LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Jan Dobiáš

Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války

Kategorie: fantasy - audiobook

vydání: Straky na vrbě (web) 2011; Straky na vrbě (web) 2016

odkazy: 3x [recenze]

Komentáře:

Neja  | ***** 25.09.2011 23:15

Nejvíc ze všeho mě napadá, že kniha je o tom, že nic není černobílé. Hrdinové vypadají klasicky a tak by se zdálo, že se dá od počátku říct, kdo je kladný a kdo záporný. Čarodějové a vědmy, draci a skřítci, ohniví obři a rytíři… Dokonce i kulisa příběhu vypadá jako válka mezi dobrem a zlem, která skončí pořádnou bitvou. Jenomže autor každému z nich nakoukne pod pokličku a jednou bitvou zřídkakdy něco končí, i ta má své pozadí a důsledky. Ani hodný čaroděj vždycky nemůže usnout čistým svědomím. I temný mág má (nebo měl)na světě někoho, komu na něm záleží a někoho na kom záleží jemu samotnému. Největší hrdina může být pěkný ňouma. Moudrost se dá nalézt i v podzemní říši bytostí člověku nepřátelských. A člověk, který v životě nechtěl udělat nic špatného, může rozpoutat i peklo. Každá mince tu má dvě strany. Kniha je z velké části tvořená skvělými dialogy namísto sáhodlouhých popisů postav a prostředí, o všem se dozvíte jen tak mezi řečí, nebudete vystaveni žádnému násilí s vykreslováním čehokoli v dlouhých souvětích. Sem tam je proložená jemným humorem, na jaký jsme zvyklí z autorových povídek, při kterém se nenuceně zasmějete, nicméně celým příběhem se proplétá smutek a hořkost. Snad právě z toho, že nic není tak jednoznačné a někdy se to ve vás opravdu sevře. Přečetla jsem knihu na jeden zátah a první reakce byla – kde to má další stránku?!

Jajoch  | ***** 25.10.2011 01:18

Vynikající, vynikající, vynikající. Pro mě jednoznačně adept na knihu roku 2011.

snop  | ** 13.11.2011 01:12

Tak tehle knize vylozene uskodila anotace. Clovek si nemuze pomoci, a jejim prizmatem cte celou knihu… A pak si rika: Mnozstvi dejovych linek? Dve. Mnozstvi barevnych stripku, ktere se spojuji do velkolepeho platna? Spise rozpadajici se nazvladnuty dej. Postavy pod maskami archetypu? Letme crty bez vyraznejsi hloubky. Setkani, u kterych nemame pocit, ze jsou pro dej rozhodujici? No, spise proste uplne zbytecne postavy. Hadanka, ktera ceka na rozlusteni? Nejspis i pro autora :-(

Kdybych anotaci necetl, nebyl bych tak kriticky. Jazyk je dobry, cte se to celkem samo, obe dejove linky se celkem dobre stridaji. Je to takova jednohubka s celkem trivialnim poselstvim, ktere pro jistotu autor jeste vlozi do pribehu v pribehu, kdybychom ho nepochopili.

Nicmene nektera negativa stejne pretrvaji. Autor se snazil udelat pribeh tak „barvity“, ze vetsina mist, postav a situaci je jenom lehce nacrtla, a tim padem zbehlemu ctenari pripominaji podobna mista, postavy a situace z jinych knih. Podobne je tomu i s hlavnimi hrdiny – krom Bertrama a Miriel jsou to jenom pimprlata, kterym obcas vlozime do hlavy nejakou motivaci, vetsinou ale ani nenaplnuji svuj „archetyp“, proste co zrovna potrebujeme, to udelaji.

A do toho citaty a postavy ze Shakespeara, casto uplne zbytecne, jen aby tam mohly byt (Sykorax? Prospero? Salamio – resp. ten zrovna z Leacocka, dvojity vtip!)… to pak cloveku skoro pripada, ze je v tom nejaky zamer, jakasi postmoderni artarina. Mozna nam maji jednotlive lokace, situace a postavy skutecne pripominat jine knihy (namatkou Cestu stinu, Eldesta, Hrdiny – ovsem tam je to vzhledem k casove souslednosti nepravdepodobne -, Pisen ledu a ohne) a opravdu je cela kniha hadanka, vyzyvajici k analyze zanru…

Ale to je na me moc slozite a nebavi me to, zvlaste, kdyz to nedokazu odlisit od normalniho slendrianu.

Mam-li hodnotit stejnym metrem jako zahranicni knihy, tak holt nemuzu dat vic nez dve hvezdicky. Sorry.

