LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Scott Westerfeld

Leviatan

série: Leviatan
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy - alternativní historie - pro děti a mládež - steampunk

originální název: Leviathan
originál vyšel: 2009

vydání: Knižní klub (web) 2011

odkazy: 17x [recenze], 1x [trailer]

Komentáře:

tartan  | **** 20.06.2011 17:03

Je to už dlho, čo som čítal nejakú knihu pre mládež (no dobre, Harryho Pottera :-)), ale Leviatan vzbudil moju pozornosť už od prvých informácií – názvom, vizuálom i načrtnutým dejom odohrávajúcim sa v alternatívnych „steampunkových“ dejinách 1. svetovej vojny. Po jej prečítaní rád konštatujem, že som nebol sklamaný a byť ešte v chlapčenskom veku, bol by som asi aj nadšený. Po vizuálnej stránke ide naozaj o veľmi peknú knihu. Od vymakanej obálky – podmanivo kombinujúcej „mechanicko-industriálne“ a „rastlinno – figurálne“ motívy, cez množstvo celostranových ilustrácii – kniha sa tak číta skoro ako komiks, až po úžasnú mapu Európy k r.1914 na prednej a zadnej predsádke, kde sú jednotlivé krajiny vyobrazené podľa príslušnosti k spoločensko – ekonomicko – politickej orientácii. A práve tá orientácia a z nej vyplývajúci konflikt je hlavnou kostrou i atrakciou tejto knihy. V týchto alternatívnych dejinách totiž vývoj v prírodných vedách – genetike a biológii všeobecne na jednej strane a v mechanike a strojárenstve na druhej strane – predbehol našu verziu histórie, a tak proti sebe stoja nie Trojdohoda a Trojspolok, ale „darwinisti“ a „industriálovia“. Čo v praxi znamená, že zatiaľ čo jedni sa spoliehajú na geneticky vylepšené umelé zvieratá (niekedy obludných rozmerov, viď lietajúca živá „supervzducholoď“, pardon, veľryba, Leviatan), tí druhí vsádzajú na stroje (takisto dovedené do monštruóznych rozmerov, napr. na ôsmych nohách chodiaca parná fregata o výtlaku tisíc ton – vôbec sú uprednostňované nohy (v rôznom počte) pred pásmi a kolesami). Takže svet je to naozaj zaujímavý. A čo príbeh? V prvom rade udrie po otvorení knihy do očí veľká riedkosť textu, čo je však dané samozrejme určením cieľovej čitateľskej skupiny. Pri relatívnom zaujatí sa tak kniha číta aj pri svojich vyše 400 stranách (z ktorých mnohé zaberajú už spomínané ilustrácie) doslova rýchlosťou blesku ;-) Ale k príbehu a jeho protagonistom. Celkom fajn (príbeh) a veľmi sympatické (postavy). Tak, to je tá stručnejšia verzia :-) Tá rozšírenejšia by bola, že príbeh, napriek svojej jednoduchosti a ľahkej naivite, je dostatočne napínavý a dobrodružný a ani na chvíľu nenudí. Kniha však trochu trpí aj syndrómom „prvého dielu“, kde sa všetko len pripravuje, nahadzuje a nastavuje a čitateľ sa oboznamuje so svetom a jeho postavami. Navyše, cítiť z nej, že je remeselne a šablónovito „fabrikovaná“ (čo možno trochu naznačuje aj venovanie na jej začiatku), to jej však neuberá na čítavosti a zábavnosti. Hlavné postavy – rakúskeho chlapca Aleka (potomka panovníckeho rodu na úteku) a britskú dievčinu Deryn (vydávajúcu sa za chlapca, aby mohla slúžiť v letectve), si nemožno od začiatku neobľúbiť, tak ako možno od začiatku odrátavať kapitoly, kedy sa konečne stretnú (v 22.)a pri akej príležitosti (veľmi dramatickej). Rozhodne zaujímavou postavou (možno najzaujímavejšou) je doktorka Barlowová – jedna z Majstrov (niečo ako darwinistický experti), diplomatka, riaditeľka londýnskej ZOO (vedecká superultra pozícia) a v neposlednom rade vnučka samotného veľkého Darwina (inak aj v „našej“ skutočnosti, samozrejme, v nej to bola „iba“ vedkyňa). Jej špeciálna misia do Konštantínopolu, na ktorej jej ako dopravný prostriedok slúži práve Leviatan, je jednou z hlavných dejových línií knihy. Na palube Leviatanu sa ako kadet nachádza aj Deryn a v istom bode sa ich cesta pretne s cestou Aleka a jeho spoločníkov, ktorí sú na úteku pred nepriateľmi. Summa-summarum, Leviatan je veľmi vydarená fantasy pre mládež, s atraktívnym dobrodružným príbehom, sympatickými postavami a odohrávajúca sa v zaujímavej alternatívnej verzii dejín Veľkej vojny (ako je inak tiež známa 1. svetová vojna). Takže v ďalšej časti, „pri šialených pavúkoch“ (obľúbená Derynina nadávka), dočítania v Konštantínopole.

