LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Dan Simmons

Kantos Hyperionu

série: Zpěvy Hyperionu
díl v sérii:

Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Hyperion, Pád Hyperionu

Kategorie: sci-fi - space opera - omnibus

originální název: Hyperion Cantos
originál vyšel: 1990

vydání: Laser-books (web) 2010

odkazy: 4x [recenze], 1x [info]

Komentáře:

Majkl  | ****1/2 11.01.2011 15:39

Uf, opäť som si potvrdil známe pravidlo, že čítať skvelé knihy v skúškovom období sa nevypláca… nuž čo, menej času na učenie, ale viac som mal na čítanie tejto výbornej knihy.

Hyperion je vyše štyristostranovým prológom. Opis sveta budúcnosti a rôznorodých charakterov pútnikov je očakávanou samozrejmosťou, avšak Simmons zašiel ďalej. V príbehu kňaza si vyskúšal denníkovu formu rozprávania o strate a nájdení viery. Plukovník Kassad čitateľovi priblíži odľudštených Vyvržencov a svoju motiváciu v akčnom rozprávaní s dávkou erotiky. Osud básnika a jeho vraždiacej múzy umožnil Simmonsovi vyblázniť sa a zapojiť do diela to, čím sa líšime od iných druhov života – literatúru. Pripravte sa na kvetnatý štýl, úvahy o údele básnika či smrti literatúry, posadnutosť dokončením vrcholného diela a hojné citácie známych klasikov. Žid Sol Weintraub prináša ďalší chýbajúci prvok – cit. Garantujem vám, že aj po rokoch si na osud jeho mladnúcej dcéry spomeniete. Simmonsova hravosť sa preukázala nielen zvolenou kompozíciou, ale aj jej nedodržaním – na motiváciu piateho pútnika si pár sto strán počkáte, autor dal prednosť cyberpunkovej detektívke, do ktorej zapojil spisovateľa, ktorému Kantos venoval. Záver veľkolepého úvodu patrí konzulovi Hegemonie, ktorý sa tohto okamihu od začiatku bál.

V Páde Hyperionu oddeleného od predošlého textu vloženou obálkou sa autor vracia k tradičnému rozprávaniu, kde strieda niekoľko dejových línií, zapojí politikov snažiacich sa zvládnuť vojnový konflikt, ukáže ako dopadne stretnutie so Štírom a jednou z hlavných postáv sa stane umelá inteligencia vytvorená podľa obrazu Johna Keatsa. Simmonsova fascinácia touto osobou sa prejavuje v plnej miere, keďže do textu vkomponoval život a dielo tohto romantického básnika. Je to nápad odvážny a iste aj riskantný. Nie každý čitateľ totiž túto postavu ocení, odporúčam však obetovať trochu času preštudovaním Keatsovho životopisu a prečítaniu obsahu jeho básnickej skladby Hyperion. Podobne ako u Hladových her, kde bola dodatočnou úrovňou šachová partia, aj tu získava príbeh novú dimenziu a poteší každého čitateľa ochotného učiť sa. Záverečných dvesto strán je plných zvratov, jednotlivé dejové línie sa pretínajú a zarazí vás jedine zvýšená zložitosť príbehu. Na knihu som nemal voľné dni, čítal som niekedy aj po pár stránkach, preto si myslím, že nie všetko som plne pochopil, bude to chcieť ešte jedno prečítanie… ideálne s novým vydaním Endymionu :) Vonkajšia úprava je podobná Hladovým hrám – obrovská tehla, hardback s prebalom a oboma obálkami.

eviljack  | ***** 19.01.2011 06:18

Tak tohle je naprosto brutální nářez. Když jsem se prokousal první částí, byl jsem z toho trochu na vážkách, pak jsem se vrhl na Pád Hyperionu, a slintal blahem. Pravda, některé části jsem si musel přečíst víckrát, ba dokonce i zapřemýšlet, ale stálo to za to. Nápady a fantazie pana Simmonse jsou prostě neuvěřitelné, a jeho vize technologie budoucnosti skvělá. Zvlášť, když jsem po dočtení zjistil, že originál je dvacet let starý, dnes už máme svou primitivní datasféru téměř každý :)

metal_messiah  | ***** 12.02.2011 22:19

„To Hyperion byl: — již na vrchol žulový jasnou nohou stoup’ a stál tam, bídu zře, již zradil jeho třpyt mu ještě ohavnějším divadlem.“

