kniha » Poslední Strážce Věčnosti
chce si přečíst 6 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 23
hodnotilo: 24
62%
Poslední Strážce Věčnosti

John Charles Wright

Poslední Strážce Věčnosti

série: Válka snů
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy - fantaskní

originální název: The Last Guardian of Everness
originál vyšel: 2004

vydání: Laser-books (web) 2010

odkazy: 5x [recenze]



Komentáře:
snop  | **** 15.07.2010 14:31

Prijemna moderni fantasy, poeticka, psana i prelozena s citem. Bohuzel mytologie je tak rozvetvena a plna jmen, ze se v nich clovek trochu ztraci. Mene vedlejsich postav by neskodilo. Na druhou stranu celkovy koncept universa je propracovany (ostatne na tom kniha stoji) a je videt, ze autor ma ambice si dosahnout na „vysokou fantasy“. Trochu pri tom vykrada Gaimana, ale to nakonec neni na skodu. Jak uz je u dvojdilnych romanu bezne, kniha konci v krizi.

Upozorneni: Anotace je lziva, psana bud nekym, kdo tu knihu necetl, nebo nekym, kdo chtel ctenare udrzet v naproste nevedomosti o deji.

Svarec  | **** 21.07.2010 19:54

Dost zvláštní kniha, která staví na prolínání naší reality jednadvacátého století a světa snů. Bohužel to nefunguje tak jak by mělo, repektive možná funguje, akorát těmi snovými částmi jsem se doslova pronudil, naopak pasáže z našeho světa byli docela zábavné (naštěstí tvoří většinu knihy). Ten svět snů a jeho mytologie je tak propracovaný a složitý, že se v tom pomalu nedá vyznat a vy se místo toho, abyste si užívali děj, budete snažit jen pochopit to, co vám autor sděluje. Velké plus, které nakonec převáží pomyslný jazýček vah ke čtyřem hvězdám, je fakt, že autor si psaní viditelně užívá a baví se jím. Pasáže, kdy je Azrael konfrontován s naším světem, ve kterém naposledy pobýval kdysi ve středověku, jsou dost zábavné :) Nakonec jsem rád, že jsem si knihu nevzal na recenzi, protože se přiznám, že bych nevěděl, co do ní napsat. Tak smíšené pocity ve mně kniha zanechala…

Majkl  | ***1/2 03.10.2010 01:31

Šiesta kniha edície to nebude mať ľahké a nemyslím, že sa nájde čitateľ, ktorý by si ju užíval od začiatku do konca a vyzdvihol ju na piedestál Knihy najlepšej, keďže Poslední strážce Věčnosti je kniha premenlivá (od rozprávky k dráme a akcii, od slušnej atmosféry k zmätenej akcii) a netreba dávať na prvé dojmy (podľa anotácie môžete nadobudnúť dojem, že väčšinu príbehu zastúpi Galen Waylock a bude to typické prevzatie osudu celého sveta na plecia jedinca, ale tomu tak nie je). Úvodné kapitoly miešajú sny, snový svet s bežnou a známou realitou, prinášajú zaujímavú snovú symboliku a línia odohrávajúca sa v realite zas viaže osudy postáv s krutosťou, akú nám mnohokrát predvedie život. Autor ma potešil zaujímavosťami o snoch či postrehmi o šliapaní na symboly, ktorými vojaci potvrdzujú svoju zradu vecí, ktorým boli verní. Zákonitosti sveta sú odhaľované po kúskoch, bez pre čitateľa pohodlného uvedenia do reálií (to chválim, rád objavujem zákonitosti sveta sám) a až dôjde na väčší kúsok mytológie a histórie, autor ju nerozpráva priamo a chronologicky, ale prostredníctvom zmäteného Galena (to kritizujem, hlavne kvôli vysokej miere informácií, ktoré tak bez zapamätania a pochopenia strácajú cenu). Prepracovanosť zákonitostí a mytológiu autorovi neodopieram, no Wright zlyháva v jednoduchom a účinnom podaní informácií čitateľovi, keď ma mnohými menami len miatol. Čakal som, že posledná tretina knihy sa bude niesť v duchu už prečítaných strán, no príbeh sa postupne mení – pribudne akcia, ktorá je často neprehľadná (deje sa mnoho, v rýchlom slede a chaoticky), postavy jednajú občas zbrklo a bez premýšľania, počiatočná atmosféra zložená zo snovej neistoty, mnohoznačnosti a reálnych hrozieb, akými je choroba či odhalenie spojitosti medzi postavami, sa vytráca a pútavosť kolíše. Je to nezvládnutie akčnej zložky alebo autorský zámer (aby príbeh pôsobil ako sen, v ktorom nie všetko dáva zmysel a s prípadnou deus ex machinou si nelámeme hlavu)? Ťažko povedať, vidím to tak na polovicu. Kniha končí neukončeným príbehom, ktorého druhá polovica sa volá Mlhy Věčnosti. Dúfam, že ubudne akcia a Válka snů bude uspokojivo ukončená. 65%

