LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Cherie Priest

Clementine

série: Mechanické století
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi - steampunk

originální název: Clementine ˙
originál vyšel: 05/2010

vydání: Triton (web) 2012

odkazy: 3x [recenze]

Komentáře:

Sirius  | ***1/2 15.07.2012 21:19

Rozhodně to není tak úchvatný jako Zemětřas – spíš naopak – o chlup slabší. Naštěstí Cherie Priest píše zatraceně poutavě a knížka i tak funguje na jedničku. Není to ani moc komplikované jako předchozí – vlastně taková jednohubka na jedno odpoledne, která ale nepostrádá sympatické postavy. Nicméně doufám, že trojka bude opět špalíček, při nedostatku steampunku na českém trhu mě prostě něco tak tenkýho neuspokojí.

memnon666  | ***** 18.07.2012 00:26

Mno navnadilo to na další chystanou knihu tak snad se očekávání naplní :)

jirikk  | *** 31.08.2012 14:35

Hlavní problém Clementine je v rozsahu – delší novela, rozhodně ne víc. I děj je jednoduše přímočarý, po seškrtání pár stránek z toho mohla být solidní povídka, místo toho je druhý svazek Mechanického století servírován jako román – a v takovém případě příliš neuspokojí. Ve srovnání se svým ambicióznějším předchůdcem (Zemětřas) pak neobstojí v žádném ohledu. Pozitivem je steampunková atmosféra, negativem kromě plochého příběhu i závěr, který celé dílko skoro překlápí k parodii. Jako celek není ale Clementine vyloženě špatná, spíš zapomenutelná.

trudoš  | ***1/2 28.10.2018 08:06

Co se Clementine oproti Zemětřasu musí nechat je, že Cherie Priestová tentokrát využila potenciál steampunku a alternativní historie se vším všudy. Navíc krátký rozsah jí neumožnil mnoho rozkecávání se, takže převážná část knihy je tvořena dějem. Přesto nezapře ženskou ruku už jen v základním motivu špiónky, která se má postavit krvelačnému pirátovi. Maria Isabella Boydová je sice bezva dívče, ale rozhodně ne rovnocenný protivník dvoumetrovému zabijákovi. Ovšem tenhle renonc – a pár dalších drobností, jako je kouření na vzducholodi či holčičí zdrobněliny z úst drsňáků – nijak nenarušuje jednoduchou zápletku. První pronásleduje druhého, třetí je najat, aby toho druhého chránil před tím prvním, a nakonec první a třetí zjistí, že mají podobné zájmy, a společně dají tomu druhému co proto. To vše za zvuků parních kotlů, ozubených koleček, syčících pístů a rachtajících převodů. V závěrečné scéně pak autorka sympatickým způsobem odkazuje na praotce žánru Julese Vernea a jeho Vynález zkázy.