kniha » Sekera a skála, meč a žár
v Top10 2 | chce si přečíst 11 | chce mít v knihovně 5 | má v knihovně 45
hodnotilo: 58
86%
Sekera a skála, meč a žár

Robert M. Wegner

Sekera a skála, meč a žár

série: Příběhy z meekhánského pohraničí
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy - povídková sbírka - military

originální název: Opowieści z meekhańskiego pogranicza: Północ - Południe
originál vyšel: 17/06/2009

vydání: Laser-books (web) 2011

odkazy: 5x [recenze]



Komentáře:
Alfi  | ****1/2 01.01.2012 21:00

K poľským autorom fantasy mám istý dešpekt. Ja viem, Sapkowsky – jeho poviedky sú geniálne, ale romány sa mi až tak nepáčili. Koškodlak Xin sa mi zdal … nie moc dobrý, Jakub Vandrovec bol v prvých dvoch knihách osviežujúci, v ďalších ale už skôr opakujúci sa a únavný. Takže k tejto knihe som pristupoval opatrne, najmä ak ju autor prirovnáva k Abercombiemu a Eriksonovi. Abercombieho mám rád, Eriksona som ešte nečítal, jeho knihy si šetrím kým vyjde kompletne.

Takže aká je Sekera a skála, meč a žár? Ide o súbor ôsmich dlhších poviedok, respektíve kratších noviel, po štyri zo sveta Horskej stráže zo severu a štyri o Yatechovi z juhu Meekánskeho kráľovstva. Príbehy sú prepojené u Horskej stráži voľne, u Yatecha pevnejšia, ale v oboch prípadoch ide o novely, ktoré sú schopné obstáť aj samostatne.

Ide o heroic fantasy okorenenú umiernenou dávkou mágie a náboženstva, pričom svet obývajú prevažne ľudia, žiadny elfovia a trpaslíci. Ide o fantasy kde postavy žijú tvrdý život, osud sa s nimi nehrá a fackuje ich sprava zľava. Poviedky sú rôznorodé, v popisuje priamočiaru misiu horskej stráže, v druhej sa dej mieša s rozprávaním starých príhod, ďalšia je na prvý pohľad chaotická a mieša rôzne vidiny. Wegner nepodceňuje čitateľa a servíruje mu neprvoplánové ale napriek tomu neuveriteľne čitateľné rozprávanie.

Takže zhrnutie: ak prirovnám Wegnera k Abercombiemu, podľa môjho názoru je Wegner lepší. O dosť lepší. Ak by som ho mal k niekomu prirovnať, skôr by to bola heroická fantasy od G. R. R. Martina, napríklad jeho poviedka Potulný rytíř. Knihu odporúčam a veľmi sa teším na pokračovanie.

PS: Naozaj oceňujem, že boli tieto poviedky vydané v jednej knihe, aj keď mohla byť úplne pokojne rozdelená a predaná ako dve knihy, Sekera a skála a Meč a žár.

GeRony  | **** 19.01.2012 10:58

Ja suhlasim so vsetkym v predchadzajucom komentari. Za seba mozem akurat pridat postreh, ze vrchol zbierky je podla mna v druhej poviedke, celkovo cast o Horskej strazi sa mi zda mierne lepsia ako o Yatechovi. Moze byt, ze Wegner trosku experimentoval, lebo kazda poviedka je trochu inaksia ako tie pred nimi. V kazdom pripade ide o velky talent a ak je dalsia jeho kniha minimalne taka dobra ako tato, velmi sa na nu tesim. Tato kniha totiz aspon za precitanie urcite stoji.

