LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Dan Simmons

Black Hills

Kategorie: sci-fi - horor - fantasy

originální název: Black Hills ˙
originál vyšel: 02/2010

vydání: Plejáda 2010

odkazy: 3x [recenze]

Komentáře:

louza  | *** 15.12.2010 13:26

Po úspěšném románu Drood přichází Simmons s další knihou podobného střihu. Vypráví v ní životní příběh Paha Sapy, indiána se schopností vidění budoucnosti, který byl v mládí u Little Big Hornu posednut duchem generála Custera. Stejně jako v Droodovi netvoří fantastika v Black Hills těžiště děje. Je vlastně až úsměvné, jak málo autor těží z fantaskních prvků, na nichž by jiní postavili několika dílnou ságu. Fantastika je tu prostředkem, nikoli cílem. V centru pozornosti románu je Paha Sapa a jeho pohnutý životní příběh osamělého muže, který přišel o přátele, rodinu, čest i národ. Vyprávění je časově nelineární, autor skáče mezi kapitolami o desítky let a osudy hlavního hrdiny odhaluje postupně (víme co se stalo, ale nevíme proč), čímž zajímavě dramatizuje jinak celkem plochou hlavní linii příběhu. Další ozvláštnění románu Simmons dosahuje pečlivě prokreslenými reáliemi Ameriky na přelomu 19. a 20. století. Kromě popisu klíčových historických událostí autor představuje staré indiánské zvyky i život v prérii, vyučuje lakotštinu, řeší střety bílých lidí s hrstkami posledních volně žijících indiánů, staví hrdiny tváří tvář průmyslové revoluci i xenofobním náladám moderní společnosti. Bonusem je pak návštěva na legendární Chicagské výstavě a pohled z Brooklynského mostu (samozřejmě s vyčerpávajícím výkladem historie jeho stavby) na New York 30. let minulého století, nebo dramatický útěk před písečnou bouří. Výsledné hodnocení knihy sráží „jen“ subjektivně vypozorovaná absence Simmonsovy pověstné čtivosti, která je tu přece jen znatelně menší než v případě dech beroucího Terroru a trochu menší než u Drooda. Ztracená polární výprava, nebo barvité osudy špiček literárního nebe 19. století jsou přece jen vděčnější čtenářské téma, než životní cesta indiánského kameníka. A to i přes překvapivý a velmi emotivní závěr knihy.

pull  | ****1/2 14.01.2011 14:19

Vše podstatné výstižně shrnul ve svém komentáři louza. Za sebe jen můžu říct, že Black Hills jsou stejně čtivé jako Terror nebo Drood a život Paha Sapy mě neupoutal o nic méně, než osudy členů výpravy sira Franklina. Od Black Hills jsem dostal to, na co jsem u Simmonse zvyklý. Silný příběh, který se mi pozvolna dostával pod kůži, vybudovaný na autorově studiu/výzkumu témat, která ho zajímají, spoustu látky k přemýšlení a pár hodin brouzdání po netu (no dobře, brouzdání se nekonalo, prostě jsem vlezl na stránky wikipedie ;)). Kdybych hodnotil jen na základě pocitů, které ve mně román vyvolal (a byl jsem v silném pokušení tak udělat), dal bych 100%. Bohužel (možná bohužel, bohudík určitě ne) toho u Simmonse nejsem schopen. Některé momenty byly na můj vkus lehce přes čáru „vykonstruova­ností.“ 94% (to absurdní procentuální hodnocení jen odráží, jak jsem nerad, že nemůžu dát všech pět).

Většinou nemám tendence vyjadřovat se k překladu a redakční práci, ale tentokrát mi to nedá. Překlad v některých pasážích skřípal, u několika vět jsem měl pocit, že musely být přeloženy nesprávně (nezapadaly do kontextu, unikal smysl), občas ve větě chybělo jedno nebo i více slov a vyskytlo se i špatné skloňování. Překlepů víc než nezaznamenatelné množství, ke konci knihy se objevovaly v kratších a kratších intervalech. Řeknu to na plnou hubu. To, že se redakční práce průběžně (nebo alespoň já měl ten dojem) zhoršuje, mě sralo.

Pepa 62  | **** 15.01.2011 17:49

Není to vynikající kniha, ale pořád velmi dobré čtení.Rozhodně je to kniha, kde se zatím Simmons nejvíce vzdálil fantastice jako takové a uspokojí spíš čtenáře mainstreamu než ortodoxní fanoušky scifi a fantasy a samotné zařazení do této „škatulky“ je poněkud zavádějící.V něk­terých pasážích (Custer,Six Grandfathers )mě Simmons občas přišel zbytečně „upovídaný“ a popisný, jako by za každou cenu chtěl „prodat“ ty dlouhé hodiny, které strávil nad přípravou knihy, což zase kompenzuje spoustou zajímavých informací,postřehů a myšlenek.A tak i když to není tentokrát za plný počet, pořád platí, že Simmons je Pan spisovatel a jsem rád, že se dostal do úzké skupinky vyvolených, jejichž novinky u nás vychází pouze s několika měsíčním zpožděním.

