kniha » Čerpadlo 6
v Top10 6 | chce si přečíst 26 | chce mít v knihovně 11 | má v knihovně 78
hodnotilo: 127
90%
Čerpadlo 6

Paolo Bacigalupi

Čerpadlo 6

Kategorie: sci-fi - povídková sbírka

originální název: Pump Six and Other Stories
originál vyšel: 02/2008

vydání: Albatros (web) 2010

odkazy: 1x [info], 6x [recenze]


Komentáře:
Hyperion  | ***** 03.09.2010 21:13

Naprosto skvělá kniha v naprosto skvělé úpravě (obálka i ilustrace jsou opravdu mimořádné).

Vlcacka  | ***** 15.09.2010 21:30

Právě jsem dočetla a doporučuji všemi dvaceti (na rukou i na nohou). :-)

Cityman  | ****1/2 23.09.2010 17:49

Přistupoval jsem k téhle knize s očekáváním, ale ostražitě po té chvále co se na Bacigalupiho všude snášela. Pravdou je že po stránce technického zpracování jsem snad ještě lepší sci-fi knihu v ruce nedržel a tak smekám nejen před vydavatelem, ale také před grafikem a ilustrátorem, za neuvěřitelně moderní, ale také nádherné grafické zpracování a také vybraný font písma (který se mi po tom co používá nakladatelství Epocha, líbí asi nejvíce). Možná to pro někoho podstatné není, ale pro mě osobně celkem dost.

Pokud jde o obsah, tak tam se přiznám, že ze 100% jásat nemohu, byť bych rád, ale byli tam opravdu výrazně slabší kousky (Plná kapsa dharmy / Drobné obětiny) či pro mě průměrnější (možná jen z mé vlastní omezenosti) (Kalorik / Lovec tamaryšků), které to trochu stáhli dolů, ale protože jsem díky této sbírce objevil blyštivé klenoty (Flétnová dívka / Popkomando / Čerpadlo 6), díky nimž se mi otevřeli zase další nové myšlenkové obzory nemohu jinak než knihu doporučit všemi deseti se schovaným palcem. :-)

Nezbývá mi než se těšit na první román tohoto autora „Dívka na klíček“, který u nás vyjde snad příští rok, obzvlášť je-li onou dívkou ona japonská děva z povídky „Na žlutou kartu“.

louza  | ***** 29.09.2010 17:07

Čerpadlo 6 shrnuje téměř veškerou publikovanou povídkovou tvorbu autora z let 1999–2008. Ačkoli se nejedná o témata ve sci-fi nikterak unikátní, zpracováním a myšlenkou překračují daleko hranice běžné povídkářské produkce. Bacigalupi vyniká ve způsobu jakým čtenáře na relativně malé ploše doslova vtáhne nejen do děje povídky, ale i do světa kde se odehrává. A to naprosto nenásilnou formou. Za pochodu, bez vysvětlování dokáže čtenáři nastínit mechanismus i logiku světa svých vizí. To by šlo jen velmi těžko bez indicií a opory v reálné současnosti. Nosná myšlenka povídek se základy pevně kotvícími v současnosti, je často sdělená mezi řádky a přichází postupně, když čtenáři začne během čtení docházet kam autor vlastně míří. O to silnější je finální okamžik poznání, který provází často velice znepokojivý pocit „že by to tak skutečně mohlo skončit“. Je jedno zda autor zpracovává téma přírodních zdrojů, morální či intelektuální degenerace, velkých korporací, náboženství a tradic, nesmrtelnosti, nebo otázku prostého lidství. Stopu veselí zanechá ve čtenáři pramalou. Jiné stopy však zanechá zcela určitě.

makakuk  | ***** 06.11.2010 14:52

Jsou knihy na jedno použití a knihy, které nutí člověka neustále se k nim vracet a přemýšlet o nich, o světě, o sobě … A tato kniha je zářným příkladem skupiny druhé. Pravda, budoucnost v podání autora není zrovna příjemná, deprese na člověka lezou horem dolem, ale na konci se objeví(ne vždy) paprsek naděje. Jedničkou z vybraných povídek je pro mne Písek a struska, ale ostatní rozhodně nezaostávají.

pull  | ***** 24.11.2010 01:22

Po první povídce jsem měl na chvilku obavu, že jsem podlehl hypu. Byla to jedna z nejzbytečnějších obav, jakou jsem kdy měl a Baciqalupi dokonale překonal mé očekávání ve většině povídek. Z mého pohledu se ve sbírce vyskytuje jen jediná slabá, ostatní jsou výborné a Popkomando je ještě o stupínek výš.