Pepa 62  | **** 28.05.2012 20:38

To nejlepší, z mého pohledu, nabízí tato povídková sbírka ve své druhé polovině.Povídky z jižní části meekhánského pohraničí mi byli svým pojetím daleko bližší, než ty točící se kolem Horské stráže, což jsou takoví neskutečně stateční,disci­plinovaní „mariňáci“, kde je čest sloužit a kde sebemenší provinění může vést k rozpuštění celé roty.V této části nad průměr vyčnívá vynikající,lehce hororová, Krev našich otců. Rozjeté to má Wegner rozhodně dobře.Velká říše,spousta národů,spousta konfliktů,spousta námětů.Ale to, jestli se jednou zařadí mezi takové autory, jaké zmiňuje anotace, ukáže až budoucnost.

Schramm  | ***** 22.06.2012 19:39

Můj názor ve zkratce: naprostá bomba, Wegner je velká naděje polské fantasy a na základě téhle knihy bych se nebál uvažovat o titulu korunního prince a nástupce Mistra Sapkowského! A to srovnání s Eriksonem a Abercrombiem: pokud to budeme měřit toliko kvalitou a svěžestí díla, nikoliv stylem, pak říkám jednoznačně ANO. Podrobněji pak zde: http://fantasyplanet.cz/clanek/sekera-a-skala-mec-a-zar-robert-m-wegner

tartan  | ***** 07.09.2012 17:06

Na severe sa nám zrodil nový majster fantasy! Ako píše Hyperion niekde v diskusii k tejto knihe, u našich severných susedov sa v súvislosti s ňou hovorí ako o modernom diele svetovej fantasy. A ja by som sa nebál ani toho prirovnania k Eriksonovi. Rozhodne Wegner so svojimi príbehmi z meekhánskeho pohraničia (Meekhan je ríša nie celkom nepodobná Malazu) zdatne sekunduje malazskej epopeji, podobný je napr. aj v používaní aspektovanej mágie, či v poňatí rozhodne nečiernobielych hrdinov. Napriek týmto a možno aj iným podobnostiam (dávnoveká história, prastaré spory atď.) je Sekera a skála úplne iná pesnička ako Malazská kniha padlých, už len tým, že Wegner svoje príbehy nerozťahuje na tisícovke strán ;-), ale koncentruje ich do úderných a vypointovaných poviedok, resp. noviel, ktoré však na seba viac (v druhej) či menej (v prvej časti) priamo nadväzujú a sú spojené hlavne prostredníctvom svojich hrdinov. V prvej – severskej časti, tak máme v podstate skupinového hrdinu: jednotku horskej stráže; v časti druhej – južanskej, hrdinu individuálneho: elitného zabijaka z kmeňa (spoločenstva kmeňov) plného elitných zabijakov. Poviedky sa dajú čítať aj samostatne, dá sa v nich však vysledovať v pozadí aj jednotná spoločná línia, ktorá bude mať bezpochyby pokračovanie v ďalšej knihe, tentokrát východo-západnej, na ktorú sa už teraz nesmierne teším.

