LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

George R. R. Martin

Hostina pro vrány

Kniha vyšla i pod názvem:
Hostina pre vrany
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Píseň ledu a ohně
díl v sérii: 4

Kategorie: fantasy

originální název: A Feast for Crows
originál vyšel: 2005

vydání: Talpress (web) 2012; Tatran (web) 2016; Argo (web) 2018; Argo (web) 2018

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

epco55  | **** 23.05.2012 15:52

Príbeh pokračuje. Osudy známych a aj nových postáv sa preplietajú do zväzku, či skoro uzla o ktorom je momentálne ťažko povedať kto a ako ho rozuzlí. Kniha trpí tým že sa jedná iba o polovicu príbehu, ktorý mal byť v tejto časti Piesní Ladu a ohňa vyrozprávaný. Všetko sa tým pádom odvíja od toho kto má ktorú postavu rád a ktorú nie. Štýl a forma ostávajú nezmenené ale nepríjemný pocit z toho čo všetko nebolo vypovedané a k čomu z prečítaného sa budem musieť vracať pri knihe ďalšej ostáva. Tento krát bude zloženie príbehovej mozajky zložitejšie. Čo dodať už aby tu bolo pokračovanie.

mike87  | ****1/2 07.06.2012 21:20

Když jsem poslouchal známé, jak nadávají že zde není Jon a Tyrion tak jsem je nechápal. Ano oba chybí ale já se bez nich obešel. Vynahradil mi je totiž Jaime. Jeho prostě zbožňuju. To jak vyřeší situaci u Řekotočí je brilantní a konec s dopisem je boží – a celou dobu je tam ta pachuť – kdo zdědil nejvíc Tywinových vlastností. Co mě nadchlo byly nové postavy v Dorne (Arys mě mrzí – bavil mě), kde je děj opravdu zajímavý a setkáváme se s množstvím nových postav. U této linie čekám snad nejvíc na další díl, protože konec stojí za to – mimo to – Areo a Temnohvězda jsou prostě borci. Linie Greyjoyů mě baví jenom s Victarionem, kterému snad nejde nepřát a jeho děj končí tak nějak „otevřeně“ a proto se těším , jak to s ním a ostatními Železnými dopadne. Cerseiin úhel pohledu je neméně brilantní – prý všechno dělá pro syna, ale moc to tak nevypadá no a její konec je snad nejlepší část knihy – ta se do intrik tak zamotala, že nenajde cestu zpátky. Touhle knihou mi Martin dokázal, že čekání na další knihy stojí za to.

arias  | *1/2 19.06.2012 12:46

Po prvých troch častiach knihy, ktoré som doslava zhltla ma tento raz čakalo výrazné sklamanie. Bol to este vobec George Martin ako ho pozname? Kym na zaciatku knihy som sa len mierne nudila, pri konci uz som bola doslava nervozna a podrazdena z toho, ze sa na 800 stranach prakticky nic nedeje a podobne ako ini citatelia som pomaly zacala preskakovat cele odstavce s cielom mat to za sebou rychlo a bezbolestne. Nemozem sa zbavit pocitu, ze v podstate cela 4. cast serie nemala ani hlavu, ani patu a cely dej viedol od nikial nikam. Potesil Jaime, ktory pomaly dostava rozum a zacina okolo neho vanut akasi charizma, ostatne postavy uplne o nicom :-( Zatial co predosle casti sa niesli v atmosfere neustaleho napatia, jemnej zahadnosti a neistoty, tu neslo o nic…len teoretizovanie, politika, „dejiny jednej spadnutej chatrce sem, dejiny dalsej chatrce tam“. Tanec sa draky ma caka na policke, ale myslim si, ze tak skoro na tu knihu po tomto sklamani nedostanem chut.