Baciqalupi je mistrem „úspornosti.“ Potřebuje jen pár stránek, aby dokázal říct víc, než většina autorů celým románem. Stačí mu několik vět, aby oživil svět, který vás do sebe okamžitě vtáhne. Dokáže navodit silnou atmosféru, ať píše v temnějším nebo v lehčím (to zřídka) duchu. Nevodí čtenáře za ručičku.

Jo, a lze podávat jen v malých dávkách. Když jsem sbírku minulou sobotu bral do ruky, napadlo mě, že v neděli nebudu mít co číst. Omyl. Od jednotlivých povídek jsem se nemohl odtrhnout nejenom při čtení, ale i dost dlouhou dobu po. Vrhnout se hned nadalší nešlo (ani se nechtělo). Navíc, kolik podobných sbírek u nás vychází? Plýtvat by se nemělo ;-)

Gaarq  | ***** 10.12.2010 13:43

na tuhle sbírku jsem se těšil velmi velmi. už když jsem se dočetl, že vyšla v originále, natěšeně jsem si ji pořídil. teď jsem si ji dal znovu v překladu a nelituju. skvělé příběhy, ve kterých autor se zápalem patologa nařezává podebraná témata o člověku a velmi silně je rozebírá. je-li tu nějaká naděje pro člověka a lidstvo, pak my o ní nevím a neumíme ji posoudit, my se jen trápíme a zkoušíme překonávat nástrahy kladené nám v sobě samých. bacigalupi je mistr slova a mistr povídky. nemůžu si nevzpomenout na raye bradburyho, kterého mi bacigalupi připomíná. tenhle autor se stal mým veleoblíbeným a netrpělivě čekám na dívku na klíček a rozebiratele lodí. ps. málem bych zapomněl, ale tahle kniha má luxusní provedení. obálka a vnitřní ilustrace mi připomínají doby, kdy nešlo jen o to knihu vydat, ale kdy i vydávání knih bylo umění.

Madam Brbla  | ***** 15.12.2010 18:36

Bacigalupi je pro mě novým jménem a ohromným překvapením; být povídkový fajnšmekr, už by dřepěl v mojí TOPce. Paolo, přihoď mi jeden takhle skvělý román a máš ten plac jistý;-). Povídky z „Čerpadla 6“ byly neskutečně intenzivním zážitkem, jaký bylo nutné před dalším čtením vstřebávat, vychutnávat, zkrátka nechat převalovat v hlavě. Tyhle temné, depresivní vize mají v mnoha ohledech nepříjemnou pachuť možného budoucího vývoje, nejeví se jako za vlasy přitažené fantastické plácání. Těžko bych si vybrala kousek, co považuji za nejlepší – kvalita povídek je vzácně vyrovnaná, každá měla něco do sebe. Některé potřebovaly čas, aby mě vtáhly (např. „Pašo“), jiné mě vcucly okamžitě („Lovec Tamaryšků“, „Čerpadlo 6“, „Jemnější“), ale vždy jsem v závěru zůstala fascinovaně zírat a měla co dělat se zpracováním emocí. Za nejslabší bych imho označila „Drobné obětiny“, nejlepší… ne, to prostě nejde. Udělejte si sami názor podle jednotlivých komentářů a jestli můžu doporučit, nečtěte komentáře, přečtěte si rovnou tuhle knihu;-). Jakkoliv jsem (já, hnidopich) u každé povídky našla nějakou bezvýznamnou filcku, co mi zabránila hodnotit plným počtem, jako celek si tato sbírka 5 hvězd zaslouží. Mimo jiné i za skvělé, kvalitní provedení, Albatros se vážně vytáhnul; dovolím si k tomu akorát maličkou hnidu: vnitřní ilustrace bych ráda měla barevné :-). Těch zdejších +90% si kniha naprosto zaslouží.