Julianne  | **** 21.10.2011 21:04

Leviatan je čtivý, svižný, poměrně originální dobrodružný román se zajímavými hrdiny, ke kterým si čtenář snadno vytvoří vztah – Deryn je výborná od počátku a i z Aleka se vyklube ne zcela jednoznačná, vyvíjející se postava, nakonec víc než Deryn. Jako dítě bych z téhle knížky slintala blahem a i dnes jsem ji přečetla téměř jedním dechem.

honajz  | ** 05.07.2012 17:50

Jako fantazii má autor poměrně slušnou, dokáže i dobře uvodit do děje. Ale – a to mi vadilo i při sérii o ošklivých/krás­ných – je ukecaný jak Palacký před smrtí, někdy zcela zbytečně, a to často na úkor děje, přičemž některé reálie jen používá jako fasádu, jako Potěmkinovskou vesnici, ale nejenže nejde do hloubky jak ve „svém“ světě, tak ani co se jisté realističnosti týče. (A tím myslím nejen to Rakousko-Uhersko a Prahu, ale třeba i to, že bojový stroj na nožkách zakopávajících o kořeny je bojový stroj na prd.)

Gaarq  | **** 03.08.2014 18:23

paro/bio-pank pro mládež. jednoduchý, přímočarý a krystalický čistý dobrodružný příběh s příměsí prvních vztahů (naštěstí naprosto minoritní námět). autor píše lehce, má přiměřeně bujnou fantazii (i když někdy to přehání – třeba při fabulování smradu vodíku, ale zas to potřebuje do zápletek), postavy nejsou úplně placaté, humor je velejemný až nepatrný, a i jako již senilnějící dospělák jsem to zhltl během dne a půl (navíc to má písmena jak kráva a text má hustotu kravského exkrementu; sem do těch metafor nějak zabředl). autor docela dobře využil reálie našeho světa ke konstrukci zajímavého a zábavného světa alternativního. překladatel se moc nevyznamenal, páč párkrát nepochopil docela jednoduchá souvětí a redakce také zaspala, když si toho, a pár překlepů, nevšimla – a že to bilo do očí. ještě pochválím ilustrace, sice polopatické jak z XIX. století, ale příběhu seknou. co bychom my dali za takové knihy, když jsme byli kluci.

IvoHury  | **** 06.10.2017 17:35

Funguje. Určitě to není čtení jen pro mládež. Spíš vůbec. Kniha je přímá, má rychlý nástup. Ale až zbytečně rychlý. Nestačíte si s hlavním hrdinou, Alekem, udělat ani žádný vztah. Snad ke konci získá jisté sympatie. Nevím jestli vinou autora, překladatele či redakce, jsou v knize některé věci, které dřou. Nebýt častých ilustrací, tak si ani nedokážete představit, jak co vypadá. Popisy jsou trochu více polovičaté. Někdy až tupé – viz. písty koukají z motoru ven, ale fungovat bude… Některé věci jsou taky dost divné – nakrmíme netopýry kovovými bodci, vyděsíte je, oni uvolní obsah střev a máte bombardér… Slovní spojení a koncept slovotvárnosti mi trochu vadil. Načež, pročež – nepatří do tohoto stylu literatury, obzvláště když jiné podobné staroknižní tvary již přítomny nejsou. Někde byla dokonce přímá řeč dvou osob v jednom odstavci. Což opravdu nefunguje. Možná to byla jen chyba sazby, ale celkově odstavce jsou divně tvořeny. Kniha se ale jako celek četla dobře, rychle. Vlastně se v ní ani moc nestačilo odehrát. Taková desetina z celkové předpokládané délky příběhu, utnutá a zakončená v půli. Není zde dokončen tedy ani hlavní příběh jednoho děje. Uvidím jak další díly :)

trudoš  | ****1/2 01.01.2018 17:41

Scott Westerfeld přepsal historii jak ji známe a vytvořil vlastní originální svět, ve kterém je Evropa rozdělena na dvě poloviny – tzv. Darwinovce, kteří po vzoru svého jmenovce ovládli tajemství DNA a začali vytvářet monstrózní „stroje", jež jsou výsledkem různých mutací. Proti nim stojí Industriálové, kteří zůstali věrni mechanickým vynálezům a postavili svůj svět na ozubených kolečkách a páře. Oba tyto směry se bytostně nesnášejí, a tak máte jedinečnou možnost sledovat konflikt, jehož základ sice znáte, ale rozhodně ne v této podobě.
Leviatan je přesně ten druh knihy, kterou koupíte dětem za vysvědčení, či dobré chování, a pak jim ji seberete k vlastnímu potěšení. Dobrodružství funguje od první stránky a kupodivu zůstává poměrně neodhadnutelné, což se v literatuře pro mládež nestává zas tak často. Doprovodné ilustrace Keitha Thompsona pak nejenže úžasně korespondují s dějem, ale zároveň ho perfektně vizuálně dotvářejí.
A co vy? Raději byste své válečné stroje krmili anebo promazávali?