Divadelní hra z roku 1946, diskuze bohů v klubovně bohů na různé otázky včetně otázky válek.
Anotace ze záložky knihy:
Kniha, kterou držíte v ruce a k níž čtete zatím jenom záložku, je
pozoruhodným dílkem. Nejenom obsahem, nabitým zvláště v druhém oddíle
spoustou nápadů, z nichž mnohé by stačily inspirovat samostatný román.
Zajímavá je i forma, která virtuálně dovede obalit hořkou pilulku
filosofických úvah sladkou glasurou dramatických scén a zábavy. Maršíkův
pohled na mnohé všelidské otázky je tak svérázný a nový a přitom tak
křišťálově logický, že se světový názor přemýšlivého čtenáře
musí dostat do pohybu a buď prožít rozkoš z toho, že se zde jasně
vyslovuji dávno tušené souvislosti a závěry, nebo naopak, nemoha souhlasit
a vyrovnat se s tím, musí se naježit k bojovnému odporu.
Režisér Jernek nazval knihu nejoriginálnější, jakou kdy četl, prof.
Pražák přirovnal ji k satiře G. B. Shawa a spisovatel G. Včelička
označil její úvahy za tak blízké svým, že lituje, že „Podívanou"
nenapsal sám. Autor přes svůj poměrné mladý věk není osobou zcela
neznámou. Mnozí jej znají z jeho činnosti redaktorské, dirigentské,
skladatelské (operety a hry s jeho hudbou měly v Praze přes 500 repris),
nebo z úřední působnosti policejního komisaře či nejnověji referenta
Zahraničního klubu.
Jeho lidský idealismus není papírový, nýbrž nese pečeť pravdy a odvahy
skutků. V kritických odpoledních hodinách pátého května, kdy zprávy
o amerických tancích se ukázaly lichými a místo nich táhly na Prahu tanky
německé a městem projížděly německé přepadové vozy, které střelbou
zaháněly každého z ulice, byl to on, jenž v uvědomění, že právě
započatá revoluce – i když mu připadala předčasnou – nesmí být
udušena a cítě, že každá minuta je drahá, rozhodl se projíti
ostřelovanou Prahou, a pohrdaje smrtí, na vlastní pěst vyzvati německé
velení, aby okamžitě kapitulovalo a složilo zločinné zbraně do rukou
prof. Pražáka a gen. Kutlvašera jakožto legálních zástupců košické
vlády. A i když neměl Maršíkův zásah prakticky jiného významu, než
že Němci, iritováni jeho sebejistým vystoupením promarnili celou noc
jednáními, takže Praha mohla zatím postaviti barikády, připomíná mi
tento jeho husarský kousek Mucia Scaevolu, který navštívením nepřítele
pomohl kdysi Římu z kritické situace. Po tomto činu se Maršík opět
skromně vrátil do své košířské garsoniéry a věnuje se jen hudbě a
literatuře. A když si dáte tu zdánlivou nesrovnalost policejního komisaře
a hudebního skladatele, dobrodruha a filosofa dohromady, pochopíte lépe
mnohé z „Podívané pro bohy“. J.H.