Daletth  | **** 18.12.2012 13:58

Chápu, že s knihou můžou mít mnozí problém. Vážně, chápu to, ale nic to nemění na tom, že já s ní problém neměla.

Když jsem se oprostila od toho, že se zde motají dohromady snad všechny evropské mytologie (jen té slovanské mohlo být víc…) a přestala jsem se snažit zapamatovat si jména všech bůžků a duchů, kteří se v příběhu vyvolávají, protože to bylo zbytečné, mohla jsem pak jen žasnout nad tím, jakou musí mít autor imaginaci. Fakt, že si to všechno dokázal dát dohromady, aby to dávalo smysl (protože ho to vážně dává) a ještě to přenést na papír, to chce obdiv. Jistě, chvílemi je to poněkud zmatené, ale já k tomu zkrátka přistupovala jako k dílu prodchnutému lyrikou a poetikou a nehledala jsem v tom za každou cenu striktní logiku a původ jmen a mýtů. Nechala jsem se unášet autorovou představivostí, hloubkou jeho světa a krásami jeho vět. Koneckonců je to svět snů…

jirikk  | ***1/2 09.01.2013 09:14

První část dvojdílného románu. J.Wright se po ambiciózní, odvážné a báječné SF (Zlatý věk) zaměřil na fantasy. Opět se nespokojil s využitím zavedených klišé, jeho vyprávění o bitvě nadpřirozených mocností, odehrávající se na naší zemi, je svérázným mixem žánrových motivů a známých mýtů, které autor bez zábran využívá. To vše podáno záměrně neheroickým, nepatetickým způsobem. Nezdá se mi ale, že by tentokrát autorův styl fungoval stoprocentně. Snad to bylo tím množstvím nejrůznějších bůžků a démonů, ve kterých bylo snadno ztratit orientaci, ale jako čtenáře mě příběh tak úplně nezasáhl. Navíc román občas sklouzává k jisté ztřeštěnosti, což mu příliš nesvědčí. Uvidíme, co přinese druhý díl, zatím nejsem zcela přesvědčen.

trudoš  | *** 22.03.2019 23:22

Je vidět, že pro spoustu autorů prozaický mág a spisovatel Roger Zelazny nikdy nezemřel. Fyzicky možná ano, ale jako literární múza rozhodně ne. Minimálně u Johna C. Wrighta bych za to dal ruku do ohně. Jeho svět, vytvořený pro román Poslední Strážce Věčnosti, se totiž v mnohém podobá kultovnímu Amberu. Je podobně fantaskní, snový i reálný. Jenže kde u Zelaznyho funguje svébytná imaginace, tam u mě Wright selhal naprosto ve všem. Tomu dost napomohlo časté opakování již jednou řečeného, díky čemuž jinak prostinká zápletka nabyla zbytečně na objemu. Tenhle druh zábavy zkrátka není nic pro mě, nedokážu se tak snadno odpoutat od osidel reality, takže jsem se průběžně ztrácel v tvůrčích popisech fantaskna. Na svou obranu však musím říct, že ani autor nedělá moc proto, aby čtenáři věci nějak ulehčil. Jeho vyprávění má sice neoddiskutovatelné kouzlo, ale na můj vkus bylo maličko moc pohádkové, melodramatické a chaotické. Ovšem kdo rád otevřený i skrytý symbolismus, určitě si přijde na své.



WebArchiv - archiv českého webu