kniha » Někdy prostě prší
chce si přečíst 1 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 4
hodnotilo: 7
81%
Někdy prostě prší Více vydání = více obálek.

Michel Faber

Někdy prostě prší

Kniha vyšla i pod názvem:
Raz určite zaprší
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: fantasy - povídková sbírka

originální název: Some Rain Must Fall and Other Stories
originál vyšel: 2000

vydání: Drewo a srd (web) 2001; Kniha Zlín (web) 2011; Argo (web) 2021

odkazy: 2x [recenze]


Komentáře:
Gaarq  | ***** 28.01.2012 18:59

v téhle sbírce je patnáct povídek a z nich je pět fantastických.

faber je skvělý povídkář. v jeho povídkách získává rčení tít do živého nový význam. krom toho, že by jeden dodal a pořádně v ní tou sekerou zakvedlat, ještě jeden zvláštní aspekt; obnažen se cítí především čtenář, protože to, o čem faber píše, se týká každého. jeho povídky jsou drsné, nemilosrdné, nešetří nic a nikoho. ve sbírce mi zajímavější přijdou ty ne-fantastické povídky (např. tunel lásky či ovce), fantastično stejně faber používá jinak než běžná SF, jde mu o možnosti umocnit příběh, nelpí na samotných fantastických námětech, ale na tom, co mu umožňují sdělit. a to za přečtení rozhodně stojí.

Madam Brbla  | ****1/2 04.01.2013 08:59

Využiju příležitost si pod novým nickem zabrblat u této povídkové sbírky. Hned první povídka, podle které je pojmenována celá sbírka, ve mně vzbudila pocit, že držím v rukou výjimečné dílko. A skoro každá další, ať už fantastická nebo ne, mě v tomto dojmu utvrzovala. Faber má dar psát o nevšedních i úplně obyčejných životních situacích způsobem, co čtenáře donutí podívat se na téma odlišnou optikou, nebo se alespoň důkladněji zamyslet. Vyvolává otázky a nesnaží se na ně za každou cenu dávat odpovědi. Pointy příběhů jsou jaksi nenápadné, leckdy můžou působit vyzněním do ztracena, to jim však nijak neubírá na hloubce. Ne vždy mě sice autor zasáhl námětem, ovšem takřka pokaždé dokázal oslovit formou, mírou detailů, nahlížením do lidských duší a zcela nenásilným ponoukáním k přemýšlení. Asi nejsilnější dojem zanechaly „Ryby“ (o tom se mi dokonce i zdálo:-)), společně s citlivou sondou do života speciální učitelky a jejích svěřenců „Někdy prostě prší“, nezaostaly ani „Slečna Koulová a slečna Luntová“, což je pro muže groteska a pro ženy horor. Pochvalnou zmínku si zaslouží perfektní překlad, bezchybná redakce i kvalitní provedení v pevné vazbě s přebalem… a Gaarqovi bych chtěla poděkovat, že mě svým komentářem na sbírku upozornil. 85%

trudoš  | ***1/2 01.01.2016 01:07

Autor má opravdu skvělé nápady, které okouzlí už v počátku každé povídky, jenže místo toho, aby tyto nápady nějak rozvedl, nechá příběhy často vyšumět do ztracena. Přesto se Michelu Faberovi nedá upřít, že je uhrančivý vypravěč, který umí zacházet se slovy tak jako málokdo. Dokáže změnit tóninu vyprávění kdykoliv se mu zamane, stejně jako pár větami bravurně vystihnout atmosféru, nebo podstatu věci. Problém však je, že u toho často zůstane. Čekám nějakou pointu, zvrat, něco co by přebilo ten úžasný začátek a ono to ve většině případů vůbec nepřijde. A když už autor s něčím vyrukuje, je to takové nijaké v porovnání s úvodem. Jako by kouzelník uprostřed svého triku zmizel z jeviště a mě nezbylo než přemýšlet, jak to jeho abrakodakum vlastně mělo skončit.
Bezkonkurenčně nejlepší povídkou této sbírky je pak Skládání účtů – text který mě svou prostinkou tragikomikou dokáže rozebrat kdykoliv si jen na něj vzpomenu.



WebArchiv - archiv českého webu