kniha » Válečný prorok
v Top10 3 | chce si přečíst 6 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 42
hodnotilo: 42
84%
Koupit knihu:
FantasyObchod.cz
Minotaur
Válečný prorok

Richard Scott Bakker

Válečný prorok

série: Princ ničeho
díl v sérii: 2

Kategorie: fantasy - dark

originální název: The Warrior Prophet
originál vyšel: 06/2004

vydání: Triton (web) 2011

odkazy: 1x [ukázka], 4x [recenze]


Komentáře:
Gaarq  | ***** 16.02.2012 09:40

když jsem dočetl první podčást první části zamýšlené trilogie (v samém důsledku vlastně ennealogie), bakker se pro mě stal zajímavým autorem. jde ve stopách nové fantasy, ve stopách eriksonových a martinových (a možná abercombieho, ale od něj jsem ještě nic nečetl, jen recenze na jeho knihy). nová fantasy se zbavila tolkienovského břemene ztělesnění mýtu formou příběhu a předvádí příběh, který se stává mýtem (v samotném příběhu, ne v hlavičkách fanbojů ;)

takže tu nemáme žádné černobílé postavy, žádné klaďasy a záporáky, jen běžnou šeď (to není negativní hodnocení, jen snaha o opozici k černobílosti) postav, kterou potkáváme denně na ulici. to nemění nic na tom, že postavy jsou silné, zajímavé a většinou vykreslené až do ne zrovna příjemných detailů (že, sarcelli?). svět je krutý, jako ten náš, spíše než lásky a dojetí se jeden dočká lži, zrady a vlastní krve, crčící z rozpáraného břicha. všichni něco kují (to je naučil frank herbert, plány v plánech cizích plánů je semínko, které jen někteří jiní autoři dokázali opečovávat až ke květu), od drobných piklíčků (vyspí se se mnou?) až po globální megapikle (je to skutečně ON?).

jenže tady podobnost bakkera se zmíněnými autory končí. bakker jde dál. a o dost dál. tam kde martin jen bezostyšně vykrádá historicky náš středověk, tam kde erikson zneužívá svých znalostí antropologie a konstruuje děsivý střet kultur a jejich produktů (aka hrdinů a bohů), tam bakker nejenom krade (křížové výpravy, střet islámu s křesťanstvím, starořecká filozofie; on se ten parchant nestydí prostě vzít naši realitu a nezměněnou ji použít, viz některé scény okolo knihovny), ale on si doslova vytírá zadnici obecně s celým žánrem. zneužívá naší touhy vidět v hromadách pseudo-filozofických keců něco závažného, potměšile sleduje, jak slintáme nad divokostí a krutostí v boji i v posteli, předhazuje nám charakterová klišé v těch nejpokřivenějších karikaturách (ukňučený uzlíček citů, který magií rozmetá hrad na padrť, superheroický ýbermenš svádějící masy hranou láskou, bezduchý, plochý, nafoukaný, hloupý velitel tří set tisíc mužů, rádobybarbarský divoch, který umí jen plivat, zabíjet a fňukat, et cetera ad infinitum nauseamque). ó, ano, bakker září jako jasná hvězda! jeho schopnost napsat poutavý slovní proud, široký jak amazonka, který vlastně jen přetřásá milionkrát slyšené, čtené a viděné banality, které se ani neobtěžuje balit do nějakého nového hávu, vlastně jen vezme baličák z minulých vánoc, který jsme proslzeli dojetím na dárky a bez šňůrky do něj zamuchlá ten svůj výtvor, se mi líbí a fascinuje mě. jeho příběh je stejně ne- a bez-smyslný jako život sám, je to bezduché plácání ode zdi ke zdi, které je ale verbálně provedeno tak, že působí jako optický klam: vidíme skvostný palác, ve skutečnosti koukáme na hromadu pozlátkem potřeného šrotu umně (a to je to podstatné) rozestavěného po place.

už se těším na tisícerou myšlenku!!!

LuciusWlk  | ***** 02.03.2013 11:33

Oproti prvnímu dílu je kniha ucelenější a děj přímočařejší. Příběh začíná gradovat a musím se přiznat, že jsem dlouho neměl po dočtení tak smíšené pocity a před závěrečným dílem tak rozhozené představy o pokračování. Bakker pokračuje v rozjeté hře nemilosrdně a buší do čtenáře ze všech stran svou krutostí a zápletkou. Vůbec se nebojím přívlastku filozofická fantasy, kde jakýkoli čin, jakýkoli vývoj je prodiskutován na úrovni filozofických dogmat. Jakákoli hranice žánru je zde s lehkostí deformována a tvarována dle autorovy libosti a krutosti. Zohledním li fakt, že jde o Bakkerův trilogický debut, (tedy druhá kniha po debutu První přichází tma), tak je více než jasné, že Bakkera bude třeba mít pod drobnohledem.

