LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Markus Zusak

Posel

Kategorie: fantasy

originální název: The Messenger
originál vyšel: 10/01/2002

vydání: Argo (web) 2012

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

Vezna  | **** 27.08.2012 13:14

Dobrá kniha, u které by stálo za to posledních dvacet stran vytrhnout. Aneb konec je asi jediná věc, kterou Zusak neuhlídal, zbytek rozhodně stojí za přečtení.

idle  | **** 29.01.2013 22:29

Na rozdíl od Zlodějky knih, která dokázala zaujmout první větou, je Posel o kus obyčejnější. Vypráví příběh mladého budižkničemu (to je aspoň názor jeho matky), který je podivnými vzkazy donucen navštěvovat cizí lidi a pokaždé najít způsob, jak jim pomoci. Přestože ne všechny úkoly jsou zrovna veselé, zpočátku ty milé převažují a větší část knihy díky tomu na mě působila hrozně pozitivně.

Ke konci začne trochu přituhovat, což je v pořádku, každé dobro něco stojí. Jenže tady to mělo skončit a mohli jsme mít pěkný příběh o … třeba o dospívání. Kdyby se autor nerozhodl to uzavřít a předložit nám myšlenku, která ho možná k celému námětu přivedla, ale dělá z něj tak trochu moralizující bajku. Přišlo mi to zbytečné.

trudoš  | ****1/2 01.01.2016 03:24

Lehce absurdní vyprávění ze života, které zároveň do života dává chuť. Posel je klasickým příběhem, který má motivovat ke smysluplnějšímu žití a jiným zvrácenostem. Jenže na rozdíl od Alchymisty Paula Coelha to Markus Zuzak dělá se spisovatelským umem okořeněným nadsázkou. Navíc zdaleka není tak naivistický a květinkový. V jeho podání může i třebas dobře cílená nenávist spojit rozkmotřené bratry, kteří k sobě už jinak ztratili cestu.
Je to zvláštní příběh, příjemný a především zábavný. A v některých vztazích, které jsou tu bez pozlátka vykresleny, čtenář občas najde i sám sebe. Dřív nebo později.
Knihy podobného ražení často vznikají jako odkaz, který zanechávají velcí spisovatelé na sklonku života, aby předali trochu toho moudra svým fanouškům. A Markus Zuzak, podobně jako Pavel Renčín se svým Jménem korábu, to udělal hned v rané fázi své tvorby. Pravděpodobně se oba řídí pravidlem „Nemusím umírat, abych lidi dojal“. Mají kliku, že jim to takhle pěkně vyšlo.

Lucc  | ****1/2 04.02.2016 06:57

Příběh australského mladého lůzra Eda Kennedyho a jeho způsob, jak se popasoval s Posláním. Přestože jde o prvotinu, autor má vše pevně v rukou. Kostra příběhu je pevně a umně budovaná, kapitoly označeny dokonce každá svým specifickým symbolem a příběh graduje, byť jen pozvolna. Zakončením si autor ukousl opravdu velké sousto, ale kupodivu jej zvládl decentně požvýkat a polknout, aniž by mne znechutil. Naopak, jsem z toho konce opatrně nadšen a považuji ho za velký příslib směrem ke Zlodějce knih, kterou se chystám také konečně otevřít, když už mi chytá na polici prach od doby, co vyšla.
Pár výtek však přece jen mám. Dynamika ich formy mi přišla dostatečná a zesilovat ji použitím hovorového jazyka na celý román se mi zajídalo. Vím, že je to vzhledem k postavám ospravedlnitelné a je použit s citem (žádné silné vulgarismy), ale přece jen jsem si připadal trochu jako bych četl Mládí v hajzlu.
Na některých prvcích příběhu je poznat autorovo mládí, určitá naivita a černobílé vidění světa. Čím víc životních zkušeností jsem posbíral, tím méně dokážu soudit lidi bez hlubšího vhledu do jejich životů. Autor, ač jinde moudrý, místy sahá po jednoduchém škatulkování. Hned v první poselství je postava muže vykreslena jako jednoznačně záporná. Nevím. Ed situaci posoudil tak, jak by ji instinktivně posoudil asi každý z nás. Ale pozadí neznal ani po něm nepátral. Další, co mne tahalo za oči, bylo poselství klukům Roseovým, kde je Edova intervence brána jako positivní, což je podle mne značně nejisté.
Přes drobné výtky knihu hodnotím jako výbornou a jako prvotinu dokonce famózní. Klobouk dolů.

Methat  | **** 24.03.2023 11:24

Posel nie je tým, čím sa zdá. Vôbec som netušil do čoho idem ale nakoniec ma táto kniha a jej autor príjemne prekvapili. Mladý taxikár Ed dostáva od neznámeho odosielateľa karty, na ktorých sú adresy a tým ľuďom musí nejakým spôsobom pomôcť. Príbehy ľudí sú výborne napísané, pritom úplne všedné a zo života. Hlavne posledné príbehy ma dojali. Posel sa výborne čítal a páčil sa mi aj použitý jazyk.