kniha » Tisícerá myšlenka
v Top10 2 | chce si přečíst 3 | chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 33
hodnotilo: 42
70%
Tisícerá myšlenka

Richard Scott Bakker

Tisícerá myšlenka

série: Princ ničeho
díl v sérii: 3

Kategorie: fantasy - dark

originální název: The Thousandfold Thought
originál vyšel: 01/2006

vydání: Triton (web) 2011

odkazy: 3x [recenze]


Komentáře:
Gaarq  | ** 01.03.2012 09:26

autor vesele kočíruje příběh stejně jako v díle minulém, ale to, co v něm bylo zábavné, je tady úmorné a otravné. parodie na vlastní parodii (!) může být dobrá jen z rukou opravdového mistra a tím zřejmě bakker není. jeho pydlozofické kydy jsou ještě kydovatější a wtf-momenty po dočtení nějakého asihlubokomyslného dialogu byly tak časté, až jsem vždycky sáhl na noční stolek, jestli jsem mozek nezapomněl náhodou ve sklenici a má nad blbostí oněch textů spadlá čelist není jen důsledkem mé vlastní nechápavosti. ptal jsem se ženy (taky to četla), může-li za to moje blbost a ona prý že ne. buď mě miluje nebo mi ještě navíc říká pravdu. fóbos a deimós. pokračujme. plivající kaňour je ještě větší přiteplená bába než jste doufali a asi proto vraždí jak vraždomatka značky ETA, emo-wiz (to by si měl nechat bakker autorsky chránit, na tom ještě vydělá) se chová jako puberťačka na progesteronu a myšlénka, již nosí asi 800 stran ve své rozbouřené mysli, nakonec uzraje. a ježíš křížený s rambem v sobě objeví kvality betmena a létá! svého otce, stejně jako chytrá horákyně, zabije i nezabije (pokus o unikátní spojler, nejhorší na tom je, že je pravdivý a nic nevyzrazuje). jediná postava, jež vnitřně logicky sleduje svůj osud, je tak nezajímavá, že v tomhle zmatku si jí všimnete stejně snadno jako poklidné oázy v běsnící poušti. což mě přivádí k finální kvalitě tohoto díla, která se začala výrazně projevovat v poslední čtvrtině, a tou je (patrně zase parodie) poetický jazyk fentezy ság. jenže když „démon poprzní vzduch svými tnoucími křídly“ po patnácté, musím sáhnout po nepropustném sáčku a ublinknout si.

nemohu autorovi upřít řemeslné schopnosti spisovatele (jedna astra), nemohu mu upřít jistý sympaticky zvrhlý smysl pro humor (druhá astra), ale všeho moc je příliš. navíc, abstrahujeme-li ty nepříjemné jevy z příběhu a podíváme se na jeho čistý destilát, je to nuda šeď šeď, přešlapování na místě, náznaky a bohové ze stroje. těmi v tomto díle rozhodně nešetří, patrně opět paroduje neschopnost autorů fentezy přijít s uceleným příběhem, který nahrazují šokantními odhaleními (kaňour se kamarádí s ptáky! papež je ježíšův nevlastní brácha!), která nevyplývají s podstaty věci ani omylem a slouží jen jako klamné cíle k odvádění čtenářovy pozornosti od autorské bezradnosti.

touto knihou pro mě princ ničeho skončil. když jsem si přečetl anotace druhé trilogie, už jaksi zálohově se mi zježila srst nepopsatelnou hrůzou a u té nepopsanosti, doufám, zůstane.

LuciusWlk  | ***** 02.03.2013 11:34

Bitvy byly dobojovány, nové spory rozhořeny. Závěrečný díl trilogie uzavřel jeden kruh a otevřel druhý, který bude součástí druhé trilogie ze světa R. Scott Bakkera. Po dočtení Tisíceré myšlenky nemohu hodnotit jinak než fenomenální. Jde sice o složitější čtení, mnohdy se zdlouhavými popisy a filozofováním. Jako celek je vynikající propracován a brilantně promyšlen. Sympatie s postavami se přelévají na jednotlivé strany, kdy jednou někomu fandíte a o pár stránek dál již proklínáte. Nezbývá než doufat v brzké vydání druhé trilogie ze světa Eärva.

michalb  | ***1/2 02.10.2014 20:14

Vcelku se ztotoznuji s tim co psal Gaarq, ale asi bych nebyl tak drsny s hodnocenim. Porad si myslim, ze na fantasy je to nadprumerna kniha. Faktem ale je, ze tohle melo podstatne vetsi potencial, nez z toho autor vymacknul. Trochu to na me pusobilo, jako by to psal na rychlo a pro nekolik zajimavych vedlejsich dejovych linii zvolil nekdy trochu zbytecne jednoduche a rychle zakonceni a jine zase nechal zbytecne otevrene (co bude dal delat s tim kanourem to raci ani nechci vedet). Na dalsi dily me to moc nenavnadilo.

robousek  | *1/2 26.04.2016 20:26

První část závěrečné knihy je zdlouhavá a druhá část zase uspěchaná. Bakker se snaží být něčím víc než je a na tom ztroskotává. Talent nějaký má a mohla by to být nadprůměrná temná fantasy, ale moc pseudofilosoficky plká (to nejhorší, co se mohl naučit od Eriksona), spěchá a celkově si naložil víc než zvládá. Na druhou stranu Garrq je trochu nespravedlivý – ten hrozně znějící citát jsem v té knize neviděl, to létání čarodějů patří k jejich schopnostem..... Podle mého je série o dost lepší než díla třeba Feista nebo Salvatoreho.

