kniha » Dávné ozvěny
v Top10 1 | chce si přečíst 4 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 62
hodnotilo: 41
77%
Dávné ozvěny

Robert Holdstock

Dávné ozvěny

Kategorie: fantasy

originální název: Ancient Echoes
originál vyšel: 04/1996

vydání: Polaris (web) 1997

odkazy: 1x [recenze]



Komentáře:
fialka  | ***1/2 26.06.2008 11:52

Asi najslabsia kniha co som od Holdstocka cital, avsak stale nadpriemerna. Rozhodoval som sa medzi 3* a 4*, takze tam niekde…

honajz  | * 15.07.2011 21:37

Takhle nějaký děj kdyby to třeba mělo… Mít to parametry povídky, pak možná, ale kniha?

jethro.tull  | ***1/2 05.09.2012 14:12

Pořád dobrá kniha, i když na Holdstocka, pravda, slabší. Trochu jsem se nechal odradit komentáři, a tak se staly Dávné ozvěny poslední Holdstockovou knihou, kterou jsem četl. Oceňoval jsem zase to známé Holdstockovo prolínání mýtu s realitou a také to, jak autor zcela funkčně přecházel z er-formy do ich-formy. Navíc si zde autor pohrál s narážkami na jiné své knihy. Na knihu Fantom (str. 131): „Jak se jmenoval ten chlapec, Angelo?“ … „Michael Whitlock!“ a na knihu Lavondyss (str. 28): "Všichni chtěli něco tajemného… , s fantastickými prvky,… draky a dinosaury, princeznami ze starého Egypta cestujícími v čase, klíčovými slovy jako Avalon, Atlantida, Lavondyss, Středozemě.“ Shrnuto: Je to i podle mě nejslabší Holdstockova kniha, kterou jsem kdy četl, a přesto stojí za přečtení. Volil jsem mezi 70 a 80 %, dal bych ve skutečnosti tak 75 %.

louza  | **1/2 11.09.2014 12:49

Autor opouští berličku lesa a jako katalizátor mýtů volí lidské nevědomí. Začátek se zdá pěkně vymyšlený a celkem srozumitelně napsaný. S postupem v ději však autor čím dál více ujíždí logice příběhu a dělá si v nevědomí doslova vše co se mu zlíbí. Nosné linie padají a závěr knihy je už jen nelogický bordel. Škoda. Myšlenku a potenciál kniha určitě má. Bohužel však potvrzuje status nejslabšího díla v autorově bibliografii.

Lucc  | **** 22.03.2020 22:17

Kniha sice používá mnohé propriety cyklu o Lesu mytág (psychologickou a antropologickou hantýrku, kolektivní nevědomí, magické rituály, pojednání o hluboké i méně hluboké minulosti lidstva, rodinu a její vzorce rolí, atd.), ale jinak stojí pevně na vlastních nohou. Holdstock je už zralý spisovatel. Sice pořád umí třeštit a chrlit ve svatém zápalu páté přes deváté, ale také umí napsat scény, které vám z hlavy jen tak nezmizí (Garthovo osedlání Glanumu uprostřed anglických kopců, Jackův druhý návrat do Jezerního města k mauzoleu, Zelenčino vzpomínání na provinění, které odstartovalo její útěk před Býkem, …). Prostě takový Holdstock říznutý Barkerem. S povděkem také konstatuji, že už mu aspoň trochu jdou sexuální scény. V Mytágovém cyklu jsem si toho všiml mnohokrát. Tak živočišné a postavy i svět a tak málo sexu a když už, tak puritánsky napsaného. Výjimkou je snad jen celá pasáž o dlouhém toku Richarda a Heleny v Hloubení, ale i tam bylo šťavnaté to, co předcházelo, kdežto samotné spojení odbyl šmahem a cudně. A ještě mne napadá, když už jsem zmínil tu rodinu, že toto je snad první Holdstockova kniha, kde je víceméně normální rodina otec + matka + dítě. I když i tak si neodpustil jejich vztahy nabourat z mnoha stran. Ten chlap je vážně trochu uchylák. Ale píše stále výborně.



WebArchiv - archiv českého webu