kniha » Fáze gravitace
chce si přečíst 1 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 13
hodnotilo: 14
69%
Fáze gravitace

Dan Simmons

Fáze gravitace

Kategorie: sci-fi - alternativní historie

originální název: Phases of Gravity
originál vyšel: 05/1989

vydání: Plejáda 2012

odkazy: 1x [recenze]


Komentáře:
louza  | ***1/2 08.10.2012 10:35

Nevýrazná kniha z počátků Simmonsovy bibliografie líčí v několika kapitolách část životního příběhu bývalého astronauta zmítaného krizí středního věku. Kniha je rozpracovaná do pěti povídkových kapitol s poměrně volnou návazností z nichž každá nese vlastní poselství a pointu. Přes relativně běžné životní osudy udržuje autor čtivé tempo a občasný moment překvapení díky striktně nelineárnímu zpracování. S kauzalitou si hlavu neláme, takže se čtenář často dozví důsledky, aby pak se zatajeným dechem objevoval příčiny celé situace. Primitivní – ale jak účinné. Kámenem úrazu je jednoznačně čtvrtá kapitola zabírající půlku knihy, kde Simmons, na rozdíl od skvělé první půlky, sklouzává k nudné popisnosti, která je ještě navíc vyšperkována zmateným překladem technických propriet. Velmi dobře si autor naopak vede při popisu vztahu hlavního hrdiny a jeho mladičké přítelkyně Maggie, kde jistojistě zaplesá srdce nejednoho romantika. Kniha není tématicky sci-fi a kromě četných vzpomínek na přistání na měsíci v první kapitole stojí někdy až bolestně nohama na zemi. Nejde o převratné fantastické dílo, ale příjemnou beletrií pro zpestření několika večerů je určitě.

Dilvermoon  | ***1/2 12.10.2012 20:01

Simmons má opět nastudováno, překladatel podstatně méně. K tomu se dostanu.
Román jako takový není nijak svižný, spíše naopak a sází na emoce, které má vybudit intimní, místy ale i mírně (velmi mírně) akční příběh stárnoucího astronauta tváří v tvář měnícímu se světu. Ty emoce se u mě probudit místy podařilo, ale spíše některé fascinující a nápadité scény mě zaujaly (třeba „nelegální“ skutky na Měsíci nebo bouře v horách, příp. epizoda s rogalem a další). Tématicky se mi román líbil. Celkově bych ale řekl, že je neadekvátní tehdejšímu věku autora (40 let). Říkal jsem si, že ho musel psát opravdu léty protřelý a životem smýkaný člověk. Ale měl jsem z něj nakonec dobrý pocit, je tam melancholie i zajímavé scény, pár dobrých nápadů…

PŘÍSLUŠNOST KE SF: Ano, pokud uznáme trochu té alternativní reality, kdy je zcela fiktivní let Apolla zasazen do skutečné dějinné epochy (konkrétně přelom 1971/72 a k tomu třeba místo přistání Marius Hills, což bylo skutečné záložní místo Apolla 15, jehož start plus mínus souhlasí s tímto, k tomu samozřejmě fiktivní posádka, fiktivní skutky na Měsíci, atd…)

PŘEKLAD: Pokud pominu perly typu „hliněná trojnožka“ (tj. stativ na kameru), tak povedené kousky jsou třeba let k Měsíci „raketoplánem Discovery“, který se za pár stran promění na „raketoplán Apollo“, aby ve finále vyústil v „lunární modul Discovery“ (můj překlad překladu: Jedná se o kosmickou loď Apollo, od jejíhož velitelského modulu Peregrin se na oběžné dráze Měsíce oddělí lunární modul Discovery. Takže o žádném raketoplánu nemůže být řeči). Pak bych řekl, že americká vozítka rozhodně nejsou lunochody. A abych nezapomněl – raketoplán Gemini se vyskytuje též.

jirikk  | **** 24.07.2013 22:23

Zatímco v posledních letech sází Simmons pecky jak na běžícím pásu a každý aktuální titul je pro mě jasnou koupí a zárukou kvality, ke starším položkám jeho bibliografie přistupuji s lehkou nedůvěrou – vedle vynikajících záležitostí (Hyperion, Ilion, vlastně i Píseň Kálí) jsem se často musel potýkat s knihami povýtce průměrnými (Doba mrchoužrotů např)., občas přišel i nějaký ten propadák (Děti noci). Fáze gravitace naštěstí patří k tomu povedenějšímu v Danově nabídce – možná až překvapivě (vzhledem k věku autora) vyzrálý, nahořklý román, takovéhle melancholické věci určitě můžu. Škoda, že cca v závěrečné třetině trochu ztrácí dech a vše končí na můj vkus až příliš smířlivě…