Svarec  | ***1/2 20.11.2011 20:21

Autorův styl psaní mi sedl, humor také (i když za břicho jsem se nepopadal). Musím však souhlasit se snopem, že anotace je naprosto mimo. Postavy jsou sympatické, celkem jsem si je oblíbil, nějaká hloubka se jim však (až na jednu, dvě vyjímky) vyhýbá širokým obloukem. Příběh je vcelku prostý, trochu zbytečně roztříštěný – normálně rychlé střídání dvou dějových linií zvyšuje čtivost textu, zde je však spíše na škodu. A zase tak zajímavý ten příběh taky není. A nějaká slova o hádance, střípcích a detailech, to už mi vyloženě přijde, že autor anotace dělal z knihy něco, čím není. A čím tedy je? Klasickou fantasy, čtivou, zábavnou a trochu jinak podanou, stále však především klasickou fantasy. Abych to shrnul – příběh slabý, hrdinové sympatičtí, Dobiášův styl psaní výborný. Nakonec mám z knihy celkem dobrý dojem, i když bůhvíjak na větvi z ní taky nejsem. 70%

Elinor  | *** 08.12.2011 19:56

Pro mě osobně adept na zklamání roku. Ne že by to bylo TAK špatné, ale čekala jsem víc. Mnohem víc, než pocit „druholigový Ambercrombie, který v některých rysech dotahuje Ambercrombieho psaní kamsi do remarquovska“.

Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války (dále MLČRMV :) ) je především realistická fantasy, možná nejrealističtější fantasy, jakou jsem kdy měla v ruce. A to v tom pozitivním (pojetí hrdinů, náhled na svět, zvládnutí milostných i sadistických pasáží tak, že působily věrně a na úrovni zároveň)i nega­tivním (vývoj hrdinů, celkový – hooodně reálný – příběh, který považuji za důkaz, že ne všechno realistické je ku prospěchu, „vyvrcholení“…). V zásadě je to místy vtipná, místy sarkastická variace na téma, že svět není černobílý, válka je sviň, a temné pány si kladná strana vytváří sama svou nepříliš kladnou stránkou.

Hodně specifickou záležotistí je použitý styl. Anotace na mě působila dojmem, že se mohu těšit na sytý, sugestivní jazyk plný barvitých obrazů. Chyba lávky. Dobiáš je zkratkovitý, spíš letmo načrtává. Přitom právě momenty, kdy se rozepíše, jsou nejsilnější (zrození černokněžného pána, následné vyšetřování v hlavním městě, Bertrám u jezera) a nejsugestivnější. Škoda, že jich není víc, TOHLE je autorova parketa. Dějových linií se příliš nedočkáme, jsou dvě s několika odbočkami – Dobiáš má zjevně rád Čechovovu pušku a tímto stylem pracuje s vedlejšími charaktery. Někomu se to zamlouvá, někomu příliš ne (na mě to bylo příliš chaotické a „jako ze skutečného života“). Podobně „kontroverzní“ je i množství paralel, odkazů a zjevností. Při čtení působily vyloženě rušícím dojmem, podobně jako určitá neuspořádanost světa pokud šlo o jména a reálie (ano, mám na mysli milou Miriel – ve světě, kde pobíhají Melicharové, Antracitové, Orlíci, Zlatobýlové a podobná sebranka, to působí krajně zvláštně). Někomu se právě tohle bude líbit. Mně to i při opakovaném čtení lezlo na nervy. Pokud jde o (ne)černobílost postav, všichni zúčastnění mi přišli ploší jako žehlící prkna, která se někdo rozhodl snaživě narvat do 3D. Jinými slovy, autor tak nehraje na (ne)černobílost, až dosahuje průhlednosti a dojmu eposu, do nějž vrtá anarchistický bard se snahami vytvořit „jak-to-bylo-doopravdy“-verzi.

MLČRMV je kniha se speciální literární chemií. Autor předvádí, co se dá také vytěžit z té nejklasičtější šablony hrdinské fantasy. Zároveň to dělá s dostatečnou pietou, aby nevznikla parodie či něco parodii se blížícího. Ano, neštítí se situační komiky a groteskních situací, ale zároveň umí být hluboce lidský. Z mého úhlu pohledu je to kaleidoskop geniálních scén s místy, která jsou podstatně slabší, postrádající většinu stránek atmosféru. Ovšem tam, kde se vyskytne, to je skutečně síla. :) Skutečně mě mrzí, že takový nemohl být i zbytek. :(

Gaarq  | *** 24.11.2012 08:37

sem tam, čistě ze zvědavosti si pořídím českou SF, zvlášť pokud ji doprovází alespoň trochu pozitivní a tak mi v knihovně skončila i tato kniha. a žel se musím přidat k předřečníkům – především anotace je matoucí, neboť silně přehání. autor knihy se nějak nemůže rozhodnout, píše-li fentezi nebo pohádku, střídá oba módy, jeho postavy jsou ale spíš pohádkově schematické a ploché. děj je roztříštěný a moc znovunavázaných linek čtenář nenajde. celé dílko je také silně derivatistické – nic proti kamenným obrům, čarodějům a temnomágům, ale alespoň originálně. ta odvozenost, a od čeho jiného než od světa JRRT, se projevuje i v nesystematickém používání vlastních jmen – tu je kvazislovanské, tu ne. u JRRT to byl rozdíl mezi západštinou a jinými jazyky, tady pro to není žádný důvod. abych jen nehaněl. jan dobiáš je autor, který psát umí, vypadá přiměřeně vypsaně, jen kdyby se chopil nějakého původního námětu, kde by to dostatečně vyniklo. michael si dal na knize záležet (takřka absence překlepů a chyb) a vnitřní ilustrace jsou sice trošku fentezijně kýčovité (kdo najde jacksonovu odulu, dostává bod ;), ale solidní.