Joe Abercrombie
Hrdinové
kniha patří do světa: První zákon
originální název: The Heroes
originál vyšel: 02/2011
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
snop | ** 28.10.2011 18:39
Abercrombie se uz definitivne vzdalil memu vkusu. Zatimco poselstvi „Posledniho argumentu“ bylo „lidi jsou zmrdi“, zde se autor dostal jeste dal – „lidi jsou postradatelni zmrdi a nic, co delaji, nema zadny smysl“. Da se to nakonec cist i jako protivalecna proza, takovy fantasy Remarque. Jenomze kdyz ctu fantasy, tak nejak predpokladam, ze veci BUDOU MIT smysl. Dokonce bych byl ochoten tvrdit, ze presne tohle je jednim z podstatnych znaku fantasy (imho daleko vic, nez magie, stredoveke kulisy nebo nelidske rasy). A tohle Abercrombie zcela rozbiji a ja ho za to nemam rad.
Formalne opet prilis mnoho „hrdinu“, preskakovani mezi nimi, vykreslovani tychz udalosti z nekolika pohledu – obecne je to takove nimrani se – a v cem? V par dnech jedne bitvy.
Majkl | *** 23.11.2011 22:17Abercrombieho První zákon ma dostal, antihrdinská fantasy, výborné postavy, obracanie zažitých klišé, myšlienková hĺbka, vtip, prepracovaný príbeh. Nejlépe chutná za studena ma už mierne sklamalo, kniha sa nečítala tak hladko ako v prípade trilógie, vtipu ubudlo, stúpla brutalita, príbeh sa zjednodušil, záver prekombinoval. A čo v prípade Hrdinov? Súhlasím so snopom. Abercrombie naplnil očakávania, Hrdinovia majú niektoré znaky, ktorými trilógia zabodovala, avšak táto kniha udržiava zostupnú tendenciu. Dávivec mi tým, že chcel robiť len správne veci, pripomenul Třesavca, ďalšie hlavné postavy neprechádzajú nejakým zásadným vývojom (Calderov je minimálny a ani ten som mu neveril) či strácajú posledné sympatie (Gorst; jeho sebanenávisť sa dala využiť lepšie). Vyhýbanie sa klišé stráca svoj účinok, keď ho autor často používa, až je predvídateľné. Myšlienková hĺbka sa zrazila na neustále a otravné kecy o hrdinstve. Vtipu je tu veľmi málo. Príbeh je veľmi jednoduchý a jednotvárny (Nejlépe chutná za studena som krivdil, tam sa aspoň prostredie obmieňalo a jednotlivé likvidácie boli nápaditejšie), sú tu len tri dni bojov a pár hodín pred nimi a po ňom, málokedy prekvapí (prekvapilo ma asi len riešenie záverečného boju v kruhu). A samotná pointa? Bol som sklamaný. Relatívne vysoké hodnotenie je za to, že kniha sa číta ako obvykle veľmi dobre (ale nie tak ľahko ako První zákon), ďalej posúva príbeh sveta, opisuje ho očami predtým vedľajších postáv, čo sa mi naozaj páči (ale viac by sa mi páčilo, ak by autor udržal kvalitu). Celkovo som si čítanie aj napriek mínusom užil. Ale aj to mi pripadá ako ekonomický ťah (spravím vynikajúcu trilógiu, budem pravidelne každý rok pridávať novú knihu s doteraz vedľajšími postavami, celkový posun dejín sveta len prešľapuje na mieste – mohli by sme to ospravedlniť ďalším vyhýbaním sa klišé, ale už mi to lezie krkom – skrátka konzumné čítanie). Z Abercrombieho mám podobný pocit, ako zo Žambocha. Skvelý remeselník, ktorý prvými knihami ohúril, no bez vývoja ma už nenadchýna. Prečítam, pobavím sa, do niekoľkých dní zabudnem, o čom to bolo, a na rozdiel od Prvního zákonu, ktorý mám v Top10, sa ku knihe asi nikdy nevrátim. Škoda, veľká škoda.
pull | **** 04.12.2011 00:00Musím souhlasit s Majklem. Děj je předvídatelný, ale nemám to Abercrombiemu za zlé. Ta předvídatelnost vychází z toho, že neporušuje vlastní pravidla, které si pro svůj svět nastavil už v Prvním zákonu. Ani poměrnou jednotvárnost děje nevnímám negativně, odpovídá jednoduchosti zápletky. Nemůžu souhlasit se snopem, že by věci neměly smysl. Tedy takto, pro ty, kteří v bitvě bojují a umírají, ho skutečně nemají. Smysl mají pro ty, kteří se bitvy přímo neúčastní a „pouze“ ji bez jakýchkoliv skurpulí využívají k prosazení vlastních zájmu. Abercrombie není ani Eddings, ani Tolkien, aby pro ti sobě postavil armádu zla a armádu dobra v epické bitvě o osud světa.