A závěrem malý dotaz na Harlana J. Ellisona: chtěl ses zavčasu zbavit konkurence, dědku závistivá?! Kéž ti nadržený jorkšír obě holeně poskáče!

wiwi  | ****1/2 17.12.2010 08:53

Depresivní vize budoucího, ekologickou krizí ohromeného světa. Mistrovský jazyk, hutná atmosféra, náměty nutící k zamyšlení. A vůbec nevadí, že poněkud přímočaře. Fantastika pro náročné nemusí být nesrozumitelná…

idle  | **** 20.01.2011 09:55

Paolo Bacigalupi nevidí budoucnost světa zrovna růžově. Nahlíží do různých dob a různých míst, a většina z povídek je vlastně příběh někoho, kdo musí bojovat o to málo, co má. A i když jsou nám někteří z nich docela vzdálení, popíše nám jejich situaci tak, že se do nich můžeme vžít. Sbírku připisuju na pomyslný seznam toho, co určitě snese i další přečtení.

Pepa 62  | ***** 16.05.2011 21:12

Tak takhle kvalitní povídkovou sbírku jsem ještě nečetl!A to se nejedná o žádné autorské The Best Of, ani o výběr toho nejlepšího co se v kalendářním roce sešlo, ani o žádnou antologii slavného editora!Je to prostě první povídková sbírka Paola Bacigalupiho!Vy­rovnaná sbírka vynikajících povídek, plná znepokojujících vizí, z nichž mnohé nezní bohužel pro nás, jako lidstvo, až tak moc fantasticky.Kniha se spoustou skvělých nápadů, až mě bylo kolikrát líto, že je autor použil „jenom“ na povídku.Připra­vovaný román Dívka na klíček se pro mě tímto stává nejočekávanější knihou letošního roku.

minduton  | ***** 23.05.2011 21:08

Až na výjimky má prakticky každá povídka z této Bacigalupiho sbírky dost potenciálu na to, být rozvedena do úderné plnokrevné sci-fi novely (a ne že se tak nestalo, viz. např. román The Windup Girl, který rozvíjí dále svět z povídky Kalorik/Calorie Man). Každá z povídek prezentuje svět budoucnosti, a to svérázně po svém. Nápaditě. Úderně. S varováním… Osobně mě nejvíce dostala povídka Popkomando (svět nesmrtelných, kde jsou děti ilegální), dále Kalorik (svět po peak-oilu, založeném na zvráceném návratu k agrokultuře a obnovitelným zdrojům) a Čerpadlo 6 (svět, ve kterém nenápadně probíhá devoluce lidstva).

Dilvermoon  | ***** 28.05.2011 15:13

Poprvé jsem Bacigalupiho potkal jako nové jméno ve Škváropísečnících (zde: Písek a struska). Vypadal více než nadějně. Pak Lovec tamaryšků, Kalorik, Popkomando…Zkrátka většinu této sbírky jsem znal, ale s chutí ji dal znovu. Teď jestli se parádně podařil i román, tak PB asi po hlavě zahučí do TOP. Ale místo koho? Těžká věc. Asi půjde RAH.

EDIT (únor 2012): Tak ne. Po přečtení „Dívky na klíček“ se avizovaný posun do TOPu autorů nekoná.