Madam Brbla  | **** 17.09.2013 14:46

Osm dobrých až výborných povídek z jednoho světa je rozděleno nejen lokalitami, kde se odehrávají, ale také stylem psaní. Zatímco první čtyři příběhy se věnují událostem na severu Meekhanské říše a spolehlivě osloví (nejen) příznivce military fantasy, s přesunem na jih se do textů vkrade mnohem více melancholie a nutnosti soustředit se, přemýšlet.
Bez mučení přiznávám, že se mi lépe četlo o přímočařejších akcích severských horalů, které mi trochu připomněly Abercrombieho knihy, akorát v nich je mnohem více prostoru pro hrdinství a vůbec ty lepší lidské stránky. Hlavní postava poručík Kenneth-lyw-Darawyt je sympaťák, aniž by na sebe strhával přemíru pozornosti – fandit se tak dá jeho Šestému pluku jako celku. Každý příběh je trochu jiný; osobně na mě nejvíc zapůsobilo vyprávění o jedné velké bitvě v druhé povídce „Všichni jsme Meekhánci“, ale příliš nezaostaly ani diplomatické hrátky v „Šarlatu na plášti. Následující "Krev našich otců“ se mohla pro změnu pyšnit pochmurnou až hororovou atmosférou i zápletkou.
Přesun k novým osobám v polovině knihy nebyl nijak obtížný, přesto mi úplně nevyhovovalo líčení událostí napřeskáčku, po malých dávkách, spousta tápání než se člověk dobral výsledku. Také pouštní prostředí pro mě není tolik atraktivní jako zasněžené hory, jakkoliv tady Wegner představil fascinujícím způsobem kruté kulturní zvyklosti. Povídkám z jihu nechybí akční pasáže, těžiště příběhů však leží spíše v nitru hlavního hrdiny – bojovníka Yatecha, rozpolceného, pochybujícího, zlomeného a přece neochotného se vzdát. Asi nejčtivější z této části je úvodní „Protože tě miluji víc než život“, další „Kdybych měla bratra“ je jakýmsi volným pokračováním, přidávajícím mnoho zajímavých a dojemných střípků do mozaiky. Třetí „Polibek štíra“ už byl na můj vkus příliš snový a roztříštěný, navíc nemám moc ráda zasahování nadpřirozených mocných bytostí (bohů) do jinak víceméně lidského světa. Poslední povídku bohužel sráží konec-nekonec, je vlastně pouhou předehrou toho, co (pravděpodobně) bude detailněji vysvětleno až v další knize. Tu si rozhodně nenechám ujít – Wegner imho patří mezi polské autory, kteří si zaslouží pozornost čtenářů.
Za sebe dávám uznalých 80% s dodatkem, že mnoha jednotlivým scénám bych dala 100%, jen dohromady to zatím trochu vázlo.

trudoš  | ***** 25.04.2017 00:30

Jste-li fanouškem Eriksonovy temné historie světa, dostanete vrchovatou porci. A jste-li příznivec Abercrombieho cynického realismu, rozhodně se máte na co těšit. Nicméně ani v jednom případě Robert M. Wegner neopisuje, ani nenapodobuje; sám je zcela originální, zcela svébytný a zcela nepředvídatelný.
V knize Sekera a skála, meč a žár představuje dvě tváře jednoho světa. Na straně jedné drsný a nelítostný sever, který je zalidněn neústupnými barbary, na straně druhé žhavý a stejně nelítostný jih, plný tradicionalis­tických nomádů. Ač jde o sbírku povídek, nenechte se odradit přízemní nechutí ke krátkým textům. Autor není prvoplánovým řemeslníkem. Umí být epicky hrdinský, až vaše ego dostane srdeční záchvat (Všichni jsme Meekhánci či Šarlat na plášti), ovšem stejně tak dokáže stylisticky blufovat, že je doslova radost jej číst (Protože tě miluji víc než život a především pak Kdybych měla bratra).
Právě tady a teď máte možnost seznámit se s budoucí legendou. Nenechte si tuhle možnost ujít.

Strýček Biolit  | ***** 27.05.2018 20:54

Moc dobré čtivo. Přirovnání k Eriksonovi není vůbec od věci…a přesto Wegner slepě nekopíruje. Ano, je tu velká Říše, spousta národů (od drsných horalů po pouštní kmeny), intrikující rozvědky, správní hrdinové, zákeřní démoni…a jiné bytosti. Jenže Wegner to celé pojmul odlišně, po svém. Jednodušeji, ne tak do hloubky (tedy, co mohu po první knize soudit), avšak tak nějak syrověji, drsněji, snaží se ze čtenáře vyždímat emoce, a, sakra, daří se mu to vcelku dobře (a to jsem starý cynik). První půlka knihy ze Severu je skutečně povídková; druhá půlka, Jih, na sebe navazuje těsněji, skoro jako kapitoly v románu. Ještě mě čeká druhý díl – a pak doufání, že Laser ožije a dovydá celou sérii, protože kdyby neměl dovydat Meekhán, tak už nevím, co jiného by vydat měl…

Methat  | ***** 19.10.2018 13:03

Hneď na úvod musím napísať, že je veľká škoda, že vydavateľstvo Laser vydalo zatiaľ len prvé dve knihy, aj keď Wegner napísal už štyri. Wegnera by som označil za nového nádejného nástupcu pána Sapkowského.