Nemyslím, že by šel Abercrombie kvalitou výrazně dolů. Pro mě jen ztratil kouzlo neotřelého, nepůsobí na mě tak silně. Nové postavy nemají takovou šťávu, jakou měl Glotka nebo Devítiprsťák a nepřirostly mi tolik k srdci. Například Bremera dan Grost pojal autor tak, že si ho oblíbit nešlo. Vraždící maniak, který se utápí v sebelítosti moc sympatií nevzbudí. Za odvahu, udělat z takovéto postavy jednu z hlavních palec nahoru ;)
Podtrženo sečteno, já jsem spokojen. Joe má svoje romány šikovně propojeny a vzbudil ve mně chuť zjistit, kam bude jeho svět směřovat dál. Velká překvapení neočekávám, ale můžu se plést.
Svarec | *** 02.01.2012 11:52Já nevím. Na jednu stranu se mi ta kniha vcelku líbila. Postavy jsou většinou docela sympatické, čte se to pěkně a tak dále. Na stranu druhou… Ten Abercrombieho negativismus a rádoby hlubokomyslné filosofování, jací jsou lidi hajzli, jak je válka zbytečná apod, už mi začínají docela brnkat na nervy. V Prvním zákonu to člověk bral jako neotřelý pohled na věc, v Nejlépe chutná za studena už to docela lezlo krkem, v Hrdinech mi to vysloveně vadí. Jak se říká – opakovaný vtip není vtipem. Navíc zrovna postavy, na které jsem se nejvíc těšil (Psí Čumák, Třesavec), nedostávají zas tolik prostoru, kolik bych chtěl. Místo nich přibývají nové. Taky by autor konečně mohl uvést na pravou míru, jak tedy dopadl Krvavá Devítka. Asi je zpátky v hlíně, ale co když… Vzhledem k tomu, že se jednalo o nejlepší postavu trilogie, mě ta nejistota celkem štve. Jinak jak říká snop, je to takové zbytečné nimrání se v jedné bitvě… Možná by Abercrombiemu neuškodilo, kdyby konečně opustil svět Prvního zákona, protože jeho potenciál už je asi vyždímaný do poslední kapky. Jako jo, pořád se to čte pěkně… Ale přitom je to takové o ničem.
Alfi | ****1/2 19.02.2012 09:49Hrdinové je iná ako trilógia Prvý zákon, je iná ako Nejlépe chutná za studena. To môže byť dôvod, prečo je tu hodnotená tak nízko – lebo podľa mňa je tým najlepším z doterajšieho diela Abercrombieho. Odohráva sa viacmenej počas troch letných dní, počas ktorých vojská kráľovsta podporované Bayazom bojujú s vojskami Černého Dowa, zhodou okolností o kopec so kameňmi, ktoré volajú miestny Hrdinovia. román je písaný z uhľa pohľadu mnohých postáv, napriek tomu je prehľadný a čitateľ sa nestráca. Páčili sa mi kapitoly, v ktorej spoznáme postavu, tá zomrie, spoznáme toho kto ju zabil, ten tiež zomrie, spoznáme jeho vraha, ten tiež zomrie… a tak ďalej a tak ďalej. Našťastie Abercrombie pozná mieru a takéto kapitoly sú len dve, takže román sa nezvrhne na stereotypné zabíjanie, aj keď smrtí postáv, aj hlavných, si užijeme v dostatočnej miere. Každý z tých troch dní je iný, boj sa presúva po celom bojisku, postavy reagujú logicky, mnohé sú tak isto neschopné ako sú neschopný vodcovia v našom reálnom svete. Kniha má protiválečný podtón ale nie je to žiadna agitácia. Mne osobne vadil jedine Bremer dan Gorst, kde vo vážne ladenom románe prešiel Abercrombie až do paródie, jeho psychické rozpoloženie mi prišlo prehnané. Ale vzaté kol do kola, Hrdinové je skvelá kniha.
