kniha » Spěšný vlak CH.24.12.
v Top10 3 | chce si přečíst 9 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 23 | antikvariát
hodnotilo: 33
86%
Koupit knihu:
FantasyShop.cz
Minotaur
Spěšný vlak CH.24.12.

Jan Poláček

Spěšný vlak CH.24.12.

Kategorie: sci-fi - alternativní historie

vydání: Argo (web) 2010

odkazy: 15x [recenze]


Komentáře:
Sirius  | ***** 08.10.2010 00:49

Dokonalý a bohužel řadami čtenářů asi naprosto opomíjený text. Místo nějakého akčního dramatu utkal Jan Poláček úchvatné komorní drama, v níž se propletá minulost s přítomností a hlavní hrdina vypráví příběh svůj a své rodiny. Trochu jsem se i bál, že jazyk bude náročnější, ale autor mě už na první stránce dokonale vyvedl z omylu. Jazyk je úžasně čtivý skoro až Čapkovský a styl je vybroušený jako diamant. Chápu, že řadu čtenářů autor asi zaskočí, když se hrdina místo účasti v rozhodující události rozhodl tak, jak se rozhodl a dal přednost rodině před národem. Kromě stylu a nádherného jazyka pak musím obdivovat obří gejzír nápadů, schopnost stvořit dokonale živoucí postavy a hutný svět, kde bych chtěl bydlet. Kdo by si pomyslel, že místo bájné Germánie přijde bída, plivání na válečné hrdiny a tvoření demokracie po Adolfově způsobu? Prostě mě už žádný text tak dlouho nenadchl a neznepokojil jako právě Spěšný vlak, který patří k tomu NEJ, co u nás kdy vzniklo.

Gaarq  | ***** 15.10.2010 20:55

původní poláčkova povídka v ImpBoh mě nadchla – jazyk, příběh, vyznění. když mi pak zdeněk rampas řekl, že honzu poláčka ukecali, aby téma zpracoval ve formě románu, byl jsem nadšený dvojnásob.

a i po přečtení výsledného díla jsem velmi, velmi spokojen. na první pohled bychom mohli říct, že v příběhu není mnoho originálního. styl je de facto čistě fuksovský (kdo četl „pana theodora mundstocka“ či „myši natálie mooshaberové“ pozná to ihned), vril a vimany zpopularizoval v české SF komunitě ludvík souček, magii a alt.hist s vítězícími nacisty pro změnu františek novotný. nicméně ani jedno z toho není důležité, protože výsledek je unikátní: temná a ponurá atmosféra (žhnoucí mráz, tma, ticho a chvilkové, impulzivní násilí), na hlavu postavená politická situace (češi přátelé říše, hitler-humanista, SS-manni v roli bojovníků za spravedlnost), obyčejní/neobyčejní hrdinové příběhu. a hlavně vnitřní boj hlavní postavy se situací, do které vplul. hlavní hrdina, walter fleischer aka martin řezníček je pasivní, nezvědavý, spokojený, mírný člověk, který má dar, o nějž ani moc nestojí a který ani nevyužívá. jenže ten dar ho kvalifikoval na někoho, kdo jen tak mimochodem přepsal dějiny lidstva. a když dostane tu možnost znova, vyhne se jí, ne proto, že by byl spokojený s tím, jak se věci mají, ale protože jeho blízcí mají přednost, protože ať udělá cokoliv, nevěří, že změna bude k lepšímu. raději bojuje za to, aby on a jeho rodina byli spokojení, smíření, i když ho to stojí skoro vše, co má. působivé.

pokud bychom chtěli být hodně cimprlich, všímali bychom si toho, že autor nejen fuksův styl parafrázuje, ale místy až paroduje (např. rozhovor waltera s prodavačkou z kiosku v parku), všimli bychom si nevyrovnanosti kvality stylu jednotlivých částí textu nebo rezignace na hlubší začlenění několika zajímavých, ale úplně upozaděných motivů (např. walterova duchovní síla). na druhou stranu, životněji (a živočišněji) zpracovaný vztah árijské magie a vědy jsem snad ještě nezažil, oproti novotného sterilitě, magie v polačkově světě pulzuje, je organická. a politická situace, jak je v románu vykreslená, nese absurdní komično reflexe (dnešního) světa, kdy se masoví vrahové stávají miláčky národů a miláčci národa zločinnými vrahy. ta představa na mém obličeji vyvolala sarkastický škleb, který přešel v upřímný smích, to proto, že je krutě pravdivá.