Dilvermoon  | ***** 10.04.2011 20:12

Tak. Díky Danu Simmonsovi už jsem se blíže seznámil se životem Charlese Dickense, zopakoval si řeckou mytologii, důkladně se zamyslel nad jednou tragickou polární výpravou, zhrozil se hrůz holocaustu…. atd. No a teď Black Hills. Ovšem Černými horami to neskončilo. Autor na mě vychrlil spoustu fascinujících událostí z historie USA, jako třeba stavbu Brooklynského mostu, technologické zázraky na Světové výstavě v Chicagu a hlavně bitvu u Little Big Hornu, život indiánů a také sochání amerických prezidentů na Mount Rushmore. Jako obvykle jsem si v rámci přípravy a i během četby občas zagugloval. Text románu přeskakuje v čase dost a dost a prakticky pořád sleduje život indiána jménem Paha Sapa v různých obdobích jeho života. Autor do čtenáře hrne informace horem dolem, ale rozhodně se nedá mluvit o nepřehlednosti nebo nějaké džungli. Vše je jasné a hodně zajímavé, i když párkrát jsem měl pocit mírné přesycenosti, která však po zažití byla i příjemná. Jak říkám – fascinujících pasáží je dost, příběh i přes nelineárnost byl pro mě čtivý a zajímavý, ovšem co není ideální (ale s tím nemá Dan Simmons nic společného), jsou překlepy. A to tak, že začátek ujde, ale s přibývajícími stovkami stran se množí a množí. Totéž jsem u Plejády zaznamenal v případě Tiché války, ale tam to bylo hned od začátku až do mé čtecí kapitulace. Nicméně kniha se mi líbila hodně, autor mě opět nezklamal a tak když přivřu oko, jsem velmi spokojen (ale příště – běda vám, redaktoři nehodní, nedbalí a vůbec – Šíleného koně na vás). Domluvil jsem.

avatar2  | **** 03.06.2011 08:08

Špatné to není, ale k mistrovým nejlepším knihám na Black Hills daleko. Může to být reáliemi – příběh o vymírající indiánské kultuře prostě Evropana opravdu chytnout nemusí. Ale i objektivně vzato, v knize se toho zkrátka moc neděje. Jde o příběh indiánského loosera, který se nachomýtl ke smrti generála Custera, ztratil posvátnou dýmku, měl sen o konci indiánské civilizace, jeho kmen byl vybit on pak pracoval jako minér atd…, zkrátka popis jednoho mimořádného života, ale děj nic moc.

Strýček Biolit  | ** 09.09.2013 00:52

Napsané je to řemeslně dobře…ale vůbec mi to nesedlo. Prvních 200 stran se pro mě stalo nepředstavitelným utrpením, které trvalo téměř měsíc. Dalších 200 jsem pak zhltnul za dva dny…nu a finálních cca 50 za jediný den, i když mě to stálo hodně přemáhání. Hlavním problémem byl asi nedostatek dialogů – kniha ve své podstatě většinou nijak neplyne a je (tak ze 70 %) čistokrevným vyprávěním o tom, že hlavní hrdina – jako pohádkový vlk – kdysi šel tam a tam a udělal tam to a to. Dále mi poněkud vadilo všudypřítomné poučování o tom, že ta a ta stavba má tolik a tolik na výšku a podobně, chápu, že se chtěl autor blýsknout, když už si dal tu práci a hledal jak šmudla, ale většina technických údajů není pro vyprávění podstatná. Celé to působí dosti vycpávkovitě („Hmm…mám jen 300 stránek, raději tam přidám ještě nějakou významnou stavbu a spoustu omáčky kolem ní…“). Zamrzí i (doslova) prošukaný potenciál Custerova ducha. Závěr je pak (aspoň pro mě) těžce nezvládnutý. Byl-li by utnut v jistém momentě, byl bych spokojen…avšak Simmons si zřejmě řádně potáhl z nějakého kalumetu napěchovaného kouzelným kořením a celé to nádherně zmršil. Lehce podprůměrné hodnocení je tedy tak akorát…

