústění do ztracena mi přijde jako malý podraz na čtenáři než-li záměr. náměty, až na nepodstatné výjimky, jsou opravdu skvělé, ale autorčin vypravěčský styl mi silně nesedl. obálka i vazba jsou klasické, párkrát sice klopýtli překlad a redakce (např. uvězněna na lůžko), ale jinak považuji knihu za dobrý počin, přinášející dosud nepublikovanou autorku s vysokým potenciálem.

Lucc  | *** 23.07.2014 17:19

Dost emocí, málo informací. Řeklo by se klasické povídky ženské autorky, ale Lanaganová je přece jen lepší než tuny námezdných pisálek. Umí utrousit drsnější slovo, umí i nějakou tu akci. Psát umí bezpochyby slušně. Jen informace o světech, ve kterých se její povídky odehrávají, ty chybí. Pak také mnohdy chybí zásadní žánrové ukotvení, protože třeba WFA ověnčená úvodní povídka Singing My Sister Down není fantastická ani zbla. Vsadil bych se, že některé kultury tohle dokoce dělaly. A takto je to s více povídkami sbírky. Jinak mne ale dokázala upoutat a vymáčknout ze mě emoce. Jednoznačně nejlepší povídkou je ujetá Den červených nosů, pak asi právě Zpěv. Mnoho dalších je dobrých (Pozemská pouť, Dům Mnoha, Věčné světlo) a jen pár je skutečně průměrných (Sloužím svému pánu, Volání jara). Škoda, že se kniha přes líbivou obálku tak špatně prodávala. Dle obsahu se ovšem nedivím, protože povídky F&SFmag střihu prostě moc netáhnou.

Strýček Biolit  | ** 28.09.2014 23:42

Nikdy jsem nezkusil, říct, že si dobrá šťáva… zpívá jedna česká skupina…v tomto případě ovšem vím, že o Černé šťávě to ani nikdy říct nezkusím…

Měl-li bych hodnotit objektivně, dal bych přesně 50 %, neboť vůbec netuším, jak knihu uchopit. Takhle dám hodnocení o trochu nižší, jelikož kniha mi moc nesedla. Na Šťávě je nepěkně znát, že je plodem ženské ruky, jelikož emoce zcela rozdrtily příběh či nějakou logiku. Až na pár kousků (snad tři?) které jsou jakž tak ukončené, působí povídky spíše jako náhodně vyrvané listy ze sešitu lehce autistické puberťačky, která sice umí city na papíře rozhazovat plnými hrstmi, ale jinak je to víceméně marné. Tedy…marné…ne zcela…některé nápady jsou poměrně dobré, přehršel emocí někdy vytvoří záblesk temné a docela intenzivní atmosféry… Všechny povídky – ploužící se v jakémsi podivném bezčasí, jež je velice těžko identifikovatelné – mají obrovský potenciál…leč promarněný na celé čáře. Vůbec se nedivím, že kniha nakonec skončila v Levných knihách, protože šanci oslovit širší publikum – navzdory všem cenám a nominacím – asi nikdy neměla už ze své podstaty.

Alfi  | 1/2 17.05.2015 14:03

Pripravte sa na poviedky, kde namiesto deja a logiky vás víta sen a emócie. Teda sa aspoň snažia. Našťastie som knihu kúpil za pár drobných v Levných knihách, lebo umňa bola na neprečítanie.