KainIX  | ****1/2 10.06.2011 22:06

K této knize už zde toho bylo řečeno mnoho, přesto se nemůžu ubránit přidání dalšího komentáře. Na Bacigalupiho (konkrétně jeho povídku Pašo) jsem narazil už před časem v jednom e-magazínu a i v originále mě zaujala natolik, že jsem se jal o tomto nadějném autorovi zjistit něco více. Nedlouho nato u nás vyšla tato výborná sbírka a tak jsem ji samozřejmě musel hned mít. 11 povídek nás provede temnými, leč naprosto uvěřitelnými, vizemi budoucnosti země a lidské rasy, stejně jako lidským nitrem. Kvalita povídek sice lehce kolísá (možná je to subjektivní), ale i tak působí celkově velmi kvalitně. Nebýt poslední povídky, působila by celá sbírka dokonce dost kompaktně. Je těžké vybrat ty své nej. povídky z této sbírky, a tak bude snažší vybrat ty, které mne až tak moc neoslovily a to jsou „Na žlutou kartu“ a „Jemnější“. A nakonec ještě dodám, že pokud máte hodně rádi děti, nebo dokonce máte sami malé děti, raději se vyhněte povídkám „Popkomando“ a „Drobné obětiny“. Varoval jsem vás :)

Tak a teď jdu netrpělivě vyhlížet další Bacigalupiho dílo.

The_Star_Rover  | ***** 02.10.2011 01:01

Čerpadlo 6 je jedna z těch knih na kterou nezapomenete a v myšlenkách se k ní budete vracet. TAHLE KNIHA VÁM ZMĚNÍ ŽIVOT!

epco55  | ****1/2 06.01.2012 14:44

Čo napísať o knihe, ktorú každý vychvaľuje, pridať sa k jasajúcim davom alebo hnidopišsky hľadať chyby a tieto nafukovať do veľkosti len aby zbierka nevyzerala príliš dokonale. V tomto prípade sa pridávam k jasajúcej väčšine, knihe sa dá naozaj málo čo vytkúť a tých zopár maličkostí snáď ani nestojí za reč. Ku každej poviedke som sa vyjadril osobitne takže k obsahu sa už vracať nebudem. Snáď len toľko, pred 100 rokmi by Paola Bacigalupi-ho označovali za anti utopistu, alebo vizionára, ja ho dnes nazývam človekom čo sa vie pozerať okolo seba. A to čo vidí nechá pretiecť filtrom svojej osobnosti, okorení dávkou svojho talentu štipkou sci fi propriet a skrze pero nechá vytiecť na papier, aby sa o to mohol podeliť s čitateľmi. A za toto som mu ja veľmi vďačný.

GeRony  | ***** 07.01.2012 18:26

Co napisat po predchadzajucich komentaroch? Jedine toto: PRECITAJTE SI TUTO KNIHU! Aj ked kazda z poviedok ma jednu-dve musky, ako celok je to jasnych 100%!

aqu1la  | ****1/2 28.02.2012 19:23

Myslím, že k Bacigalupimu treba pristupovať trochu s nadhľadom.. Otvorené konce, ktorých väčšina núti k zamysleniu, k tomu krásne vykreslené isté vlastnosti ľudskej povahy, či skôr charakteru, boli pre mňa naozaj niečím iným a pri čítaní poviedok som sa bavil.

Majkl  | ****1/2 23.12.2012 10:16

Hm, nie som až tak neskutočne nadšený ako ostatní komentujúci, ale je fakt, že Bacigalupiho tvorba je oproti Chiangovej zbierke niečo úplne iné. Chiang sa zameriava na intelektuálnu stimuláciu, zatiaľčo Bacigalupi má bližšie k prírode a človeku. Čo aj mne bolo viac po chuti. Zbierka by sa dala označiť za ekologickú SF, ktorá sa zamýšľa nad možným smerovaním ľudstva a prírody, ktoré sú vzájomne previazané a jedno pre druhé (ok, ľudstvo pre prírodu menej) potrebné. Niektoré poviedky sú výraznejšie, iným zas chýba jednoznačný koniec, čo však neznamená mínus. Dohromady hodnotím štvormi hviezdičkami spolu s polovicou ďalšej hviezdičky za grafickú úpravu, ktorá je vynikajúca a skvelo dopĺňa výsledný dojem zo zbierky, ako aj predznamenáva to, čo v nej nájdete.