Durgas  | ****1/2 01.10.2012 08:45

Nemyslím si, že je to s tým dejom až také vážne ako tu niektorí vravia, no pravda je, že oproti 3. časti je to výrazné spomalenie. Cerseine pasáže ma neskutočne srali, väčšinou mi postava, z ktorej pohľadu dej začne byť rozprávaný, začne byť sympatickejšia, to však neplatí o tejto ***i. Za najzaujímavejšiu líniu pokladám (a to by som predtým nepovedal) líniu železných mužov. Najslabšia kniha série je ale stále rozhodne dvojka…

Erik1131  | ***** 01.01.2013 11:48

Vrelo odporúčam
Tato kniha je krok, povedia si asi mnohí. Niektorí z nich dodajú, že krok späť (do rozťahanosti), iní, že krok dopredu (do umeleckosti), ďalší, že krok stranou (do niečoho úplne iného). Ja si dovolím pridať pár písmen a urobím z nej krokodíla. Crocodylus niloticus je zviera, ktoré pravdepodobne nechcete spoznať príliš zblízka. Pokiaľ sa s ním stretnete v jeho prirodzenom prostredí, budete zožrany, zožutý a v závislosti na vašej chutnosti strávený nebo vypľuvnutý. Práve taký osud zrejme čaká fanúšikov, ktorí uprednostňujú nado všetko rýchle strihy, skratky, zvraty a ďalšie korenie typické pre dobru šestákovou zábavu a ktorú doposiaľ Martin využíval v hojnom počte. V Hostině pro vrány sa jej ale moc nenájde. Krokodíl je na druhú stranu zviera veľmi ušľachtilé. Čím dlhšie pozorujete jeho drsný chrbát pripomínajúci masážnu rohožku, jeho oči a papuľu konštruovanú podľa vzoru kancelárskej zošívačky, tým viac sa vám páči. Hostina je skôr ako Martinove poviedky než ako predchádzajúce diely Písně ledu a ohně. Je atmosférická a smutná. Skoro nič sa v nej nestane. Teda, na prvý pohľad. Možno aj na ten druhý. Ako náhle sa ale nad niektorými udalosťami zamyslíte (napríklad aj s odstupom alebo pri opätovnom čítaní), zistíte, že je zo všetkých dielov Písně ledu a ohně asi najdramatickejšia. Martin dal proste iba prednosť pointám skôr motivačným než dejovým. Tie najväčšie konflikty a zvraty sú naraz zastrčené medzi ceruzami (hľadajte ich tam!). Súboj lásky a cti dosahuje výšin naozaj nevídaných. Cid by mohol závidieť, skutočne. Veľkou témou je tiež náboženstvo a viera. Odpovedí na veľké otázky sa ale samozrejme nedočkáte – skôr vám v záhone vášho mozgu, ak je samozrejme dobre zalievaný a obhospodarovaný, zakorení niekoľko ďalších. Je to všetko dobre, alebo zle? Skôr zle, ale ktovie. Taký spôsob písania sa predsa iba dosť odchyľuje od ostatku série a prinesie nejedno sklamanie. Možno aj nenávisť, horkosť, hnev, šialenstvo či dokonca konverzáciu k temnej strane literatúry. Obzvlášť tím, kto sú kojení seriálom a očakávajú rýchlu akciu, nemôžem Hostinu odporučiť. Tento kúsok bol totiž napísaný pre nás, ktorým nie je melanchólia životným osudom iba preto, že na onom mieste už tróni poézia. Na druhú stranu nemôžem poprieť kvalitné počítanie iba preto, že nie je v súladu so zvyškom série. No, a ono nakoniec ktovie, či to celé nie je prešibaný autorský zámer – niečo ako povestný Ecov kopec, ktorý musí každý čitateľ zdolať, aby bol hodný vstúpiť do kláštora. Takže viete čo? Hostinu možno predsa len skúste, nech ste, kto ste. Možno sa na ten kopec vyškrabete, objavíte v sebe tklivého krasoducha a zistíte, že sa vám to celé vlastne celkom páčilo. Povedzme, že predchádzajúce knihy série pripomínali svojím spadom niekedy horskú bystrinu. Hostina pro vrány je taká bystrina, čo o to, ale miesto vody v nej tečie med. Myslím, že Martin si veľmi dobre uvedomoval, že by asi bolo radno trochu zrýchliť, inak ho fanúšikovia zvlieknu z kože. Rýchle posledné kapitoly a rôzne „cliffhangery“ s nimi spojené považujem samozrejme paradoxne za najväčšiu slabinu knihy. Vzbudia síce prudké žilobitie (nie nepodobné tomu, aké čitateľ pozná u Bouře mečů), avšak v konečnom súčtu tklivej a premýšľavej nálade knihy skôr ubližujú. Tu ste, pán Martin, mohol byť odvážnejší a neobzerať sa na chronických hltačov deja! Veď takí budú tak či tak nespokojní, aj keď ste im na záver pripravil taký zákusok

