kniha » Oko na nebi
chce si přečíst 2 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 26
hodnotilo: 22
76%
Koupit knihu:
Minotaur
Fantasya.cz
Oko na nebi

Philip K. Dick

Oko na nebi

Kategorie: sci-fi

originální název: Eye in the Sky
originál vyšel: 1957

vydání: Argo (web) 2012

odkazy: 4x [recenze]


Komentáře:
idle  | **** 12.01.2012 12:24

Tuhle knihu jsem před pár lety dostala v angličtině a hned přečetla, takže ode mě nečekejte čerstvé dojmy, ty už se bohužel poněkud vytratily. Vím ale (a stručná poznámka v jedné diskusi to potvrzuje :)), že se mi líbila, a taky si pamatuju, že jsem ke konci očekávala výskyt jistého momentu, který se nedostavil – smůla, autor to asi viděl jinak.

Elwis  | ***** 19.01.2012 21:22

Výborný trip, matrix padesát let před Matrixem. Už jsem se dlouho u knížky tak nenasmál, jako když jde hlavní hrdina žádat o práci :-)

Polinius  | ****1/2 24.03.2012 15:20

Souhlasím s řečeným. Myslel jsem že se kniha ponese jen na jedné vlně v jednom světě a ono těch světů bude víc a všechny jsou tak krásně pokroucené. Stejně tak jako dokáže PKD vykreslit nejrůznější pokroucené světy, dokáže obdivuhodně přesně načrtnout reálný výchozí svět.

jirikk  | **1/2 31.05.2012 13:30

Slabé. Dick je moje srdcovka, tenhle kousek je ale myslím spíchnutý hodně horkou jehlou a minimálně dnes už neobstojí (jak to bylo v padesátých letech, to si netroufnu posoudit – dnes ale známe celou autorovu tvorbu a tohle je prostě jeden ze slabších momentů). PKD představuje své oblíbené motivy (věčná otázka, co je realita a co jen přelud), je to ale jen takový mišmaš bez větší hloubky. Nicméně alespoň zábavně napsáno.

Dilvermoon  | **** 07.10.2012 09:34

Opravdu bych byl zvědav, jak by vypadal svět vytvářený mým podvědomím. Představu samozřejmě mám, ale představy o sobě samém jsou něco jiného než ten potenciální maglajz, co v tom mozku je.

PKD si jako obvykle pohrává s realitou jako nic, ale vše do sebe pěkně zapadá, příběh mi připadal přehlednější než jindy. Ovšem připravil takovou malou (velkou) nástrahu, která to podle mého komplikuje (a nejde o pointu). Tuším, že jsem pochopil, ale jistotu nemám. Tak nějak jsem čekal, jestli to na konci zacvakne podle mého očekávání. Stalo se? Chápu to tak, že ano, ale…? Asi tak, jak to Dick zamýšlel. Jako obvykle.

(Doufám, že Argo je při chuti a hodlá pokračovat ve vydávání mistra, pořád je z čeho brát)

hivar  | ***** 05.12.2012 11:01

Pravdu povediac podľa anotácie som nečakal, že sa mi bude kniha až tak páčiť. Prvých asi 100 strán je ladených dosť nábožensky (je to však úplne iné ako pri sérií Valis). Myslel som si, že takto bude ladená celá kniha ale opak bol pravdou. Dick opäť neskutočne vykresľuje príbeh postáv a dáva nahliadnuť do hláv postáv ako je u neho zvykom. Osudy sa krásne prepletajú a nedá sa predvídať kam Vás zavedie ďalšia kapitola. Ešte nakoniec dodám, že som sa pri nej neraz z chuti zasmial.

honajz  | ** 27.04.2018 09:00

Osobně mi to celé přišlo neuvěřitelně ukecané a ani ty světy mne nějak nedostaly. Kniha má jisté náznaky podivných světů a záhadného mystična, ale jen náznaky. Někdy mi přijde, že autor bral první dobrou variantu. Například, co vás napadne, když se řekne trest Boží? A ono opravdu, hnedle zde máme kobylky. Není to rafinovaněji propracované, spíše takové nahozené. A ukecané, zbytečně natahované.

louza  | ****1/2 11.04.2021 20:33

Když před lety Grant s Naylorem tvrdili, že v jádru červeného trpaslíka stojí jediný člověk a to je P.K.Dick netušil jsem o čem mluví. A netušil jsem to ani po přečtení půlky jeho bibliografie. Stačila ale jediná kniha, která definitivně potvrdila jejich slova. Hlavní hrdina má v Okou na nebi špatný den. Nikoli vlastním zaviněním přijde o práci a ještě se stane obětí nehody ve fyzikální laboratoři, kde se jako divák účasní experimentu. Jak už to ale u Dicka bývá, po návratu z nemocnice cosi není úplně v pořádku, což se potvrdí právě během pohovoru v nové práci. Z Dickovy bibliografie to moc neplyne, ale kdyby se držel fazony první půle knihy, tak bychom se dnes ptali kdo je to ten Doug Adams a srandista Terry by nejspíš živořil v Bčkových kabaretech. Jediný kdo by se byl schopný postavit vévodu humoristiky tváří v tvář by byl patrně jen ten Grant s Naylorem. Zajímavé je, že jak kniha postupuje, stává se ukázkovým manuálem i pro lidi jako je King nebo Barker, jimž Dick uštědřil každému po jedené kapitole rychlokursu v psaní. Tohle že má být šedesát let starý román? Skvělá kniha.



WebArchiv - archiv českého webu