LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ondřej Štindl

Mondschein

Kategorie: sci-fi - antiutopie - postkatastrofická

vydání: Argo (web) 2012

odkazy: 16x [recenze]

Komentáře:

Dilvermoon  | ***** 14.01.2013 23:24

To není antiutopie. To už je dystopie. A jasně za plný počet hvězd. Příběh jako takový v žádném případě přímočarý, ale postupně střípky zapadají do věcí naznačených dlouho předtím, další záležitosti se objasňují ke konci a nepozorný čtenář nemusí vždy uspět. Vše je ale přehledné a podle mého názoru to zacvakne krásně do jednoho celku. Několik různorodých prostředí – velmi temné a zašlé přístavní město, potom normální město naší doby, postapo krajina s lesy a jezery… a do toho jako obvykle u antiutopií hlavní hrdina vybočující z řady. Komu je tento subžánr blízký, tak neváhejte. K tomu ještě navíc i styl vyprávění místy docela květnatý a vnitřní ilustrace. Ty parádně dokreslují neradostnou realitu popsanou v textu. Zkrátka tohle se velmi povedlo. Přiznám se, že antiutopie jsou můj šálek čaje a tahle patří velmi vysoko.

Gaarq  | **** 17.02.2013 13:50

tenhle příběh je po všech stránkách staromódní, jako by byl napsaný v 80. letech. staromódní česká symbolistická post-apo SF se staromódním psychologizujícím způsobem vyprávění. napsané to není špatně, ale příběh se plácá od ničeho k ničemu, to, co vypadá jako směřování, vede ke zmatenému vyústění. kulisy jsou jímavé (šedý svět postapokalyptické reality v pobřežním městě, snad někde na baltu, můj tip je kalinigrad, a nudná virtualita dormy, která vypadá jak praha) a až do začátku třetí části příběh vzbuzuje zvědavost, popravdě mám českou SF z 80. let rád. jenže už ve druhé části se začínají objevovat logické nesrovnalosti (a to bez řečí přijímám, že to není moderní realistická post-apo), které zavání autorským násilím na textu. třetí část je pro mě nemilým překvapením. nemám nejmenší tušení, co tím autor myslel, a i sám ji jen obtížně interpretuju. někde tam je opěvování lidské svobody a svobodné vůle proti zvůli a organizované moci, ale už sám autor tohle „poselství“ oslabil postavou hlavního hrdiny erika, který je proponentem těchhle ideálů. na druhou stranu je v závěru cítit notné rozčarování z člověka a lidstva, z marnosti a bezsmyslnosti bytí. což by bylo ok, tím, jak bylo řečeno i B, to jest žádný smysl není a každý si ho hledá sám, ale to celé autor shodil, protože hlavní klaďas erik je nesympatický a pochybný štítonoš lidství. naopak hlavní záporák stan je naopak jistým způsobem pochopitelný a sympatický, ačkoliv v závěrečné části se začne chovat jako pablb a jako čtenář to autorovi nevěřím ani na minutku; i když po pravdě náznaky toho, kým je zač, se snaží autor popsat už dřív, ale zase, nikdy doopravdy neukáže, jaké jsou jeho úmysly a to málo, co ukáže, nutí čtenáře to interpretovat negativně, ač není vůbec jasné co a proč stan skutečně dělá. jak říkám, som z toho volaakýsi zmätený.

velkým plus příběhu je knižní provedení. bolfovy ilustrace jsou kongeniální a perfektně dotvářejí hustou atmosféru, kterou i sám autor dokáže vyvolat velmi dobře. díky tomu si myslím, že si kniha zaslouží čtyři astry, ale příběh samotný mě zklamal svou bezradností.

marty63  | ***** 03.11.2020 20:51

Naprosto fantastická záležitost. Tohle je černější než silné kafe. Autor nenapsal akční postapo, ale psychologický horror. Nenajdete zde vysloveně brutální scény, pokud se něco ošklivého stalo, nechává to čtenářově představivosti. My nevíme přesně co se stalo – prostě civilizace zkolabovala a přestala fungovat. Navíc se rozšířila virová nákaza, proti které není obrany. Je zde ukázáno, co se stane, pokud se k moci dostane charizmatický cvok, který dokáže lidi zblbnout k realizaci jeho šílené vize (Hitler) a dokonce si nechají dobrovolně chirurgicky vymýt mozky . Scény z Karantény 14 jsou jako vystřižené z koncentračného tábora. Samo Město, kde se děj povětšinou odehrává je neosobní, šedivé, odporné, rozkládající se. Ztotožnit ho asi nelze s žádným reálným. Jedinou útěchou je únik do virtuálního města Dorma, která je přesným opakem reality. Popis umírající civilizace, přesto na konci svítá trošku naděje. Pro mě zážitek roku, něco tak mrazivého a smutného jsem už dlouho nečetl. Doporučuju a dávám 5/5.