Adhara  | * 27.06.2016 17:51

Čo podľa mňa chýbalo Fáze gravitácie? Len taká „drobnosť“ – zápletka. Každý jeden román je o tom, že postava niečo chce a s dosiahnutím toho má problémy. Každý… okrem tohto. Čo chce Simmonsov hlavný hrdina Baedecker, to som nepochopila do poslednej strany. Všetko je mu úplne jedno. Nemyslí, neanaalyzuje, necíti. Proste sa len ako bez duše túla po rôznych návštevách a výletoch bez cieľa, posunu, hodnotenia. Jeho rozprávačský pohľad pripomína pohľad kamery. Donekonečna opisuje, čo vidí a čo robí, ale pohnútky, ktoré sú za tým, zostávajú čitateľovi neznáme. Napokon ho priam nasilu vtiahne do postele krásna mladá žena, no ani toto v ňom nevzbudí nijakú prudšiu emocionálnu odozvu. Beadecker nemá cieľ a autor mu ani nijaký nevytvoril. Celá kniha je naozaj iba súborom scén z bežného života bez hýbateľa deja. Navyše, z nejakého dôvodu tieto scény nie sú usporiadané chronologicky, a tak čitateľ nevie, či sa nachádza v „aktuálnom“ dianí alebo v retrospektíve. Popravde, nie som schopná spomenúť si, čo zapĺňalo tie stovky strán. Z celej knihy síce vanula mierna melanchólia, ale emócie boli prislabé a to najsilnejšie, čo vo mne kniha vyvolávala, bol hnev voči hlavnému hrdinovi. Nerozumela som ani iným postavám. Najviac ma iritovala jeho mladá milenka Maggie Brownová. Nevidela som jediný dôvod, prečo by nadbiehala tomuto dvakrát od nej staršiemu mužovi, ktorý, okrem toho, že bol astronautom, nemal žiadnu pozitívnu vlastnosť. O Beadeckerovi som si urobila obraz predovšetkým neuveriteľne pasívneho, flegmatického, starnúceho, ateistu, citovo chladného, neanalyzujúceho, mlčanlivého, a obézneho človeka disponujúceho veľmi chabými náznakmi zmyslu pre humor. Okrem toho je však dej dosť realistický a životu podobný najmä tým, že žiadny nie je. Lenže od knihy toto nečakáme. Nečakáme stovky strán rezignovanej frustrácie. Čakáme aktivitu zo strany postavy či aspoň autorský zásah, ktorý postavu do aktivity dokope. Kniha ako celok bola v najlepšom prípade prehrýzateľná. Aj to, obávam sa, v mojom prípade hlavne z dôvodu zvedavosti na historky z NASA. Komu však technoblábol nič nehovorí a čaká nejakú akciu – či v citovej alebo dobrodružnej rovine – nedočká sa. Úplná recenzia: http://www.adhara.sk/?page_id=1435

Methat  | *** 27.01.2017 21:17

Mal som chuť si po dlhšej dobe prečítať niečo od pána Simmonsa, a tak sa mi, okrem jeho „obrov“, dostala do rúk útla sci-fi knižka bez sci-fi motívov.

„Chyba je pořád jen čekat a čekat na vyrovnání dluhu, jako by to byla odměna, kterou dostaneš. Pracuješ a čekáš a pak pracuješ ještě víc, zatímco všem ostatním a sobě říkáš, že dobré časy přijdou, a pak se všechno rozpadne na kousky a tobě jen zbude čekat na to, až umřeš.“

Kniha, ktorá podaním príbehu pripomína skladanie puzzle. Čitateľ si musí postupne čítaním preskakujúcich častí života Baedeckera vytvoriť jeho život, keďže sa jedná o staršieho pána, ktorý bol kedysi astronautom a teraz žíje životom po sláve. Prelína sa tu ako minulosť, kedy bol na Mesiaci, tak akási „prítomnosť“, no tá je odstrčená inou „prítomnou budúcnosťou“. Treba čítať pozorne a aj pre túto rozpolcenosť si kniha nezískala veľa čitateľov.

„Já jsem svět, a já jím tento svět. Kdo ví toto, ten ví.“

Každá kapitola je akýmsi miestom moci, kde príbeh vyvrcholí a s každou novou začína iná kapitola astronauta Baedeckera. Zamiloval som si jeho vzťah s Maggie a hltal každý ich spoločný dialóg a myšlienku v ňom! To bola najlepšia časť knihy – prílet do Indie a keď stúpali na horu. V knihe sa dajú nájsť úžasné momenty a myšlienky, no ku konci začne byť kniha nudná, autor sa zapodieva technickými vecami a záver ma nijako neoslnil. Srdce zaplesá určite všetkým pilotom, ktorí sa vyznajú v popisoch helikoptér a lietadiel.

Preklad knihy ma zamrzel. Veľa chýb a nepresností. Naopak potešila zmienka Black Hills, na ktorú si už brúsim zuby. Celkovo ma Fáza gravitácie nesklamala, čítala sa dobre, aspoň som si mohol oddýchnuť od všetkého nadprirodzeného a pretechnizovaného…

„Mám jednu blízkou osobu, někoho, koho moc miluju a podezřívám jej, že je hodně moudrý – věří na bohatost a tajemství vesmíru, a nevěří v nadpřirozeno.“

trudoš  | ****1/2 02.09.2018 23:53

Aby bylo jasno, Fáze gravitace do fantastiky nepatří. Nejblíže má k tomu, co se už nějakou dobu označuje jako existenciální román. A teď s největší pravděpodobností většina čtenářů přestala komentář číst, což je pochopitelná reakce – kdo by se taky zajímal o životní trampoty druhých, když má těch vlastních až nad hlavu?
Tohle je ale Dan Simmons. Spisovatel putující žánry jako chameleon džunglí a zvládající různorodé literární výzvy s genialitou sobě vlastní. Takže věřte nevěřte, Fáze gravitace je skvělá. Její kouzlo spočívá v lidskosti hlavních představitelů, kterým rozumíte a chápete. Vypráví o kosmonautovi, který na sklonku života zjišťuje, že to co bylo jeho celoživotní vášní, jej natolik odstřihlo od reálného života, že ten se pro něj najednou stal záhadnějším než celý vesmír se svým nekonečnem. Leitmotiv, jenž se dřív či později bude týkat každého z nás. A to, jestli jsme se procházeli po Měsíci, honili mamuty nebo čtyřicet let prodávali knihy, na smyslu věci vůbec nic nemění.



WebArchiv - archiv českého webu