kniha » Avilion
chce si přečíst 7 | chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 49
hodnotilo: 39
83%
Koupit knihu:
Minotaur
Avilion Více vydání = více obálek.

Robert Holdstock

Avilion

série: Les mytág
díl v sérii: 6

Kategorie: fantasy

originální název: Avilion ˙
originál vyšel: 11/2008

vydání: Polaris (web) 2010; Argo (web) 2023

odkazy: 1x [ukázka], 2x [recenze]


Komentáře:
Gaarq  | ***** 23.06.2010 08:29

jeden by si už mohl myslet, že téma mytág už autor dávno vyčerpal, ale avilion nabízí, krom „běžných“ re-interpretací známých mýtů (máme tu např. krále artuše + nové a zajímavé zpracování elfů/iaelvů), téma bytostí – napůl mytága, napůl člověka, kterým říká zeleno-červení (dřevo-maso). životní osudy syna a dcery stevena huxleye a guiwenneth, jacka a yssobel. oba mají různé poměry zeleného/červeného aspektu, což je vede jinými stezkami, jinak vidí svět a jinak ho přetvářejí. návštěva avilionu, lavon d'yss, srdce snů a mýtů, místa života a smrti, je cesta kolem světa v koloběhu života. skvělý příběh!

edit 2019: tož, přečetl jsem znovu les mytág a brány těsně před avilionem, ten je z nich asi nejslabší. pomalá až mdlá gradace jinak zajímavého příběhu, příliš mnoho zajíců je honěno, ale po lovu to vypadá docela slabě. v konotaci autorovy smrti a jeho vlastního života v tom čase je to hodně smutné čtení, i když stále plné nadějí.

Ryhop  | **** 15.07.2010 08:22

Moc jsem se na tohle poslední ponoření do Ryhopu těšil, ale možná právě proto mě trochu zklamalo. Připadalo mi, že se trochu vytratila atmosféra a příběh mi přijde poněkud rozplizlý. No ale pořád ještě je to Holdstock, budiž mu země lehká…

stimílek  | ***1/2 20.12.2010 22:51

Zklamání z předchozího dílu bohužel trvá. Postrádám sepjatost a syrovost předchozích děl, mytága i samotný Ryhop se „zlidšťují“ a ztrácí se velká část mrazivého tajemna. Některé nové myšlenky byly naopak velmi originální a zajímavé. Škoda, že už se další knihy nedočkáme.

Faen  | **** 13.04.2011 13:21

I když na něj navazuje, je Avilion jiný než Les mytág. Jak již tu je zmíněno, příběh ztrácí to své tajemno, i když se tu opět objevují nové zajímavé myšlenky a podněty, např. rozdělení červená/zelená stránka nebo srub-mytágo. Těžké hodnotit i když zajisté je to důstojné a povedené zakončení série. Kruh se tedy uzavřel. A jak píše Holdstock zcela na konci, na křižovatce nacházíme svůj nový směr. Doufám, že ho našel i nyní.

louza  | **** 29.09.2014 11:55

Holdstockova labutí píseň s níž se rozloučil se svým životním dílem, jako by snad tušil, že času už mnoho nezbývá. Konec je poměrně definitivní i když i tady se otevírá prostor pro jiná vyprávní a jiné úhly pohledu. Autor sice využívá starou látku jako je rod Huxleyů, legie a celý koncept mytág, který posouvá a rozvíjí ještě do dalších úrovní, právě díky prolínání formy mytág s živými lidmi. Kniha je stejná a opět trochu jiná i když se zdá, že je mezi Holdstockovými díly spíš ta jednodušší a snadněji uchopitelná. Důstojné uzavření jedné z nejsvébytnějších fantasy ság žánru.

Strýček Biolit  | **** 26.01.2024 15:57

Důstojné rozloučení s cyklem a rodem Huxleyů. Kniha pokračuje v nastoleném trendu – je poměrně jednoduchá (v rámci universa) a Les je odstrčený do pozadí snad ještě více než v díle předchozím. Ty tam jsou tajemné, zemité a tísnivé výpravy do jeho hlubin; což je – aspoň za mě – škoda. Ze začátku mě retrospektivní styl vyprávění s časovými skoky mezi jednotlivými částmi knihy trochu rušil, avšak musím uznat, že to bylo pro dobro věci a ke konci si to sedlo. Nic to však nemění na faktu, že kniha je místy rozvláčná, nic moc se v ní neděje a závěrečná gradace asi nedosahuje úplně zamýšleného napětí a efektu (to, na co čekáme od Lesa mytág je vyřešeno na jedné stránce). V textu na mě sem tam vykoukl nějaký odkaz na díly minulé – spíše jen takové letmé mrknutí, název, jméno, pro děj knihy zcela nepodstatné – a docela by mě zajímalo, jestli bych těchto odkazů pochytal více, kdybych Avilion četl hned po knihách předchozích, a jestli by jim to přidalo na důležitosti. Pro děj je – samozřejmě, jako u dílů předchozích – dobré znát něco z historie, v ideálním případě i Artušovské legendy (aspoň v obrysech), i když úplně nutné to není. Ke cti je autorovi nutno přičíst, že se mu povedlo dějové linie (jak v této knize, tak linie táhnoucí se přes knih více) poměrně dobře uzavřít. Při čtení jsem se totiž sem tam obával, aby z toho (zdánlivého) guláše vybruslil. No, vybruslil. A s grácií. Paradoxně největším nepřítelem při četbě se stala moje paranoia, kdy jsem si – poučen dílem druhým – často řekl: „ha, tuhle pasáž si přečtu ještě jednou, ta bude určitě hrát nějakou důležitou roli později“. Nehrála. Jak už jsem psal, kniha je jednoduchá. Avilion není Lavondyss. Buď jak buď – Avilion je i přes mírné výhrady stále parádní a originální čtení. Pokud vás bavily knihy předchozí, bude vás bavit i kniha tato.

Četl jsem nové vydání od Arga – a opět musím chválit. Kniha je udělaná naprosto parádně, překlep jsem nenašel snad ani jeden, nechybí předmluva, doslov, slovo překladatele. Obálka parádní, byť tentokrát laděná hodně do tmava. Naprostá spokojenost.



WebArchiv - archiv českého webu