přehlédneme-li pár redakčních mušek (píseň Horst Wessel, Pennemünde, norditsko-atlantskou rasu), text má vysokou úroveň, po všech stránkách. v kontextu české SF jde o hvězdu jasnější tisíce sluncí. spolu s poslední hlídkou tomáše petráska z mloka 2007, upřímně, dvě tak dobré věci jsem z per českých SF autorů už dlouho nečetl; naposledy mě takhle fascinoval ivan kmínek (utopie) a jaroslav velinský (engerlingové). co se týče ambicí mimo SF, mám obavy, že tam je současná česká prozaická tvorba už trochu jinde, nicméně poláček jí ani tady žádnou ostudu rozhodně neudělá. a kéž by „spěšný vlak“ nebyl poláčkovým ojedinělým dílem.

ps. sonderzug Ch.24.12. (str. 255) je spíše „mimořádný vlak“ než „spěšný vlak“ (eilzug).

avatar2  | ****1/2 24.10.2010 09:18

Velmi dobré počtení, jen je třeba být připraven na vstup do světa kde nezbývá místo pro radost, pro hezké věci a optimismus. Je to české město obsazené vítězným Německem, které si však samo se sebou neumí poradit a tak trochu naplňuje skutečnost z francouzské revoluce o tom, že revoluce požírají své děti. I zde se poválečné Německo neumí vrátit do běžných kolejí a zemi vládne podivná diktatura vyšetřující válečná zvěrstva. Do toho poněmčení Češi, kteří neví čí jsou a na které straně vlastně stojí. Velmi dobrý byl i motiv transportů na východ, o kterých se šíří nejasné šeptandy a nikdo vlastně neví co od nich čekat. Ani čtenář se to nedozví. Moc dobré.

walome  | **** 03.03.2011 18:38

Poměrně překvapivý počin. Žádná epická fantasy, žádná sexem a násilím nabitá upířina, žádný stokrát omletý Koniáš nebo Bakly, žádní elfové, žádné hrdinství, žádné rozhřešení. Na podobnou atmosféru jsou Češi zvyklí od Čechů jedině u filmů, ale zrovna u fantasy knihy bych takovou řemeslně zvládnutou depku nečekal. Škoda, že se Spěšný vlak dostane k malému množství milovníků fantastického žánru. Za originalitu se holt platí velká daň.

Dilvermoon  | ***** 18.03.2011 12:49

Kdosi ve svém komentáři píše, že by v tomto alternativním světě „chtěl bydlet“. Proti gustu žádný dišputát, ale já tedy rozhodně ne. Není to veselé čtení. Je to čtení smutné, místy až depresívní, když Walter na konci řeší osudové dilema…Je to román o vzájemné podobnosti totalitních režimů, o „poučení se z minulosti“, kdy viníci ukážou prstem na jiné viníky a taky o alibismu nejvyššího, který raději odcestuje na druhý konec světa. Dojde i na zrcadlovou verzi jedné důležité události…Ale především je to román o osudech syna českých rodičů, jehož otec s Říši kolaboroval skutečně extrémně. Z celé knihy jsem cítil beznaděj, kterou se postavy, což jsou naprosto obyčejní lidé beze stopy hrdinství, snaží potlačovat a věří, že bude lépe. A také se snaží i v této době navzájem si pomáhat. Děj se posouvá z přítomnosti do minulosti, jak nám hlavní hrdina osvětluje minulost a svou důležitou úlohu v ní. Je tu několik událostí, které zůstaly nedořečeny, ale dají se s určitou mírou jistoty domyslet. Jakýmsi úvodem k románu je povídka Cesta hrdiny, ale podle mě není její četba zásadní, protože je do románu prakticky celá zapracovaná. Kniha na mne opravdu velmi zapůsobila. Vzbuzuje emoce a otázky a nespoléhá se jen na dobrodružnost a akci.

Paxman  | ***** 21.03.2011 18:40

Vybroušené komorní drama ze světa, kde 2. světová válka dopadla jinak a Češi stáli jako spojenci Němců na straně vítězů. 5/5

