Lois McMaster Bujold
Cestou svobody
Kategorie: sci-fi
originální název: Falling Free
originál vyšel: 1988
vydání: Laser-books (web) 1998
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
tomts | ***** 12.10.2008 19:47
Tradičně výborná kniha Bujoldové má být prehistorií Vorkosiganova světa. Já jsem žádné spojení nenalezl, chybí zde spojovací článek, stejně jako v Darwinově teorii. Přesto: kniha je čtivá a akční s propracovanou psychologií hlavních postav.
Madam Brbla | **** 13.11.2011 17:14Příjemná – takové zatím vždy bylo první slovo, které mě napadalo v souvislosti s knihami Lois McMaster Bujold. „Cestou svobody“ není v tomto ohledu výjimkou, opět šlo o velmi příjemné, plynulé, pohodové čtení, nabízející nenáročnou formou spoustu závažných témat k zamyšlení. Původně jsem román (zakoupený za dvacku z výprodeje knihovny) zvolila čistě jako společníka na nezáživné cesty do/z práce, ale už po pár stránkách jsem měla problémy se odtrhnout, proto jsem na vedlejší kolej odstavila doma rozečtený „Eifelheim“, dokud „Cestu svobody“ neproběhnu až do konce.
Děj se točí kolem vesmírné stanice Sídliště, kde probíhá tajný projekt Cay – geneticky modifikovaní lidé mají být triumfem společnosti GalacTech: schopnosti tzv. čtveráků byly uzpůsobeny k bezproblémovému pohybu i životu ve stavu beztíže. Probíhající výcvik a výchova teprve přináší první plody dlouhodobé práce, když technologický rozvoj odsoudí čtveráky k nadbytečnosti. Naštěstí ne každému je jejich osud lhostejný…
Ve srovnání s fantasy sérií „Chalion“ je román stručnější, chybí někdy až příliš detailní popisy prostředí a nadměrné filozofování hrdinů, kniha v žádné pasáži nedrhne ani nenudí. Autorka nevypisuje vlastnosti jednotlivých postav – nechává je prostě jednat a řekne tak o nich mnohem víc, činí je živějšími, bližšími. Hůř se mi ztotožňovalo s různými technickými záležitostmi a řešením problémů, ovšem netuším, nakolik svou nevíru můžu připsat na konto spisovatelky a kolik překladatelce. Kniha se sice čte dobře, občas nicméně zarazí podivné výrazy: prostoročas, pucky (ve smyslu hrudky), mírně zmírňovat, biofeedback nebyl pro jistotu přeložen vůbec a našlo by se i pár dalších renonců. Žádná tragédie, ale vítěz ceny Nebula 1988 by si přece jen zasloužil větší péči.
„Cestou svobody“ působí jako sci-fi ze staré školy, neohromí bombastickými vizemi světa budoucnosti, technologickými supervynálezy ani originálními mimozemskými civilizacemi, přesto jsem si četbu mile užila. Bylo to zkrátka takové… příjemné. 80%