Prvý diel sa zaoberá severom a juhom Meekhánského pohraničia a obe tieto oblasti sú odlišné ako ľad a oheň. Porovnanie s Eriksonom vôbec nie je na škodu. Atmosféra je dostatočne temná a svet krutý, na druhú stranu sa tu dá nájsť veľa zaujímavých kmeňov a ľudí, ktorí žijú úplne odlišne od ostatných. A história sveta, aj keď Wegner nejde až tak archeologicky do hĺbky ako Erikson.

Wegner, na rozdiel od Eriksona, lepšie pracuje s emóciami čitateľa. Vie vás dojať a minimálne raz k slzám (v poviedke Šarlat na plášti). Preto som si šiestu rotu poručíka Kennetha obľúbil. Síce nie viac ako Paličov mostov, ale sú v tesnom závese. Prvá polovica knihy a štyri poviedky, ktoré sledujú šiestu rotu som si užil. Menilo sa ako prostredie, tak zápletky. Druhá polovica je o Yatechovi z púštneho kmeňa a je zaujímavé sledovať vývoj jeho cesty, no bližší mi bol zasnežený sever.

Ja len dúfam, že sa autor k postavám vráti – ako k šiestej rote, tak k Yatechovi, pretože opustiť takto skvelo načrtnuté postavy, by bola škoda. A že sa Wegner stane celosvetovo úspešným, pretože píše neskutočne dobre.

Lucc  | ****1/2 25.11.2018 23:19

Chtěl jsem se nakopnout něčím, co by mne bavilo číst. Žeru Sapkowskeho a doufal jsem, že by Wegner mohl psát jako on. Tak jsem vydyndal z naší maloměstské knihovny meziknihovnovou zápůjčku (šlo to překvapivě hladce) a pustil se pod časovým pressem do čtení. Mé naděje nebyly zklamány. Weger se v mnohém Sapkovi podobá, ale v něčem se nevyvaroval chyb.

Použil nešťastné pojmenování postav, které je se všemi těmi něco-keyr-něco dost těžko zapamatovatelné. Podobně uhozené jsou zeměpisné názvy, které na mne působily často jako přesmyčky. Snad až ve třetí povídce jsem si byl jist, že pořád čtu o stejných hrdinech! :-o

Chyběla mi jistota, kde, kdy a proč se v textu nacházím. I Sapek používá příběh v příběhu, ale u něj jsem si byl vždy jist, co a jak, kde a kdo. Tady jsem byl často zmaten a chystal se až na druhý či třetí pokus. Přeskakování v časových liniích a pohledech postav bylo nejzmatenější v posledních povídkách obou cyklů, nejspíše proto, že se v nich sbíhaly některé linie.

Tolik k negativům. Pozitiva rozhodně převažují. Bavilo mne to. Těšil jsem se na čas strávený nad knihou, dával jsem mu přednost před jinou zábavou i povinnostmi – věc u mne léta nevídaná. Osudovost, věrnost, zrada, rodina, láska, nenávist, patos – jsem romantik a všechny tyto silné ingredience správně použité mne umí vzít za hercnu. A Weger to umí. Ví také, jak překvapit. Několikrát dokázal příběh zakončit nebo nasměrovat pro mne nečekaným, ale dobrým směrem. Velmi mne potěší, pokud bude v nastaveném trendu i druhá kniha a další, které snad brzy vyjdou i česky. Že se dočkám silných příběhů postupně vytvářející přesnější obraz o světě Meekhánského impéria.



WebArchiv - archiv českého webu