Tehuapac | **** 19.06.2012 09:23Po prečítaní musím povedať, že Abercrombieho knihy sa čítajú veľmi dobre a to dokonca aj táto kniha. Ale problém je v tom, že to už pôsobí ako varenie z vody. Abercrombie by už mal opustiť postavy a príbehy Prvého zákona, pretože dejovo táto kniha vyznieva trocha zbytočne. Najviac v knihe mi však vadilo neustále vykreslovanie totálnej neschopnosti kráľovskej armády. Občas by to mohlo byť zábavné, ale pri neustálom obmieľaní tejto témy to už pôsobí veľmi rušivo. Človek má skoro pocit, že kráľovská armáda mohla naskákať do mora ako lumíci, Bayaz mohol vykúzliť zopár bleskov nad severanskou armádou a výsledok vojenského ťaženia by bol rovnaký. Takže – čítať sa to dá (miestami veľmi dobre), ale nakoniec zostane pocit trochu zbytočne premárneného času, ktorý sa dal využiť čítaním zaujímavejšieho diela.
epco55 | ***1/2 06.05.2013 13:44To na čo Abercrombiemu v Poslednom argumente kráľov stačila max štvrtina knihy sa rozhodol v tejto natiahnuť na vyše 500 strán. Nečíta sa to zle, len pomaly, lebo napriek dobrému štýlu je to celé zabité rozmieňaním na drobné a neustálim opakovaním. Obľúbené témy ako neschopnosť Kráľovskej armády, byrokracia, nečiernobiele vyznenie akej koľvek postavy sú v tejto knihe dotiahnuté priam ad absurdum. Postáv je tak veľa a popisované takým spôsobom, že nie je možné si vybrať jednu a upnúť sa k nej či držať palce. Opakovanie sa a zbytočnosť sú veci ktoré knihu zrážajú na kolená. Myšlienka ktorá je tu podávaná na tisíc spôsobov stráca na význame a zrozumiteľnosti, postavy väčšinou kráčajú odnikiaľ nikam. Viem tak to chodí aj v živote, ale na rozdiel od života tejto knihe by prospelo radikálne skrátenie a preriedenie.
BorgDog | **** 03.09.2014 11:28Co říct nového? Inu téměř nic, co už tu nezaznělo. Kniha časově pokrývá jen tři dny a prakticky jedinou bitvu ve válce… pro nic. Abercrombie se svým vytříbeným stylem píše drsnou obžalobu, za kterou by se místy nemusel stydět ani Remarque a slovo „hrdina“ v jeho podání nabývá všech možných významů od ubohých zbabělců, zoufalých nešťastníků, namyšlených tupců, intrikánů, pro něž je tisíc mrtvých jen položka v tabulce, nebo chladnokrevných zabijáků. Postav je mnoho, což je slabina, protože na rozdíl od „Nejlépe chutná za studena“ se většina nejzajímavějších(Cizák-který-klepe) utápí v davu. Za sympatické lze s oběma očima zavřenýma pokládat možná dva tři, úmrtí jsem litoval jenom jednoho. Zbytek mi byl dosti upřímně fuk.
Celkem vzato je to další Abercrombieho standardní „černá práce“ – a fantasy už prakticky vůbec. Za přečtení stojí, přesto souhlasím, že Abercrombie by už měl nechat svět Prvního zákona plavat a zkusit něco jiného. Cokoliv.
LuciusWlk | ** 28.12.2014 16:11V podstatě se jedná jen o výsek nějaké bitvy v nějaké válce. Neříkám, že to je špatné. Říkám, že to je nudné. Alespoň já se prokousával velice pomalu a mnohdy se vůbec nesoustředil na text. Což se mi stává výjimečně. Ale číst pořád dokola totéž a v podstatě nic zásadního se nedozvědět, je terno. Je jen škoda, že je to mé první seznámení s autorem, od něhož mám nachystanou ještě celou trilogii První zákon. Snad to bude lepší.
robousek | **** 01.09.2015 13:56Není to nejlepší fantasy, není to objevné, ale čte se dobře a je to napínavé. Jde o oddechovku, která je ale překvapivě protiválečná. Já jsem od knihy nic nečekal (dlouho jsem rozmýšlel, jestli ji vůbec přečíst) a možná proto nejsem vůbec zklamaný. Abercrombie je jeden z nejšikovnějších spisovatelů fantasy, i když špička je kousek jinde.
