LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

John Scalzi

Příběh Zoe

série: Koloniální války
díl v sérii: 4

Kategorie: sci-fi - space opera

originální název: Zoe's Tale
originál vyšel: 08/2008

vydání: Classic 2011

Komentáře:

V.L.K.  | ** 03.09.2013 20:58

Ševče drž se svého kopyta, aneb zlaté první dva díly.

trudoš  | **** 11.08.2018 00:01

V první řadě je třeba říct, že Příběh Zoe je vlastně převyprávěním Poslední kolonie, jen s tím rozdílem, že zápletku tentokrát vidíme očima -náctileté dívky, kterou John Perry adoptoval. Jestli tedy čekáte nějaké to vyhrocení událostí, budete zklamáni. Zdali naopak smutníte, že se John Scalzi ve třetím díle Koloniálních válek dostatečně nevěnoval všem dějovým nuancím, snad vám román přinese vnitřní čtenářské zadostiučinění. Ovšem – a to je asi nejdůležitější -, jste-li v očekávání další povedené military SF, budete se muset Příběhu Zoe vyhnout obloukem. Tentokrát přijde ke slovu čistokrevná dobrodružná sci-fi, navíc lehce říznutá mládežnickým pohledem na svět.
Přesto jsem si z knihy užil každé písmenko. Scalzi je skvělý spisovatel, který pobaví a zároveň dokáže udržet akci v chodu. Jeho styl vyprávění je neustále podbarven nadsázkou, přitom dokáže přijít i s nějakou podnětnou myšlenkou. A jeho představa, že lidstvo je ve finále největší egoistická zhouba vesmíru, je jednoduše výborná.

Madam Brbla  | ***1/2 21.08.2018 16:21

Kéž bych byla o 20 nebo 25 let mladší! Pak bych mohla nadšeně vytrubovat do světa, že tahle knížka je ta NEJ – v dnešním puberťáckém slovníku asi nejhustější, nejcool, nejbožejší, absolutně krutopřísná, meganářez a desítky jiných „supa“ výrazů, které bych coby dospělá dobrovolně nevypustila z úst. Bohužel (bohudík?) dávno nepatřím do cílové skupiny puberťáků, ideálně puberťaček, jimž je „Příběh Zoe“ ušit na míru. Ve svém věku, odborně nazývaném „mládí v hajzlu a do důchodu daleko“, jsem si zkrátka nedokázala naplno užít vyprávění o první lásce, o špičkování s nejlepší kamarádkou a problémech s jejím macho klukem, zkrátka o slastech a strastech dospívání jedné ne zcela obyčejné dívky. Scalzi naštěstí upozadil emo stránku, jak jen to bylo možné, a správně vsadil na nadsázku, smysl pro humor, sarkasmus, hravost, aniž by snížil pointu knihy, její nezanedbatelný myšlenkový přesah. Nemůžu „Příběhu Zoe“ vyčítat, že vše servíruje po lopatě, jednoduše, aby poselství svižně a nenásilně zpracoval každý čtenář, přece jen to však knížku stálo nějaká procenta. Další jsem srazila za jistou nesoběstačnost – tohle zkrátka měla být součást „Poslední kolonie“, nikoliv vysvětlující dodatek k nejasnostem a bohům ze stroje předešlého dílu. Místo jedné dokonalé knihy tady máme dvě nedokonalé.
Povzdechnout si musím také nad classickým překladem, ne snad špatným co do významu, ale některé nešvary mě iritovaly, jiné (s prominutím) přímo sraly. K iritujícím patřily na pohled i na poslech ošklivé zpotvořeniny typu „zabili-li by“, „spojili-li by se“ a podobně, přitom si stačilo vypomoct berličkami „zda, pokud, jestli“ a věty mohly být v pohodě. Co mě ovšem vyloženě mlátilo přes oči a vytáčelo jak vrtuli, byly dialogy, kde se ve snaze o hovorovou mluvu prznilo „jsem, jsi, jsme, jste“ do tvarů „sem, si, sme, ste“: „Než sem přišla sem, tak sem byla členkou zvláštních jednotek, žila sem na hvězdoletech.“ Tohle je pro mě stylistickým ekvivalentem skřípění nehtů o tabuli. A „před dvěma dněma“ by snad neřekl ani Mongol…
Abych to nějak uzavřela: příjemná, inteligentní young adult sci-fi, apelující na lidskost, na to ušlechtilejší v nás. Věřím, že by z „Příběhu Zoe“ mohla být má dcera tak za 10 let nadšená – s drobným háčkem, snad ji budou bavit i předchozí díly, jelikož bez nich, především tedy bez „Poslední kolonie“ nemůže tahle poněkud zkratkovitá knížka plně fungovat. 70%