Hyperion je literární symfonií! Tak jako Beethoven ve své 9th symfonii, dosáhl i Simmons v Hyperionu dokonalosti. Jako symfonie, skládající se z jednotlivých vět, které jsou samostatnými složkami fungujícího i propojeného celku, jednotlivé vyprávění (věty) hyperionu jsou součástí kompaktního celku. Ihned po imaginativním Preludiu s konzulem, který na své lodi v dešti hraje na svého steinwaye, nastupují smyčce první větu, Andante, příběh kněze, deníkovou formou pojaté sci-fi s náboženským podtextem a zasvědcuje nás do prvních mystérií světa Hyperionu. Následuje Alegro, voják, pocta military sci-fi drtících dechů a plechů vyváženě kontrastující s jemnou, smyčcovou romantickou, až erotickou ingrediencí. Zvolnění, Addaggio, básníkův poetický příběh utrpení dlouhého života, bolesti, zoufalství a beznaděje. Allegretto, učencův filosofický příběh, nastoluje prostřednictvím nejemočnější zápletky knihy klasické otázky všehomíra. Stárnoucí Sol se svým Abrahámovým dilematem se stává mou nejoblíbenější postavou celého Kantosu. V následujícím Intermezzu se dovídáme proč ze sedmi poutníků vypráví svůj příběh pouze šest. Hyperion graduje mohutným kyberpunkovým Presto detektivky, která je netradičně pojatým příbehěm lásky a hledání pravdy, hledání a překonávání překážek, se svým způsobem Shakespearovsky tragickým koncem. Závěr opět trošku zvolňuje tempo, Allegro, avšak opět přidává na citech. Podmanivý příběh konzula je ekologickou space operou, při které člověk pluje s delfíny pod plovoucím ostrovem a po tvářích tečou slzy štěstí, aby se v závěru naučil nenávidět sebe i rasu ke které patří. Simmonsova symfonie je se svou geniální, v žánru nevídanou Boccaciovskou strukturou, mystikou, propracovaností a citovostí jakož i citlivostí, nevídaná, je kultem nade všechny. Kultem větším než Kult štíra a podmanivým zážitkem, modlou a skvostem.

Ó Muso, zanech jich! neb shledáš se hned z padlých starých božstev s mnohými, již bloudí marně pustých po březích. Na harfu delfskou zatím zbožně hrej a s vánkem z nebes v pomoc dechnou ti též dorské flétny zpěvy lahodné; neb aj! toť pro Otce je veršů všech.

Kult skončil, ale příběh je nutno dovyprávět. Dan Simmons, čaroděj slov, rozeznívá delfskou harfu a vtahuje čtenáře do světa hyperionu, aby splynul s Johnem Keatsem, znovuzrozeným, tím, jenž přichází před Tím, pozorovatelem osudů našich poutníků. Pokud Hyperion je Beethovenovou 9th, pak Pád Hyperionu by mohl být Mozartovským Requiem Hyperionu. Zcela podmanivé vibrato osudu světa hegemonie, hrobek času, technojádra i samotných poutníků, napínavé vyprávění, dokonalý příběh bez logických a dějových chyb končící strhujícím rozuzlením, to je Pád hyperionu. Dies irae, vypuknutí války s vyvrženci, intriky a nejednozanačnost první části příběhu plynule přechází v precizní Kyrie eleison za lidstvo, aby jsme v poslední části s otevřenou náročí uvítaly Armaggedon a hordy Chaosu. Pád Hyperionu si zahrává s aktuálními otázkami, otázkami které budou aktuální vždy a dělá to s grácií a precizností která vtáhne a donutí přemýšlet. Pokud se v souvislostí s Hyperionskou sérií stal terminus technicus „Hudba sfér“ obehraným klišé, pak se omlouvám, ale literární Hudba sfér je u Hyperionu hmatatelná.

skepsi  | ***** 17.11.2012 01:18

První polovina knihy je skvělou „sbírkou povídek“ a druhá polovina je naprosto geniálním a neuvěřitelně strhujícím propojením příběhů z první poloviny knihy!!!

Naprostá špička žánru!!! Kdo nepřečetl – nepochopí!!!

Strýček Biolit  | ***1/2 03.03.2013 00:09

Kantos rozhodně není odpočinková četba – člověk musí sem tam zapřemýšlet a nějaké spojistosti si domyslet sám (ačkoli většina jich je pak odhalena). Kniha je složena ze dvou částí, přičemž první je sbírka povídek, druhá je pak regulérní román. Ačkoli mám povídky hodně rád, tak zde – bohužel – musím konstatovat, že mi extrémně nesedly. Do čtení jsem se musel vyloženě nutit. První je příběh kněze, jež je nám předkládán formou deníkového záznamu. Působí velice těžkopádně, archaicky a jak dějem, tak zápletkou by slušel spíše HPL. Druhý je příběh vojenského důstojníka. Klasická vojenská sci-fi, nic převratného, nic objevného, ale čte se kapku líp. Třetí – básník – mě celkem bavil a dobře se četl. Čtvrtý – učenec – je pak asi nejlepším příběhem. Komorní, mystický, tajemný, filozofický. Pátý – detektiv – nabídne porci akce a zábavy; rozhodně nejakčnější příběh ze všech. Šestý, poslední, je pak příběhem diplomata. Ekologická zápletka (srdce Jamese Camerona by zaplesalo) je utopená v kostrbatějším zpracování a po třech předešlých – jež mě bavily – je to opět studená sprcha. Proč mi povídky nesedly? Nu, jednoduše – neustále se mění styl a forma vyprávění. Chápu, že to bylo autorovým záměrem, ale pokud čtu tlustou knížku od jediného autora, chci se naladit na jeho vlnu a nenechat se rušit. Bohužel.

