Více vydání = více obálek.
Martin Vopěnka
Spící město
Kniha vyšla i pod názvem:
Spiace mesto
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
série: Spící město
díl v sérii: 1
Kategorie: fantasy - pro děti a mládež
vydání: Trio Publishing 2011; Fragment (CZ) (web) 2011; Mladá fronta (web) 2019; Pikola (web) 2021
odkazy: 2x [recenze]
- Komentáře:
-
gan112 | ***1/2 07.03.2014 01:55
Pekný príbeh, vhodné podla mňa aj pre deti od 6 rokov. Aj keď samozrejme ako dospelákovi sa mi nepáčilo veľa vecí, ale veľa vecí sa mi aj páčilo. Má to spád, nenudí, síce sa dosť škatuľkuje a hlavne sa mi nechce veriť že by to v danej situácií bolo až také zlé. Totiž všetci bezdetný dospelí a tínedžeri sú tu buď psychicky chorý, úchylný, zlý, alebo proste ľahostajný (nebojte stále je to knižka pre deti). Nájdete tu napríklad aj tak trochu načrtnutú tému kňažskej pedofílie. Najmä koniec sa mi zdá veľmi dobre premyslený čo sa týka zobúdzania rodičov a aj Samkov návrat a vôbec celý jeho príbeh stratenia sa bol zaújmavejší ako putovanie jeho súrodencov po jeho stopách (kedže sa nevedia dohodnúť a v kuse si kibicujú). Celkovo sa ale knižka ku koncu iba zlepšuje, a hlavne asi preto lebo deti sú čím ďalej tým viac ostrieľanejšie a začnú chápať že sú odkázaný sami na seba (v Samkovom prípade doslovne). Celkovo teda môže byť ale pokračovanie si dám jedine v prípade že budem mať dakedy vlastné deco.
trudoš | ** 03.10.2017 23:49Spící město je zvláštní knihou. Překvapivě velmi slušně v příběhu funguje dětská psychologie, jenže základní motiv na jednu stranu trpí nedotažeností (nemluvě o záměrném ignorování důsledků s tím souvisejících), kdy usnou všichni rodiče na světě. Na stranu druhou, myšlenka je to kouzelně magická.
Dobrodružství čtyř dětí, které se snaží nový svět pochopit, a hlavně v něm přežít, se brzy mění v putování za záchranou jednoho z nich. Martin Vopěnka si tak vytvořil nejjednodušší cestičku k provedení čtenáře snovými kulisami a dal mu při tom co nejvíce morálních ponaučení. Nehrát na automatech, protože gamblerství; nedůvěřovat každému, protože pedofil; nenastupovat k neznámým, protože proto; a tak podobně. Po téhle masírce pak přijde závěr, který nejen že nemá opodstatnění, ale je přitažený za vlasy. Ovšem k celkovému vyznění docela sedí. Co však očekávat příště, to opravdu netuším.
Závěrem bych ještě rád vyzdvihnul krásně melancholické vnitřní ilustrace, jež má na svědomí Daniela Olejníková.
