Drahomíra Vlašínová
Příběhy se záhadou
Kategorie: sci-fi - horor - antologie - fantaskní - detektivní
originál vyšel: 1983
Hora
Když jelen z lesa volá
Kočka z Monte Tombia
Zápasy
Pes
Dobrodružství
Přicházející z pekel
Září
Popel
Událost v mikve
Muž bez tváře
Škoda každého tajemství
Nemoc
Lhostejní
Lásky sůl
Měsíc nad šťovíkovou plání
Večeře pro hosta
Úplné informace najdete pod záložkou povídky
Antologie mysteriózních povídek starých klasiků. Zatímco zařazení Čapka, Weisse či Havlíčka překvapením nebude, u jmen jako Šrámek či Olbracht se asi kdekdo zarazí.
z doslovu:
Jestliže jsme názvem Příběhy se záhadou vzbudili u čtenáře
představu, že soubor osmnácti povídek autorů spjatých s východočeským
regiónem obsahuje četbu detektivního charakteru, nezbývá nám než se
dodatečně omluvit a současně leccos dodat na vysvětlenou. Zvykli jsme si
podvědomě spojovat tajemství a záhadu s tímto rozšířeným žánrem,
aniž si uvědomujeme, že vyřešením detektivní zápletky, které tento typ
literatury v závěru musí nutně přinést, příběh přestává být
tajemným. „Čím je záhada napínavější, tím hrozněji zklame řešení;
neboť je koneckonců tak jednoduché, že se čtenář dožere, shledávaje,
že na to mohl přijít sám; i cítí se jaksi ošizen, uražen a
rozčarován,“ píše Karel Čapek ve svém zamyšlení nad detektivkami
v knize Marsyas čili na okraj literatury.
Povídky, které jsme zařadili do tohoto výboru, patří ve své většině
naopak k tomu typu próz, v němž tajemství zůstává zachováno. Autor
v nich neusiluje o jeho rozumové vyložení. Směřuje spíš k analýze
záhadné situace, nad níž zůstává normální lidský rozum v údivu
stát. Čím méně je záhada rozumově pochopitelná, tím více působí na
složky citové.
…
Těmito několika citáty jsme snad dostatečně charakterizovali typ
povídek soustředěných v našem výboru i zřetel, podle něhož byly
vybírány. Vyplývá z nich dostatečně i žánrový okruh, v němž se
toto pojetí nejvíce uplatňuje: je to próza, v níž převažuje
psychologické ladění.
Záhada je prezentována ne jako vnější dekorativní prvek, ale vychází
z vnitřní psychologické, nezřídka i filozofické podstaty příběhu.
Tajemství se většinou váže právě k psychice postav, které myšlením a
jednáním se zdají svému okolí záhadné, nebo takové skutečně jsou. Do
výboru jsme však zařadili i typ prózy, v němž záhada vyvěrá
z nálady, z atmosféry, z momentálního nepochopitelného impulsu. Ať jsou
to však příběhy, v nichž převládá ladění psychologické, nebo
fantastické, někdy i magické, zůstává jim jedno společné: jejich děj
není plně dopovězen, nad jednáním hrdinů se vznáší otázka po
příčině, po motivaci. .....