Více vydání = více obálek.
Frank Herbert
Experiment Dosada
série: Jorj X. McKie
díl v sérii: 2
Kategorie: sci-fi
originální název: The Dosadi Experiment
originál vyšel: 1977
vydání: Železný 1999; Baronet (web) 2009
odkazy: 1x [ukázka]
- Komentáře:
-
BorgDog | ****1/2 21.02.2010 00:09
Herbertův druhý výlet do vesmíru KonSenzu a další dobrodružství agenta Úřadu pro sabotáž Jorje X. McKieho. Tentokrát se zaplétá do prosakující aféry gigantického sociálního experimentu mocné rasy Gowachinů na nehostinné planetě Dosada. Zda je už stovky let cíleně „vyvíjena“ společnost založená na vzájemné nedůvěře, paranoie a neustálém boji o moc i přežití, který je veden všemi dostupnými prostředky. Gowachini, jejichž veškerá filozofie i svérázný právní řád stojí na předpokladu neustálých změn a přizpůsobivosti věří, že tímto způsobem získají „inspiraci“ a náskok v nekonečném evolučním závodu s jinými druhy. Navíc má už tak silně pochybný projekt ještě další, méně vznešený důvod, o kterém však ví jen nemnoho zasvěcených. Jenže Dosaďané začali svým „tvůrcům“ poněkud přerůstat přes hlavu a prozrazení celého pokusu by mohlo otřást i základy samotného KonSenzu. Gowachini se snaží situaci vyřešit po svém, hrozbou zničení Dosady a předhozením „obětního beránka,“ vysoce postaveného úředníka Ariče. Ten se ovšem se svou rolí nehodlá smířit bez boje a povolává na svou ochranu agenta McKieho, jediného člověka, který kdy získal doslova vražednou pozici advokáta v Gowachinském právním řádu… pokud ovšem vše není jen součást další hry hrané Gowachiny v dosadském stylu.
Zatímco „Mučená hvězda“ byla spíše komorním příběhem rozvíjející myšlenku problematické komunikace s cizí inteligencí (celebanska entita Fanny Mae hraje významnou roli i zde), v „Dosadě“ už Herbert nakročil výše a příběh je mnohem širší. Agent McKie se profiluje jako lehce drsnější ekvivalent kapitána Picarda ze Star Treku, který se perfektně vyzná ve zvycích, právním řádu i etice cizích druhů, pročež je respektován a dokáže uspět i tam, kde jiní selhali – ovšem zároveň strádá „citovou prázdnotou“ v životě pohlceném prací. Fakt, že je 52 krát rozvedený působí úsměvně, avšak výmluvně a na Dosadě poprvé nachází ženu, která se mu svým způsobem podobá. Právě charakter Keily Jedrikové a popisy Dosady i jejich obyvatel jsou nejlepší částí knihy. Způsob, jakým Herbert vykreslil prostředí zdejší společnosti je mrazivě přesný, stejně jako jeho skepse k „institucionalizované“ spravedlnosti. Bohužel, po skvělé první třetině se kvalita knihy začne zhoršovat. Hlavní problém je, že Herbert honí moc zajíců naráz. Zápletek, náznaků a plánů v plánech je tolik, že se v tom příběh ke konci dokonale utopí, v úmyslech postav se už nelze vyznat a finále před gowachinským soudem působí navíc uspěchaně. K tomu nutno přičíst český překlad, který závěrečnému chaosu výrazně napomáhá. Dle mého je jasně znát, kde překladatelka ještě rozumí obsahu a kde už jen otrocky „jede po větách,“ navíc množství překlepů naznačuje, že kniha byla před vydáním čtena dost nedbale, pokud vůbec. Zachytil jsem kdesi informaci, že v novém vydání je román přeložena kompletně znovu, kvůli mizerné kvalitě původního textu. Pokud ano, napadá mě „prašť jako uhoď.“
Celkem vzato je Dosada velice zdařilým experimentem. Pomineme-li Dunu, líbila se mi ze všech Herbertových knih asi nejvíc, rozhodně víc než Mučená hvězda nebo Hellstromův úl. Škoda, že si s ní autor i čeští vydavatelé nedali víc práce, přesto si ale 80% zaslouží.
idle | ****1/2 30.07.2010 17:42Co dodat po předchozím rozsáhlém komentáři? Souhlasím, že spousta složek příběhu, motivace některůých postav i třeba fungování gowachinské justice dostaneme jen v náznacích a bylo by zajímavé o tom vědět víc. I tak to ale působí uvěřitelně – a hlavně, pohybujeme se v prostředí, kde se lidé naučili vyhodnocovat situaci z pouhých náznaků a bylo by docela nefér, kdyby čtenář dostal všechno předložené na stříbrném (či jiném) podnose.