BorgDog  | ***1/2 19.05.2016 06:16

Můj pohled na třetí díl „Prince ničeho“ se od komentářů přede mnou poněkud odlišuje. Nemyslím, že je kniha přefilozofovaná. Ve skutečnosti dává filozofie v ní asi největší smysl, vyjma Bakkerova systému magie, který je sice vysvětlen do hloubky, ale já ho prostě nepochopil (ovšem známé, které jsem ho popsal, přišel úžasný, takže problém zjevně mezi knihou a židlí). Nemyslím, že postava Kellhuse je přepálená. Kam dospěje, bylo jasné už od druhého dílu, a schopnosti čarodějů v Bakkerově světě jsou prostě nutné, aby mohli fungovat, jak fungují. A nemyslím, že se použitý jazyk na rozdíl od dřívějších dílů změnil – spíš přibylo scén, zejména bitevních, kde jeho aplikace může více vadit.

Problém „Tisíceré myšlenky“ vidím ve dvou věcech: Za prvé, Bakker se pokusil o napsání nejvelkolepějšího finále na sever od Malazu (Erikson mimochodem opět v poděkování) a nezvládl ho. Prostě a jednoduše. Epická bitva o Šimeh je tak přecpaná zvraty, fintami, posilami v poslední minutě a zásahy shůry, až se mění ve zběsilý příval, ve kterém se úplně utápí propojené linie dalších postav, a dokonce i Kellhusovo osudové setkání s otcem. Které NENÍ napsané špatně, ale jeho emocionální dopad je přeřvaný masakry nahoře, dole i po stranách. A za druhé: Polootevřený konec, který čtenář prostě vyhodnotí jako podraz. Ano, bitva o Šimeh a svatá válka je sice dobojována, jenomže příběh, který čtenář vidí jako hlavní, tedy povstávající zlo Konzultu a hrozba Druhé apokalypsy, které představuje… prostě vyjde do ztracena. Je to podobné, jako by Tolkien končil bitvou u Minas Tirith, rozepsanou na trojnásobnou délku – a na Froda s prstenem se prostě vykašlal s pokrčením ramen. Smůla, hobitci, někdy příště. A protože navazující trilogii „Aspect-Emperor“ u nás už po strašlivém propadáku „Prince ničeho“ nikdo nevydá – Smůla, hobitci, někdy nikdy.

Jen z těchto dvou důvodů srážím hodnocení tak, jak je.

P.S.: Více než 100 stran v závěru knihy zabírá encyklopedie Bakkerova světa, včetně dějin. Která je sice hezká tím, jak z ní dýchá Silmarillion, ovšem také problematická, protože například pasáže věnované detailům válek Nelidí s Inchory by bylo užitečné znát od počátku, a na druhou stranu je plná spoilerů. Takže čtenář si nevybere…

Madam Brbla  | **1/2 10.03.2018 20:44

„Tisícerá myšlenka“ je definována již svým názvem. Autor prakticky rezignoval na děj, třetí díl série je krátkým putováním, ve kterém všichni vedou filozofické či teologické disputace, případně různá obtížně pochopitelná šílenství hýčkají soukromě ve svých hlavách. Někdy záplava slov dává smysl, jindy jsem ty kydy v zájmu zachování příčetnosti nechala jen prosvištět dutinou lebeční.
Jo, taky se trochu bojuje a hodně šuká. Jestli jsem vás tím výrazem znechutila, knihy se nedotýkejte ani třímetrovou tyčí, protože probíhající perverzity obvykle nemají nic společného s milováním.
Pokud jsem v prvním díle chválila charaktery a ve druhém byla znepokojená, kudy se ubírají, ve třetím nezbývá než konstatovat: skoro všechny postavy nabraly směr prdel, sklouzly definitivně k tomu nejhoršímu, co nabízely. Velikášský psychopat se stal směšnou, politováníhodnou postavičkou, sebelítostivý čaroděj mě připravil o kousky zubní skloviny, podobně jako zmatená děvka, která neví čí je a s kým si to rozdat, nadrženého ufňukaného barbara jsem začala vyloženě nenávidět a nelidská parodie na Ježíše pro změnu zoufale nudila.
Přihodíme-li na misku vah celkovou neuzavřenost, kdy se banda fanatiků sice poprala o Pseudojeruzalém, ale temné síly ohrožující svět si dál spokojeně smilní, opravdu nemám důvod hodnotit vysoko. Do pokračování už bych tedy nešla, ne s touhle páchnoucí hromádkou nesympatických existencí. Potvrdila jsem si fakt, že jsou pro mě těžce stravitelné knihy, ve kterých nemám komu (a proč) držet palce. Závěrečnou encyklopedii jsem ignorovala, jazyk lámajících jmen a názvů jsem si užila dost i v hlavním textu. Milosrdných 50%, víc by ze mě nedostala ani ždímačka.
P.S.: Potrhaná křídla týrající vzduch jsem postřehla jen jednou, ovšem otravně často se někdo kdákavě rozesmál. A když násilnický barbar s očima obtíženýma svou vášní „bloudil neprošlapaným krajem“ v průběhu dlaňovky se slepcem, nevěděla jsem, jestli se mám chechtat, nebo hodit šavli.



WebArchiv - archiv českého webu