kniha » Prokletí
chce si přečíst 2 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 11
hodnotilo: 18
74%
Koupit knihu:
FantasyShop.cz
Fantasya.cz
Prokletí

Charles M. Palahniuk

Prokletí

série: Madison
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy - horor

originální název: Damned
originál vyšel: 18/10/2011

vydání: Odeon 2012

odkazy: 2x [recenze]


Komentáře:
Arach.No  | **** 21.07.2014 10:47

Přestože je Prokletí typicky palahniukovsky chytrá knížka ve které příběh není tím hlavním, poněkud se vymyká svým optimismem. Palahniuk ji prý napsal jako součást vyrovnáváni se se smrtí své matky na rakovinu plic, a je to na ní vidět. „Život je krátký. Smrt je napořád.“, naděje znamená lhát sám sobě. Je úžasné, jak pozitivně vyznívající knihu lze postavit na těchto dvou motivech. Příběh je spíš kulisou pro Palahniukovy systematicky seskládané názory a úvahy. V doslovu přirovnává Jiří Pavlovský Prokletí k South Parku a rozhodně není jediný, kdo si této podobnosti povšiml. Slova, která použil: „velmi inteligentní, pravicově anarchistický“ se přesně hodí na obě díla. Palahniuk se v knize strefuje především do levicových celebrit zachraňujícich svět, pseudoekologů a dalších pokrytců. Netuším, jaké je jeho skutečné politické přesvědčení, ale pokud se vám líbí South Park (především novější epizody), není důvod nepřečíst si Prokletí. Škoda jen příběhu, který v části knihy skoro není (což ale pro Palahniukovy věrné čtenáře není nic zase tak překvapivého), jen aby později na pár stránkách uháněl mílovými kroky. Postavy se tak stávají čím dál víc nepravděpodobnými, což ale ve finále klidně může být autorův záměr (vypravěčka se na konci stává velmi nejistou). Jsem zvědavý na druhý díl „Doomed“.

trudoš  | **1/2 01.03.2018 08:18

„Klidně si myslete, že všechno zlehčuju, ale smrt je asi ten nejblbější vtip, co jsem kdy slyšela.“
Ono ani tak nejde o to, že by román postrádal nápad – ten je naopak skvělý. Třináctiletá holka se ocitá v pekle za to, že hulila trávu. Zapomeňte na desatero, spíš si k němu přihoďte ještě milion šest dalších bodů, za které můžete na věčnosti pykat. Třeba že příliš často používáte klakson… Naneštěstí zápletka je něco, co Chuck Palahniuk nemá zapotřebí. Počítá s tím, že road trip peklem je natolik nosné téma, že cokoliv dalšího by bylo zbytečné. Což je vcelku škoda, protože silná místa tu jsou. Dobré jsou dívčiny monology a některé absurdní scény, přičemž člověk není ochuzen ani o skvělé hlášky. Problém jsem měl ovšem se samotnou hrdinkou, jež mi byla po většinu doby nesympatická a její eskapády mě přestaly bavit po straně padesát. Zvláštní pozornost si však určitě zaslouží doslov Jiřího Pavlovského, který mi zpětně dokázal osvětlit, proč číst tuhle knihu nebyla nakonec úplná ztráta času.



WebArchiv - archiv českého webu