lamahe  | ****1/2 20.08.2013 14:04

Rozhodne výnimočná zbierka poviedok, ktorých spoločným menovateľom je pomerne neradostná budúcnosť (poväčšinou nie veľmi vzdialená). Nie celkom postapokalyptická, nakoľko žiadna identifikovateľná apokalypsa tu neprebehla. Ak teda nerátame premnoženie ľudí a modifikáciu (rozumej likvidáciu) prirodzeného životného prostredia. Autor tu spája schopnosť uveriteľne vedecky fabulovať a extrapolovať súčasné vývojové trendy s výnimočným talentom rozprávača. Postavám do bodky veríme ich myšlienky a činy, pričom poväčšinou im ich situáciu nezávidíme. Niektoré z poviedok patria do spoločného sveta s románom Windup Girl. V osobe Bacigalupiho tu máme jednu z najvýraznejších osobností modernej svetovej fantastiky.

Skabandari  | ***1/2 01.07.2016 17:00

Podle mně je to hodnoceno přehnaně, má tam sice pár skvělých povídek (Kalorik, Popkomando, Drobné obětiny), ale taky pár co mě vůbec nenadchly (Pašo, Na žlutou kartu), tudíž jako celek 70%. Navíc mi přišlo často dost podobné prostředí – budoucnost + technologický někdy i intelektuální úpadek společnosti, hodně používá smrt a vraždu. Taky tomu dost ublížila předmluva, naladili mě na něco extra, co bude vybočovat, potom ale slibovanému nedostáli. I tak doporučuji.

C3PO  | ***** 09.08.2017 11:23

Málokdy je ve výběru povídek nadpoloviční dobrá, tady jsou dobré všechny, tím větší je to výkon, že jsou všechny od jednoho autora. Ano, je to trochu depka, autorovy světy nejsou moc přátelské a jeho obyčejní hrdinové se jimi sotva potácejí, ale taková je prostě budoucnost. To jsou světy, do kterých se řítíme. A čím víc nám to bude někdo otloukat o hlavu, tím je větší naděje, že se tomu osudu nějak vyhneme.

jasonix  | ***** 10.02.2022 23:45

Fragmenty budoucího světa, toho rozbitého džbánu, kde kromě podivných, neznámých tvarů a materiálů občas vyjukne i ten náš starý, důvěrně známý půllitřík. A Bacigalupi ty střípky opracovává do podoby šperků. Dokáže stavět věci do kontrastu nebo zase spojovat zdánlivě nespojitelné. Co se týká četných bizarních technologií, PB s nimi zachází s rafinovaností zkušeného maséra. Ne, že by se vyhýbal detailům, moc dobře ví, kam sáhnout a kde „zmáčknout“, ale nerozebírá je do hloubky, jak by to s chirurgickou precizností činil autor hard SF. Používá účelové „hmaty“, kterým pacient/čtenář dokáže rozumět. A hlavně: zůstává vždy a především vypravěčem příběhů. A že je umí psát zatraceně dobře! Nekompromisně mě vtáhnul do svých vizí, do lidských osudů, které jsou místy blízké pohádkám, jinde biblickým podobenstvím a onde zas připomínají filmové thrillery či dokonce horory. PB dokazuje, že mezi SF a moderní beletrií nemusí být až tak ostrá hranice a zvládá překračovat žánrová ohraničení s bravurou a lehkostí (viz JEMNĚJŠÍ). A to ať už se jedná o havarijní stav světa nebo mysli jednotlivce.

Vím, že to zní, jako když autorovi podkuřuju, moje cesta k němu ale nebyla přímočará. Aura, jež knihu obklopuje, mě dlouho vedla k ostražitosti, a jak jsem tu přiznal, první povídka mě zprvu odradila. Když už jsem se ale jednou začetl, PB mě nepustil. Žádné povídce jsem nakonec nedokázal dát méně než 80% a celek je u mě za plnou palbu. Přispívají k tomu i mimořádné ilustrace, připomínající fresky a citlivě dokreslující atmosféru.

Vrcholy: FLETNOVÁ DÍVKA, PÍSEK A STRUSKA, ČERPADLO 6 a nežánrová JEMNĚJŠÍ.



WebArchiv - archiv českého webu