Speedemon | **** 18.10.2016 08:26Autor opět hodně mlží. Sice se děj odehrává na severu a je to rádoby „pokračování“ prvního zákona, ale moc nového se nedozvíme. Vše se odehrává během třech dnů a i když se objeví někteří staří známí, tak jsou skoupí na slovo. Knihou se opět táhne velká beznaděj a prakticky ať se stane cokoliv, tak to má nějaké nehezké následky. Je fajn, že konflikt sledujeme z obou stran a není komu fandit. Všichni mají svoje kouzlo a argumenty. Jako nejlepší část knihy počítám pasáže uprostřed bitvy, kdy ji sledujeme pohledem jednoho z bojovníků a jakmile zemře, přesouváme se k jeho vrahovi, atd. atd. dokud není po boji :)
trudoš | ***** 08.07.2018 18:44„Tohle je podstata války. Že nutí lidi dělat nové věci s tím, co mají. Nutí je myslet novým způsobem. Bez války není pokrok.“
Bezkonkurenčně nejlepší military fantasy od dob Legendy Davida Gemmella. Joe Abercrombie uchopil jednoduché téma a využil ho se vším všudy, aniž by měl v původním plánu napsat něco přelomového. Jenže se mu to povedlo, alespoň v mých očích. Na pěti stech stranách rozehrává drama jedné třídenní bitvy, jíž nekomplikují žádná spiknutí, svízelné výpravy či hrdinné zachraňování světa. Zkrátka obyčejná, ovšem nezbytná řezničina. Automaticky se nabízí, že v druhém plánu bude nějaký protestsong, ale autor nemoralizuje ani nehodnotí skutky těch či oněch. Války se prostě dějí a lidé v nich bojují. Právě na ty se Abecrombie zaměřuje, když odhaluje jejich skutečné charaktery – zbabělce, prozíravce, horlivce, prolhance, obětavce a mnohé další. Každá z postav je přitom natolik výrazná, že si ji budete pamatovat i dlouho po dočtení. Už jen proto, že málokterá z nich přežije.Madam Brbla | ****1/2 17.07.2018 09:24„Hrdinové“ sklidili na Legii mnoho nespokojeného remcání, proto jsem ke knize přistupovala skepticky a dokopala se k ní až po sedmi letech. Pochopila jsem, proč to zklamání: sledujeme čtyři dny války, aniž by se autor obtěžoval naznačit, proč vznikla. Žádná klasika ve stylu zlý Mordor, devastující zemi temnotou, versus stateční klaďasové, kteří svým dobrodružným putováním svět zachraňují (a zachrání). Kdepak. Zapomeňte na černou a bílou, zapomeňte na šlechetné ideály. Tady máme jen muže (převážně muže) s jejich nectnostmi, kteří se vzájemně vraždí a mrzačí, aniž by pořádně věděli proč. Prostě dostali příkaz odněkud shůry a tak dělají, co umí (nebo neumí). Špinavé válečné epizodky, nikoliv souvislý epos.
Někdo bojuje hlavně s bolavými klouby a pocitem, že je na tyhle sračky už moc starý. Jiní si hýčkají přebujelé ego v naleštěné zbroji. Další se snaží bitvám vyhýbat a pouze profitovat (krást, loupit, kšeftovat, případně intrikovat). Jeden je v líté řeži smrtící mašina, dodávající spolubojovníkům odvahu a naději, ovšem při sledování vnitřních monologů tohoto „hrdiny“ jsem nevěděla, jestli nad ním mám zaplakat nebo se pozvracet. A čerství rekruti? Ti ani nestačí zírat, jak rychle jejich sny o velkých činech zapadnou do bláta.
Takovou chásku pochybných existencí si přece čtenář nemůže oblíbit… chyba! Většinu z hlavních charakterů, kterým se „Hrdinové“ věnují, jsem se brzy naučila mít ráda a držet jim palce. Ani tak ne kvůli přežití, spíše aby se nedopustili nějaké obzvlášť velké hnusárny. Bylo snadné se citově angažovat u Curndena Dávivce a jeho tuctu, těžší u sebelítostivého Bremera dan Gorsta či oportunisty kaprála Tunnyho a celkem obtížné u křivého prince Caldera, všichni na mě svým způsobem silně zapůsobili. Sice jsem nečetla kdovíjak dychtivým tempem, ale každá z linií mě bavila. Některé byly až příliš předvídatelné (Beck a Reft), jiné dokázaly překvapit malinko negativně (Černý Dow a Finree), nicméně nezaznamenala jsem vyloženě nudné pasáže.
Komu vlastně držet palce, drsnému severu nebo civilizovanému jihu? Na tom absolutně nezáleží, tohle je kniha o lidech a válce. Abercrombieho cynický (imho realistický) přístup nechává málo prostoru pro skutečné hrdinství, není však jen sbírkou negativních zkušeností. A já toho stále ještě nejsem přesycená. Možná pomáhají více než roční rozestupy mezi autorovými romány (na druhou stranu se mi poztrácelo pár… no, více párů souvislostí).
Součástí „Hrdinů“ je trojice map s jednou drobnou zvláštností: ukazují stále stejné území, mění se akorát pozice vojsk, jednotlivých divizí, batalionů, prostě všech těch band reprezentovaných jejich nadřízenými (a sem-tam zmizí nějaká budova).
Jak je zřejmé z komentáře i z hodnocení, k remcalům se tentokrát nepřidám, já jsem si „Hrdiny“ užila skvěle. 89% A teď si jdu objednat „Ostré konce“.