Madam Brbla  | ***1/2 09.02.2015 09:12

Marně přemýšlím, co o téhle knize napsat, abych jen nekopírovala komentáře ostatních. Přistupovala jsem k „Black Hills“ trochu s obavami, nakolik mě Simmons dokáže připoutat k osudům lakotského indiána – všeobecně mi doba, kdy domorodé americké kultuře zvonil umíráček, přijde neatraktivní. První polovinou románu, ve které Paha Sapa pracuje jako střelmistr na Mount Rushmore a ve vzpomínkách sklouzává převážně do svého dětství, jsem proplula hladce. Zamrzela mě stručnost v pasážích o Paha Sapově dospívání pod bělošským vlivem, jinak jsem byla spokojená. Ovšem druhá půlka knihy už pro mě místy ztrácela kouzlo, přemítání nad hlavami amerických prezidentů se stávalo zdlouhavým a některé scény mě vyloženě zklamaly (nebudu je jmenovat, ať se vyhnu spoilerům), tam bych pro změnu Simmonsovu obšírnost a smysl pro detail mírnila. Z pornografických vsuvek generála Custera jsem rozpačitá, jeho osobnost mohla být dlé mého názoru využita lépe a nabízelo se dost (nevyužitého) prostoru pro konflikty. Idealistický závěr ve mně taky nevyvolal nadšení. Když se k tomu připočte avizovaný překlad (chvílemi neobratný) a nedbalá redakční práce, vychází mi solidních 70% za nezvyklý, byť mírně rozporuplný zážitek.

trudoš  | ***1/2 11.10.2016 00:06

Black Hills se od ostatní tvorby Dana Simmonse v lecčems liší. Přestože se román jemně otírá o fantastiku, nejde o horor ani o sci-fi a už vůbec ne o detektivku (tedy mnou oblíbené autorovy žánry), ale spíš o nostalgickou vzpomínku na divoký západ, říznutou exkurzí po dobových pamětihodnostech. Čtyři sta šedesát stran si život nekomplikuje zápletkou a soustředí pozornost především na vyrovnání se ústřední postavy s osudem vlastního národa. Takže ideální čtení pro zádumčivé podzimní večery.
Možná je to věkem, nebo horlivým očekáváním, ale Simmonsova sonda do indiánského nitra mě příliš neoslovila. A to se počítám mezi jeho velké fanoušky. I když je tu několik hodně silných momentů, pořád je to příběh na dlouhé lokte, kdy nevíte co s hyperaktivitou, a tak si jdete číst, abyste se nějak ukolébali. V tomhle ohledu vyprávění nezklamalo. Hodlám sice Černým vrchům dát ještě šanci, ale až za takových dvacet třicet let, kdy sám dostanu chuť rekapitulovat vlastní způsob žití. Do té doby adié.

Methat  | ** 21.04.2018 18:08

„Dej mi jediný kousek dynamitu a já zbořím Notre Dame.“

Tak som vďaka pánovi Simmonsovi spoznal kúsok z histórie USA a života indiánov (a ich slnečný tanec). Európana táto kniha bude baviť oveľa menej než Američana, pretože je to predsa len ich história. Preto ma kniha moc nebavila. Príbeh sa posúva veľmi pomaly, autor preskakuje časové obdobia mladého a starého Paha Sapu. V jeho mladosti sa môže čitateľ dozvedieť niečo o živote indiánov a v starobe Billa Pomalého Koňa sa dozvieme niečo o dynamitoch, pretože pracuje ako sapér (nie je to presné označenie, ale mne sa páči). Kniha je prehustená dlhými informáciami o histórii, zbytočne naťahovaná a vôbec sa mi niektoré časti nechceli čítať – vypustil by som tak 200 strán. Dialógy v podstate neexistujú a sú riešené cez kurzívou poznačený text. A je ich málo.

Zo začiatku som mal ešte s knihou trpezlivosť, pretože mám Simmonsa rád (Terror, Hladové hry) a očakával som od knihy úplne niečo iné. Hlavným ťahákom bol v tomto prípade duch Custera, ktorý sa v Paha Sapovi usídlil a v priebehu knihy nebol vôbec využitý. Rovnako ako jeho vlastnosť nahliadnuť ľuďom do minulosti a budúcnosti. Je to akoby niekto napísal knihu o superhrdinovi, ktorý za celý čas nevyužil svoje schopnosti. A na konci budete dumať nad tým, či sú lepší indiáni, ktorí lovili všetko štvornohé a bojovali proti všetkému dvojnohému a takmer vyhladili nejednú živočíšnu rasu alebo biely tukožrúti bezohľadne ničiaci Skutočne slobodné ľudské bytosti a zaberajúci každý kúsoček zeme vrátane Čiernych hôr. Premrhaný potenciál a IMHO sklamanie.

„Le anpet'u waste!“