kniha » Dům o tisíci patrech
v Top10 3 | chce si přečíst 6 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 55
hodnotilo: 41
82%
Dům o tisíci patrech Více vydání = více obálek.

Jan Weiss

Dům o tisíci patrech

Kniha vyšla i pod názvem:
Dům o 1000 patrech
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: sci-fi

vydání: Cesta 1928; Melantrich 1929; Dílo 1948; Československý spisovatel 1958; Naše vojsko (web) 1964; Československý spisovatel 1972; Vyšehrad 1975; Československý spisovatel 1990; Knižní klub (web) 2000

odkazy: 1x [recenze]



Komentáře:
CyberMageFroll  | ***** 29.05.2009 00:55

Fascinující a nadčasová kniha. Ačkoli se stylem tváří spíše jako šestákový detektivní román je napínavá, plná překvapení, černého humoru a ještě dokáže pokládat řadu znepokojujících otázek. Někteří kritizují její závěr, ale já si naopak myslím, že mistrné nahrazování drastické reality Mullerdómu a jejího neomezeného vládce jinou, o nic radostnější realitou (doporučuji nečíst anotaci), je velmi překvapivé.

Tua  | *** 15.01.2011 04:42

Petr Brok se probouzí na červeném koberci opuštěného schodiště, bez paměti, pouze s černým notýskem plným nejasných poznámek o ztracených lidech, princezně Tamaře a jakémsi podezřelém arcimágovi Ohisveru Mullerovi. Ocitáme se na samém prahu Mullerdómu, domu o tisíci patrech, podivném surreálném světě s vlastními principy a zákony. Nepozorován skrze dar neviditelnosti začne Brok odhalovat místní tajemství, pravou tvář Vesmíru, záhady jednotlivých poschodí i osudy zdejších obyvatel. Pasáž s plynovou komorou jež se vydává za předsíň mezi Zemí a rájem na jiných hvězdách mě utvrdila v tom, že autor jistě přetrpěl trauma z koncentračního tábora! Jaké překvapení však bylo, když jsem se dozvěděl, že nikoliv za druhé, nýbrž jako zajatec Rusů v první světové válce (!) (tedy že sám netušil jak se hrůzy jež hypertrofoval v knize vbrzku živě promítnou do skutečného života). Tušení provázející celou knihu se v závěru potvrdí. Dům o tisíci patrech – nepostavil ho snad ten samý architekt jež má na svědomí i budovu Správy nadpřirozených jevů, čarodejnictví, najádologie a belzebubizmu bratří Strugackých? Zdálky snad, ale chybí tu odlehčující prvky, humor, tolik typický pro mé oblíbené Rusy. Nelehce-čtivé, lehce-tíživé jako zapomenutá noční můra.

Mnějéša  | **** 04.06.2019 18:48

Nečekal bych, že tak stará kniha může být tak čtivá. Velmi mě bavila nespoutanost představ co se technologií a zákonitostí světa týče – jde vidět, že současní autoři chtě něchtě jsou ovlivněni ostatními a téměř vždy hrajou svoje příběhy podle stejných pravidel. V roce 1928 evidentně ještě pravidla nebyla.



WebArchiv - archiv českého webu