SONP  | *** 17.07.2014 18:35

Přiznám se bez mučení – napoprvé jsem tuhle knihu nedal. Vrátil jsem se k ní asi po třičvrtě roce a napodruhé už jsem byl úspěšný. Hostina pro Vrány trpí všemi neduhy prostředních dílů sérií – příběh zde nezačíná, ani nekončí, a pouze se pohybuje vpřed. Problém je v tom, že se pohybuje kupředu tempem naloženého amerického pásového transportéru pro Space Shuttle, jiným slovy se strašlivě vleče. Být to dílo kohokoliv jiného naž páně Martina, snad by to ani nikdo bez nemilosrdné práce vydavatelových nůžek nevydal, totiž prokousat se desítkami a snad i stovkami postav, o nichž jste sice někdy četli, ale máte pocit, že jste o nich v životě neslyšli je opravdu náročné i pro jinak nadšeného čtenáře Hry o trůny. Tím nechci říci, že kniha nemá zajímavé pasáže; opravdu zajímavý byl vhled do života Železných mužů a ani příběh Brienne nebyl k zahození. Linie Jamieho ovšem byla pro mne utrpením. A čím se jednotlivé linie více větví, tím je nesnesitelnější autorovo přebíhání mezi nimi. Dojmy tedy smíšené, ale Tanec s draky mi to číst nezabrání. Když už jsem tu sérii jednou začal, tak už ji i dokončím. ***

Laxik  | ****1/2 19.09.2014 23:28

Nejslabší? Kdeže! Naopak, Hostina pro mě byla osvěžující (a pro ty vrány jistě taky). Pravda, Bouři mečů už asi jen tak něco nepřekoná, ale Střet králů to taky nebyl. Pokud vás, jako mě, baví víc spíš ty okrajovější postavy (čestná Brienne, vygumovaná Cersei, mrzák Jaime nebo čím dál zajímavější Sansa), budete se bavit, jako já. Chyběl tomu jen ten Tyrion.

Polinius  | **** 27.12.2020 20:10

Bože to je špalek. Tahle série (a všechny ostatní fantasy série) jsou hlavně pro milovníky čtení, kteří potřebuji stále a stále číst. Autor mistrně splétá příběh a zatím nemá moc vážných vad na logice a nikdo neví jak to všechno dopadne. Samozřejmě někdo nám zase umřel, ale mi už všichni víme, že smrt některé postavy nezastaví a jsou tu dál. Postavy se stále míjejí a stačilo by málo a došlo by k setkání daleko dříve a z celé série by mohl jednosvazkový román. Autor nám pravidelně každých cca 200 stránek servíruje erotickou scénu a postav máme zase jako na orloji. Docela lituji všechny čtenáře, kteří se těšili na Tyriona a nebo na tu targaryenskou couru co má ty draky. Nedočkali se! G. R. R. Martin ti nikdy nedá to co chceš. :-)