Petra Neomillnerová
Vlci Sudet
série: Tina Salo
díl v sérii: 5
Kategorie: fantasy - horor - urban fantasy - upíři
odkazy: 1x [ukázka], 7x [recenze]
- Komentáře:
-
Renča | ***** 01.12.2010 09:58
Již pátý díl ze série o upírce Tině Salo dostal jasnou zápletku a k již klasickým rodinným třenicím Dyre-Tina-Kay-Gothel byla přisypána dávka magie. Vyprávění z Kayova pohledu románu pomohlo. Jeho vzpomínky nám umožnily nahlédnout do upírovy minulosti a více chápeme jeho přezíravost vůči nižším bytostem. V Kayově příběhu bychom čekali asi více akce, jindy mlčenlivý Kay je však tentokrát dost ukecaný (v přítomnosti Tiny se asi nedostane tak snadno ke slovu) a román tak jsou téměř samé dialogy. Díky tomu příběh letí a na cca 200 stranách nedokáže nudit. Mrtvých je i přes nedostatek akce dost, jenže jejich zabití je náročné asi tak, jako použití plamenometu na mravence, to duchové v závěru dělají větší paseku (a tam by se ten plamenomet Kayovi hodil).
Humoru, no spíše jízlivých poznámek využívá autorka přiměřeně (Tina se hihňá málokdy, ale když je zasypána v lavině, tak ažaž), sexu jak už jsme u ní zvyklí – tedy nadprůměrně, ale oproti minulým dílům ubrala na vulgaritě (nebo už jsem taky přivykla a nevnímám ji?). Pro mne zatím nejlepší díl v sérii.
Vlask | **** 05.12.2010 10:00Další bokovka, tentokrát z pohledu Kaye, což všemu jen prospělo. Jeho specifický náhled na postavy a dění kolem jsou osvěžující a dle očekávání trochu do černa. Děj série se nám opět nikam neposunul, takže nečekejte žádné zásadní zvraty, spíš jen otravnou pracovní dovolenou. Mimochodem dle anotace jsem čekal, že v tom Kay zůstane sám, ale Tina tam stejně šmejdí více než polovinu knihy.
BorgDog | ***1/2 22.12.2013 17:12Po skvělé čtyřce patří pokračování Tiny Salo opět k těm slabším, a to o dost. Hlavní důvody jsou v zásadě dva. Prvním je vyprávění v první osobě z pohledu Kaye, které se ukázalo být dvousečnou zbraní. Na jedné straně mnohé jeho hlášky i styl uvažování skutečně pobaví, na druhé je však jeho postava čím dál víc „mimo charakter“ udávaný předchozími díly. Namísto bezcitného psychopata chorobně fixovaného na svoji matku a schopného „odmáznout“ kohokoliv tu máme náhle vcelku „normálního“ upíra, který měl jen to štěstí či smůlu (záleží na úhlu pohledu), že vyrostl ve panské středověké rodině a s panskými manýry vůči „poddaným.“ Opět se tu ukazuje schopnost autorky vykreslit upíry zcela neromanticky jako jedince, kteří se občas až patologicky snaží držet svých životů z dob, kdy se narodili a o nějakou změnu buď nestojí nebo jí ani nejsou schopni. Odhlédneme-li od fyzických schopností, není pro ně upírství vlastně žádná výhra, protože si namísto užívání přítomnosti nebo věčného života táhnou své zažité zlozvyky dál „do nemrtva,“ a jak se doba mění, je ten náklad čím dál těžší. Obdobný motiv se pravda objevuje třeba i v díle Riceové, ale upíři Petry Neomillnerové alespoň nad svým osudem nefňukají – jednoduše takoví jsou.
Druhý nedostatek knihy je bohužel zásadnější, a je jím uspěchanost. Autorka nijak neskrývá, že Tina Salo je „komerční práce,“ která vzniká rychle, ale u „Vlků Sudet“ už je to prostě příliš vidět. Zejména ve druhé třetině mnohé kapitoly působí spíš jako synapse nebo první nástřel, některé věty téměř nedávají smysl a zkraje celkem jednoduchý příběh se nikoliv komplikuje, ale znepřehledňuje do chaosu. Navíc se opět objevuje přílišné vršení nadpřirozených prvků a stále platí, že čím víc akce, tím horší efekt to v Tinině sérii má. Více psychologie nebo detektivky a méně Kulhánka, prosím.
Nebýt té uspěchanosti, mohlo být hodnocení přece jen vyšší, takto ale jen 70%. (A nejlepší hláška? Samozřejmě Odinovo kopí! :-))