Druhá (románová) část mi přišla lepší. Děj se konečně rozjíždí a – to hlavně – se styl tak nějak ustálí. Večná škoda, že autor (po docela silném „předzávěru“) naplácl sladký happyend. Samotné myšlenky/zápletka nejsou špatné, jen jsem měl občas pocit, že autor nevysvětluje schválně – z jednoho prostého důvodu – aby se sám nechytil do časových paradoxů. Díky (pro mě) lepší druhé knize bych měl dát asi vyšší hodnocení, nicméně tak neučiním. Nevím, zdali je to „práce“ povídek, ale s hrdiny jsem se nějak nedokázal ztotožnit. Zatímco u jiných (klidně brakových) knih hltám stránku za stránkou, abych se dozvěděl, kdo přežije, u Kantosu mi to bylo tak nějak fuk.

Pokud by vyšlo pokračování (takhle nějak hezky svázané do jednoho svazku), asi bych ho ze zvědavosti přečetl, nicméně nějaké nadšení plné hysterického řevu: „Jó, už to vyšlo!“ by se nekonalo.

Krásných 7/10.

PS: Proč má Štírek na obalu jen dvě pracky?

quinnet  | ****1/2 01.03.2019 09:17

Po asi ôsmich rokoch od zakúpenia knihy som sa odhodlal prečítať asi najslávnejšie dielo Dana Simmonsa. Zároveň to bol pre mňa prvý román od tohto spisovateľa. V prvej časti dostávame koncepčne rôznorodo vystavané príbehy pútnikov, cestujúcich k Hrobkám času. Autor nás na pozadí jednotlivých „poviedok“ oboznámi so svetom Hegemónie, takže budeme plne oboznámený s reáliami pred druhou časťou. Nemal som problém so žiadnou časťou, boli dostatočne pestré a zaujímavé a navyše čitateľovi poskytli veľa látky na premýšľanie. Autor sa ale nebojí ani akčnejšej polohy. V druhej časti románu ale mení DS stratégiu rozprávania. Spoliehame sa na reinkarnáciu básnika Johna Keatsa, ktorý ani poriadne nevie, prečo bol vôbec stvorený. Každopádne sa zdá, že je nejakým spôsobom prepojený s Hyperionom a vo svojich snoch vie zrekonštruovať ďalšie osudy našich pútnikov. Tento koncept mi až tak veľmi nesadol, ale dá sa na to zvyknúť. K slovu sa dostáva aj politikárčenie a nič nie je ako sa zdá. A áno, priaznivci časoviek si tiež prídu na svoje. Tak rozsiahle a komplikované dielo je celkom problematické ukočírovať do uspokojivého konca, ale autorovi sa to vcelku podarilo. Boli tam mierne wtf momenty, ale jednalo sa o podružné detaily, ktorá na celkové vyznenie nemajú zásadný vplyv. Suma sumárum je to právom zaradené medzi klasiku, ak sa nebojíte miešaniu rôznych žánrov SF a trochu poézie, dostanete na tanier s láskou robenú space operu, ktorá urobila Danovi Simmonsovi také dobré meno.

Gaarq  | **** 11.04.2020 16:27

tak jsem kantos hyperionu dočetl asi potřetí (?) za těch skoro 25 let. s postupujícím věkem mé nadšení klesá, především čím dál hůř snáším simmonsovu ukecanost, která mi svou barvitostí mohla v mládí učarovat, ale dnes mě nudí; části s martinem silenem byly utrpením. a také jsem barbar, ale ani keats ani yeats mě neberou takovou měrou, abych nad jejich tvorbou uslintával jako autor (já mám obecně s tímhle typem poezie problémy). první dvě třetiny jsem v mládí oceňoval kvůli osobním příběhům aktéru, dnes jsem z nich nadšený podstatně méně, dnes jsem především ocenil svižnější a úspornější poslední třetinu, i když samý závěr se mi dnes moc nelíbil (tanečky kolem lásky a empatie mě dnes dojímají méně daleko než kdysi). pořád oceňuju spoustu skvělých nápadů – technojádro, vyvržence, kruciform, štíra a rozpřah téhle spejsky přes věky a galaxie. aby nedošlo k omylu, když je simmons ukázněný, má skvělé dialogy, živé popisy a umí příběh gradovat. nicméně má také nectnost elokvence hraničící s protrženou přehradou (kontrolní otázka, proč pak jsem nikdy nedočetl ani terror ani hladové hry?). tož hurá na endymion v novém překladu! což mi připomíná, že i přes notnou snahu a obrovskou spoustu práce v textu zůstává dost zábavných chybek v překladu. ale když jsem srovnával s první verzí, je to posun vpřed o světelné roky. doufejme, že si teď ten endymion užiju bez těch reitmayerových děsů a hrůz.