Madam Brbla  | ****1/2 15.05.2011 11:49

Právě koukám na novinku, že „Spěšný vlak CH.24.12“ si vysloužil cenu ASFFH a plná čerstvých dojmů z této knihy můžu potvrdit, že jde o ocenění naprosto zasloužené. Jan Poláček stvořil obyčejný příběh o obyčejném člověku v ne zcela obyčejné době. Třetí říše uspěla v bádání a hledání mocných zbraní v oblasti paranormálních jevů, 2. světová válka proto nabrala jiný obrat, než je zaznamenáno v našich dějinách. Chaosem, nejistotou a bezútěšností poválečného světa, kde se úředním jazykem stala němčina, čtenáře provází český rodák, veterán Walter Fleischer. Sledujeme jeho vzpomínky, jeho starosti, jeho rozpolcenost. Autor záměrně nevyužívá potenciál udělat tohoto hrdinu větším, významnějším pro historii nové říše. Drží příběh v melancholické, komorní rovině a nechává čistě na čtenáři, aby si kladl otázky a sám si na ně odpovídal. Těžká doba není výrazně démonizována: nastalo období politických čistek, lidé jsou ustaraní, zmatení, bázliví, neví čemu věřit, ulice jsou plné fízlů a je třeba mít se na pozoru. Jde zkrátka o takovou „normální“ totalitu, jen srp a kladivo nahradil symbol svastiky. Pokud mohu doporučit, četbu této knihy si ponechte spíše na zimní mrazy či podzimní plískanice; sluneční svit, svěží zeleň, cvrlikání ptactva a radostný výskot sousedovic dětí poněkud ubírají na bezútěšné, ponuré atmosféře románu. Plný počet hvězdiček se jaksi vnitřně zdráhám dát, protože nevyřčeného a nedořešeného zůstalo na můj vkus až příliš. SPOILER!!!: mystérium východu je výborné, ale chtěla bych se více dozvědět třeba o plánovaném puči či důvodech úmrtí posádek vrilu – pokud se však Poláček k tématu někdy vrátí, pátou hvězdičku ráda přihodím. 91%

MartinJ  | **** 20.01.2012 21:25

K již uvedeným komentářům není moc co dodat. Takže bych zdůraznil jen jeden, také zmíněný aspekt. „Je to román o vzájemné podobnosti totalitních režimů“ (Dilvermoon). To se mi na tom zdálo asi nejpodstatnější. Není to o heroickém boji plném obětí proti totalitnímu režimu, ale o normálním životě normálních lidí v tomto režimu. Pokud chtějí normálně žít a nebýt příliš schizofrenní (což je případ většiny lidí), musí se s režimem nějak smířit, nějak ho vnitřně akceptovat. Pan Hitler, to s námi přece s myslí dobře. I když každý tuší nesvobodu, absolutní moc úřadů, které všem linkují život, omlouvají si to pro sebe tak, že úřady jsou dobré, starají se o pořádek a bez nich by to bylo horší. „Oni se jen starají, aby tu byl pořádek, … Kdyby dovolili, aby šel na nádraží kde kdo, tak jak chce, a jel kdykoliv na východ, byl by z toho jen jeden velikánský zmatek. To transport, kde jsou všichni určení jmenovitě, cestu usnadní. Lidi se nemusí mačkat. Každý zná svoje místo. A na východě vědí, kdo a kdy přijede, a můžou se podle toho už předem zařídit.“ Fungovalo to takto jenom za nacismu?

Majkl  | **** 05.08.2012 08:20

Komorný príbeh o záchrane zbytkov svojej rodiny, ktorú zožrala vojna a systém, ktorý zavládol. Pomerne obyčajný príbeh obyčajného človeka, o akých ste mohli za vojny či po nej počuť stovky. A vlastne aj v súčasnosti – koľko vecí by sme chceli vyriešiť, zachrániť, ale systém nám to byrokraciou, zákonmi a inými požiadavkami službe štátu nedovolí. Walterovi ostáva už len si zvoliť cestu, avšak nie je jasné, ktorá z nich a či vôbec nejaká je bezpečná. Poláčkova novela je kratšou aj rozsahom, celý príbeh trvá niekoľko dní, je slušne prekladaný retrospektívnymi zábermi z minulosti a objasňuje tak Walterovu súčasnosť aj Martinovu minulosť. Autor sa nevenuje ani tak histórii (alternatívnej alebo pravej), ale hlavný záber je na človeka. Knihe prakticky nie je veľmi čo vytknúť, avšak môj čitateľský mozoček je už trošku rozmlsaný a chybu som si našiel – niektoré vedľajšie epizódne postavy akoby vraveli jedným a tým istým štýlom (Rapl, truhlár atď.). Inak je to ale poctivých 80%, škoda len, že sme sa nedozvedeli viac o vrile a pod.

louza  | ****1/2 03.06.2014 11:14

Komorní drama z alternativní historie. Je hlavně o lidech a veškeré fantaskní prvky jsou tu nastíněny pouze letmo z fragmentů vzpomínek hlavního hrdiny. Autor tak nechává čtenáři prostor a jeho představivost pracuje na plné obrátky až do samotného závěru knihy. Celkově jde o do detailů promyšlené a literárně velmi vyspělé dílo, jakých se i v globálním měřítku moc nerodí.

Romison  | **1/2 15.09.2019 04:26

hmm absolutne me to nebavilo a zadna postava mi neprirostla k srdci, spise me stvaly, atmosfera zmaru popsana dobre, ale pribeh pro me spatnej a chovani postav pro me divny. I kdyz to bylo kratky, tak mi trvalo nez jsem to docetl a byl rad, ze je konec, chtel jsem to uz jen docist.



WebArchiv - archiv českého webu