Philip K. Dick
Předposlední pravda
Kategorie: sci-fi
originální název: The Penultimate Truth
originál vyšel: 09/1964
odkazy: 2x [recenze]
- Komentáře:
-
Elwis | ***** 26.04.2012 14:03
Další sqělý Dick, kterého musíte přečíst! Svět už sice není rozdělený na dvě supervelmoci, ale i tak je to nadčasová kniha. Nic není takové, jaké se zdá být – to platí v každé době.
jirikk | ***1/2 15.05.2013 13:15Typické dickovské téma manipulace a fikce, vydávané za skutečnost. Autor bohužel tentokrát čtenáři vše vyžvaní hned někdy ve 2–3 kapitole, tím přitažlivost příběhu značně klesá. V kontextu Dickova díla spíše zapomenutelný kousek.
Dilvermoon | **** 16.12.2013 14:12Žádné drogy, žádné podivné reality, žádné nepochopitelné události kdesi na pokraji vnímání. Tahle Dickovka je jedna z těch, které jsou ryzími scifárnami a to tak, že postapo. I když – o podvody a jisté matení tu jde, ovšem vše přísně „realistické“. Určitě nepatří mezi nej od PKD, nicméně pokud snížíte práh očekávání, tak mohu jedině doporučit jako čtivou zábavu v dobře vymyšleném světě s menšími náznaky konspiračních teorií, tykajících se našich skutečných dějin.
louza | ***** 23.03.2021 10:32Na povrchu země zuří světová jaderná válka západní demokracie a východního bloku vedená několika elitními jedinci v čele s prezidentem. Válčí se s pomocí robotů. Zbytek lidstva se ukrývá v podzemních bunkrech, kde vyrábí roboty pro válku a jediný jejich kontakt je prezident, který je informuje o vývoji konfliktu. Velitel jednoho z bungrů je ale nucen se i přes zákaz vydat na povrch, aby našel umělý orgán a zachránil tak život svému šéf inženýrovi. Dick pro knihu použil svůj klasický povídkový scénář, jehož pointu na čtenáře vybalí už během prvních několika stránek. Na tu pak roubuje strukturu románového politicko špionážního thrilleru v jehož jádru je souboj několika frakcí o absolutní moc nad zemí. Ale ne takovou, jakou by čtenář čekal. Dick tu mistrovsky pojímá příběh z pohledu několika klíčových charakterů, které sekundují absolutnímu zlu a dokonale balacuje jejich morální i životní postoje. Kniha je na Dickovy poměry extrémně dobře čtivá, přesto je celkem nesnadné rozšifrovat motivace jednotlivých charakterů a ukázat jednoznačně prstem, ale o to Dickovi stejně asi nešlo. Hlavním cílem bylo patrně zobrazit lidskou vůli k moci za jakýkoliv podmínek. Špičková kniha. Dost dobře nechápu, jak je možné, že se Předposlední pravda v hitparádách neřadí ke Dickovu zlatému fondu vedle Muže z vysokého zámku a Temného obrazu a zůstala bez výrazného zfilmování i pozornosti pouze řadovou knihou v jeho biografii, bez výraznějšího ohlasu.