BorgDog  | ****1/2 16.05.2016 13:19

Druhý díl začíná přesně tam, kde první skončil, a dokonce se dočkáme obsáhlého souhrnu první knihy v úvodu. Pro někoho otravné, pro jiného užitečné. Svatá válka se konečně vydává na cestu a princ z Attritau (který není ani z Attritau, ani princ) si z ní pomaličku dělá cosi na způsob osobního pískoviště, kde si plácá bábovičky, z koho si zamane. Kromě lidských intrik na všech stranách přitom pod povrchem bují i ty nelidské v podobě agentů Konzultu, zvědů v cizí kůži, kterými je celé tažení prolezlé, a nevyhnutelně se musí s Kellhusovými zájmy střetnout. Vybíjená „dokonalý psychopat vs. sadističtí démoni,“ hraná bez pravidel a bez nejmenšího ohledu na okolí, je skutečně mrazivý gulášek. Stejně tak bitevní scény a ukázky válečného běsnění, které Bakker UMÍ psát opravdu úchvatným způsobem.

Bohužel, zápory z první knihy přetrvávají a v mnoha ohledech se horší. Čaroděj je stále na zabití, a hůř, jeho „emaření“ začínají chytat i další postavy. Co u Eriksona funguje, protože to používá s mírou, Bakker přepaluje do trapnosti – došlo to tak daleko, že jsem si začal dělat z legrace čárky, kdykoliv v knize někdo zoufalstvím/do­jetím/strachem­/smutkem pláče. To stejné s filozofií. Sice už je výrazně srozumitelnější, ale prostě je jí příliš. Erikson – který má mimochodem roztomilou položku ve věnování, takže je už úplně jasné, odkud Bakker čerpal – filozofuje hodně, ale málokdy úmorně, a hlavně k věci. Bakker… prostě JENOM filozofuje. A nakonec je tu problém s postavami, které neumí psát tak, aby se staly výrazné a odlišitelné, takže kromě ústřední čtyřky je všechno více či méně jenom křoví. I tomuhle se Erikson dokáže většinou vyhnout.

Celkově „Válečného proroka“ hodnotím výše, než první díl, neboť je rychlejší, dynamičtější a rozhodně má výraznější (s výhradami ohledně zakončení jednoho souboje) pointu. Přesto se obávám, že si autor směrem, kterým příběh vede, kope past a ve třetím dílu do ní nehezky spadne. Doufám, že se pletu, každopádně však vzhůru na „Tisícerou myšlenku.“

Madam Brbla  | **** 19.01.2018 20:50

Takzvaná Svatá válka se po množství obstrukcí a intrik konečně dala do pohybu. Jsem vděčná za úvodní shrnutí děje z předchozí knihy, protože se mi některá jména a detaily vykouřily z hlavy. Nebylo složité uvést se zpět do obrazu, přesto jsem četla slimáčí rychlostí. Vážně oceňuji autorovu práci s postavami, s jejich charaktery, které jsou (převážně) lidské, nedokonalé, náchylné k všemožným slabostem. Nicméně pro mě bylo těžké až nemožné si kohokoliv oblíbit. Taková armáda bezohledných manipulátorů, arogantních hajzlů, agresivních surovců, náboženských fanatiků, snadno ovlivnitelných slabochů, rozhoďnožek a ufňukanců… uf, proč jim držet palce? A pokud se náhodou našel někdo relativně sympatický, autor se postaral, aby to nezůstalo bez trestu. Do toho jsou po desítkách házeni vojevůdci s divnými jmény, dokreslující atmosféru bojů – všechnu tu zarputilost, krutost, hrdinství i zbabělost, umírání na různé způsoby (kdy zásah čepelí je nejmilosrdnější varianta). Bohužel můj lhostejný, případně rovnou negativní postoj k válečné mašinérii, jejím pochybným cílům i k jednotlivým osobnostem ovlivnil celou četbu. Bakker vrhá statisíce lidí od jedné katastrofy k druhé, popisuje každé peklo se sadistickou pečlivostí, nevyždímal však ze mě odpovídající emoce. Je mi prostě pořád buřt, kdo jakou bitvu vyhraje a jestli Svatou válku převálcuje Nebůh se svými hnusáky. Proto nemohu hodnotit s podobným nadšením jako předchozí čtenáři, jakkoliv se mi styl tohoto pana spisovatele zamlouvá. 80%



WebArchiv - archiv českého webu