LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Hannu Rajaniemi

Kvantový zloděj

série: Kvantový zloděj
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - detektivní

originální název: Kvanttivaras
jiný (obecně známý) název: The Quantum Thief
originál vyšel: 09/2010

vydání: Laser-books (web) 2012

odkazy: 9x [recenze], 1x [info]

Komentáře:

Majkl  | **** 14.12.2012 13:39

Akčnejšie ladené scifi s detektívnou zápletkou a prvkami hard science fiction. Rajaniemi ma zaujal poviedkou žalozpěv za mladého losa, čakal som podobnú šialenosť, dostal som však pomerne „normálne“ scifi z ďalšej verzie budúcnosti – posthumanistické ľudstvo prekonalo smrť, život je možné si odpracovať a kradnúť je možné dokonca aj duše. Rajaniemi vytvoril zaujímavý svet, ktorý úplne do detailov nevysvetľuje, ostatne, vysvetlenie pojmov ako gogol či gevulot tiež z väčšej časti necháva na čitateľovi, čo je fajn. Fajn je tiež detektívna zápletka, ktorá pracuje so síce ohraným, ale stále efektívnym motívom spoznávania vlastnej neznámej minulosti či akčnejšie tempo knihy. Fajn však už nie je trochu zamotaný koniec, v ktorom mohol autor o dosť zrozumiteľnejšie objasniť motivácie postáv, minulosť a celkový príbeh, taktiež mi absolútne nesadlo až telenovelistické spojenie dvoch postáv. Tak či onak, na románovú prvotinu si Kvantový zloděj počínal veľmi dobre, ďalšie autorove diela rozhodne privítam. (Aj tie o losovi :)).

Shelagh  | **** 24.02.2013 20:00

Po první kapitole jsem měla strach, jestli mě přhršel neznámých pojmů neodradí od čtení celé knihy. Můj strach byl zbytečný, druhá kapitola už navodila takovou atmosféru, že jsem se s chutí pustila do čtení a knihu jsem dočítala na jeden zátah. Rajaniemi míchá styly vyprávění podle hlavních aktérů kapitol, příběh svěže odsýpá. Lze vysledovat ať již záměrné (Arséne Lupin) nebo možná neúmyslné inspirace (Total Recall), což není úplně na škodu. Některé zvraty jsou předvídatelné, konec trochu příliš teatrální.

gokudo  | ***** 06.03.2013 09:42

Detektivni hard sci-fi ve ktere ctenar nevi jestli se zrovna nachazi v realite nebo virtualite a je neustale zasypavan velkym mnozstvim novych pojmu a technologií. Velmi dobry debut finskeho spisovatele Rajaniemi. Uz se tesim na volne pokracovani Fraktalovy princ.

PS: zmenil jsem to na 5 hvezdicek… protoze se mi o Kvantovym zlodeji zda kazdou noc… ne, sranda stranou, jedna z nejlepsich hard-skifek za poslednich 10 let.

snop  | ***1/2 12.04.2013 23:15

Problematicky konec, problematicka kanonada pojmu z ruznych jazyku (napr. hebrejstina: gevulot – hranice, cadik – netranskribovane jako tzaddik), neco se prelozi (Morna = Oubliette), neco ne (Sobornost, atd.). Neprilis zjevny je zejmena pojem „gogol“. Ale je to zajimave a ctive a nakonec, kdo nema rad Arsena Lupina, ze.

Madam Brbla  | ***1/2 05.08.2013 12:10

Kombinace dynamického motivu na obálce s anotací ve mně vzbudila zájem o tuto románovou prvotinu finského autora. Kromě opatrných očekávání jsem se potýkala také s obavami, jestli pochopím svět budoucnosti stvořený člověkem ve stylu Sheldona Coopera. Naštěstí se autor nesnažil čtenáře zahltit informacemi z teoretické fyziky nebo matematiky, přestože mi občas prostředí či události přišly ve své virtualitě až abstraktní. Po celou knihu pro mě bylo obtížné odhadnout, jaké jsou možnosti jednotlivých postav, čeho jsou schopné, kdy, proč a jak vytasí nějakého „králíka z klobouku“, kterému protistrana nebude moct konkurovat.
Problematická mi přišla také motivace většiny účinkujících a největším sympaťákem pro mě byla kosmická loď Perhonen; šarmantně arogantní zlodějská legenda Jean le Flambeur mě neokouzlil, válečnice Mieli pro mě byla velkou neznámou, detektiv Isidore postrádal šťávu a vedlejší postavy by snesly více přiblížit.
Detektivní zápletka prošpikovaná trochou akce mě v první polovině příliš netáhla, stejně jako Majkl nejsem nadšená jedním telenovelovitým vyústěním a musím přiznat, že si nejsem jistá, nakolik správně jsem pobrala závěr románu – jakéhosi předskokana k druhému dílu.
Hannu Rajaniemi má spoustu skvělých nápadů, mobilní město Morna a jeho zákonitosti jsou nesmírně zajímavé, přímo fascinující v mnoha detailech, představivost si přišla na své. Kéž by hrdinové a příběh byli podobně propracovaní… S „Kvantovým zlodějem“ jsem strávila mnohem delší dobu, než bych s ohledem na rozsah knížky čekala, chyběla mi bohužel dychtivost otáčet stránky a zjistit, co bude dál. 68%

idle  | ***1/2 10.10.2017 20:23

Když se to vezme kolem a kolem, je Kvantový zloděj vlastně dobrodružka zasazená do svérázného, pestrého prostředí daleké budoucnosti. A právě ten svět pohyblivého města, jeho obyvatel a zvláštních pravidel střídavého života tu hraje hlavní roli. Autor se určitě vyřádil na vymýšlení detailů i pojmů, které si příběh vynutil (čímž pádem taky děkuji překladatelce, že se toho zhostila se ctí). Jednotlivé postavy pak fungovaly spíš jako nosič děje.

Neštěstí pokročilých technologií spočívá v tom, že je čtenář vnímá jako magii a tím pádem nestíhá ocenit různá zákoutí situací, v nichž se hrdinové ocitají – problémy se vždycky vyřeší něčím, co ještě tak úplně neznáme. Zápletka se pak promění v jakousi exkurzi: nalevo vidíte, napravo vidíte.

Takže děkuji za prohlídku a zajímavý zážitek, ale do top 10 tohle dílo nepošlu. A to ani když připočtu malý bodík za pár finských slov (většinou jmen), která tam na mě párkrát vykoukla ze zmínek o Mieli a jejím původu.