Více vydání = více obálek.
Stanislav Komárek (1958)
Opšlstisova nadace
(nepravidelný román)
Kategorie: fantaskní
vydání: Petrov (web) 2002; Academia (web) 2017
- Komentáře:
-
Gaarq | *** 13.08.2021 13:01
první čtení 2002 (*****) nadšení z ecoidního románu na české scéně, mysteriózní fabulace, opulentní jazyk a spousta jedovatých poznámek a všeznalých komentářů.
poslední čtení 2021 (***) nadšení notně ubylo. asi nejvíc mě při čtení dnes překvapil ten podivný závěr, který by byl sice příjemně zlehčující, kdyby nebyl tak moc ujetý a hlavně bez kontextu. prostě nedává to žádný smysl, ani když přistoupíme na to, že si z nás autor celou dobu střílí.
protože to je moje druhá výhrada. více než hlavní hrdina a jeho eskapády v románu hlasitě vystupuje vypravěč, který bere celé vyprávění jako exhibici – neustále odbíhá k vysvětlování historických, etymologických a politických jevů, které s dílem souvisí jen vzdáleně a vyvstává neodbytný dojem, že se vypravěč jen snaží čtenáře šokovat (švédi ve '49 odevzdali pod nůž stalinovi pobaltské uprchlíky) a dojmout (hrůzné zážitky z bronxu let 80.). jenže, pak čtenář zjistí, že je vše jinak, a není jasné, co si o tom myslet. abych uvedl něco konkrétního. švédsko tehdy nevydalo stalinovi pobaltské uprchlíky en bloc, jak děsí čtenáře vypravěč, ale jen příslušníky jednotek SS, nebyl o tom natočen dokument, ale hrané drama, uprchlíci nepáchali v hrůze ze švédské zrady sebevraždy, jen dva lotyšští důstojníci SS pochopili, co by s nimi mohli v rusku udělat a zabili se. autorská licence opravňuje autora k mnoha věcem, ale tohle je daleko za hranou, zvláště když vypravěč živě vyzývá čtenáře, aby se hnusem nad švédy pozvracel. další kategorií jsou zjevné omyly, např. tvrzení, že slavné jídlo našich bémácko-rakouských babiček, grenadýrmarš, je cosi na způsob trhance s malinovou zálivkou; tady si spletl grenadýrmarš s kajzršmarnem. divný méno jako divný méno :) jiné podivnosti lze přejít rukou mávnutím či jako skutečně pokusy o vypečené ftípky.
no a moje třetí výhrada je směrem k fabuli samé. místo templářů tu máme neokoukané janičáře, místo evropské islámskou mystiku dervišů, so far so good, ale autor se záměrně vyhýbá nějaké zásadnější zápletce. mrtví bozkurt, netopýr na dveřích, van drak či wamper jsou jen takové šmouhy na povrchu, ale nikam čtenáře nevedou. asi nemá cenu srovnávat s foucaultovým kyvadlem, ale nelze odolat tomu, že eco využil svou bláznivou konspiračku k napsání zajímavého příběhu, komárek jen k senzační kratochvíli.
takže z toho zajímavého zbývá výborný komárkův jazyk a fabulační schopnosti, skvělá reflexe emigrace a emigrantů v rakousku v 80. letech a novost některých témat (turkologie, janičáři, islámská mystická poezie). nu, to je mi dnes už nějak málo. román je nicméně českou kritikou hodnocen kladně, např. vladimír novotný v doslovu nešetří chválou, takže jsem se projevil opět jen jako starý, nespokojený jezevec ;) nicméně nelituju nového čtení, bylo to přiměřeně zábavné a poučné.
ps. nečetl jsem ani černý domeček, ani mandaríny, kteří mají tvořit spolu s opšlstisovou nadací „nepravidelnou trilogii“. v pozdních desátých letech jsem se s komárkem myšlenkově rozkmotřil a nějak o jeho tvorbu, beletristickou i popularizačně-vědeckou, ztratil zájem.
