kniha » ...o psu nemluvě
chce si přečíst 2 | chce mít v knihovně 4 | má v knihovně 23
hodnotilo: 18
86%
Koupit knihu:
Fantasya.cz
...o psu nemluvě

Connie Willis

...o psu nemluvě

série: Cestovatelé historií
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi

originální název: To Say Nothing of the Dog or How We Found the Bishop's Bird Stump At Last
originál vyšel: 1998

vydání: Triton (web) 2012

odkazy: 4x [recenze]


Komentáře:
idle  | **** 27.11.2012 21:58

Volné pokračování Knihy posledního soudu, s níž se kryje ve výchozím bodě (Oxfordská univerzita), tématice (cestování časem) a jedné osobě (profesor Dunworthy, i když ten zde dostává mnohem méně prostoru než v předchozím románu). Ale ačkoliv se hektický a detaily oplývající způsob vyprávění zásadně nezměnil, atmosféra se posunula od temného středověku do mnohem odlehčenějšího tónu viktoriánské doby. Kromě toho navštívíme i katedrálu v Coventry v době jejího zničení německým bombardováním (což je období, kterému se Willisová věnovala už dříve v novele Fire Watch).

Příběh místy připomene Tři muže ve člunu (kteří dali, mimo jiné, knize název a hlavnímu hrdinovi pár vodítek – a ne, není to ten pes), klasickou (shakespearovskou?) komedii o párování (ne)zamilovaných osob a nejasných identitách, a detektivku (včetně pěkného využití žánrových stereotypů).

Jak to spolu všechno souvisí? Inu, poměrně složitě a krkolomně, což byla původně jedna z mých námitek, ale tady musím přiznat, že si to autorka na konci vcelku obhájila. Čemu jsem stále ještě nepřišla na chuť je pojetí cestování časem. Nezdálo se mi už v Knize posledního soudu a tady bije do očí ještě víc: děj se ve dvou časových rovinách nechává obvykle plynout paralelně a jen občas si někdo vzpomene, že se může nechat poslat o pár hodin či dní „jinak“. I když započítám omezení daná samoopravnými schopnostmi reality, mám pořád dojem, že hrdinové nevyužívají všechny své možnosti.

V průběhu čtení jsem vlastně pořád brblala, nacházela logické nedostatky a polemizovala s autorkou – ale přitom s chutí hltala další stránky. Výsledný názor je tím pádem poněkud rozpolcený a nesourodý. Nakonec ale musím uznat, že mě i přes námitky kniha bavila a dobrý dojem v závěru rozhodně převládl. 76,3 %

Dilvermoon  | ****1/2 12.01.2013 11:24

Ve srovnání s Knihou posledního soudu ubyla temnota, kterou reprezentoval morový středověk a místo ní je tu z velké části rozvernost viktoriánské doby a způsob humoru, který mi velmi sedí. Autorka mimo jiné využila chytlavost přisouzení lidských vlastností zvířatům a jejich využití ke komickým scénám a podařilo se jí to. Ne že by v prvním díle humor chyběl zcela, ale ve středověké linii ano. Není divu.

Další rozdíl je v četnosti cestování časem. V tomto druhém díle si ho užijeme do sytosti a situaci velmi komplikuje, hlavně co se týče linie za 2. sv. války, která je podstatná a pochopitelně vážnější než onen konec 19. století. Na konci románu jsem měl pocit, že autorka musela být sama pořádně napnutá, jestli se jí to všechno podaří rozmotat,uzavřít a hlavně vysvětlit.

Měl jsem trochu pocit, že se Willisová nechala příliš unést Třemi muži ve člunu, část na řece není tak úplně celá nezbytná, ale bavil jsem se při ní dobře, takže beru.
Také se objeví jedna zmínka o Saturninovi, což jsem po konzultaci s originálem a s nejmenovanou legionářkou (díky, idle :-) odhalil jako lidovou překladatelskou tvořivost.
Rozhodně bych si rád přečetl další díl, tahle série má nakročeno do TOP.

jirikk  | ****1/2 06.02.2013 08:50

Zatímco Kniha posledního soudu stála zejména na kontrastu temného středověkého příběhu a odlehčené linie z budoucnosti, v knize O psu nemluvě se autorka této účinné metody vzdala a rozhodla vystačit si pouze s humornou rovinou. Na pomoc si vzala řadu klasiků konverzační literatury, v první třetině jsou to hlavně i v názvu zmínění Jeromeho Tři muži, později přebírájí iniciativu především Jeeves, Christie a Sayers. Román drží pohromadě především díky skvělému vypravěčství autorky, která čtenáři nedá vydechnout a nabízí mu přímo labužnickou hostinu plnou vtípků, narážek, romantiky i napětí. Přesto O psu nemluvě ve srovnání se svým geniálním předchůdcem tak úplně neobstojí, nemůže to mu ale asi ani být jinak – přeci jen morová epidemie bude vždycky nabízet silnější příběh a emoce než zatoulaný biskupův pařízek.

trudoš  | ***** 18.01.2018 09:19

Tak jako se musel Johann Wolfgang Goethe po publikování Utrpení mladého Werthera odreagovat něčím míň depresivním, podobně i Connie Willisová předložila zdeptaným fanouškům cyklu Cestovatelé historií po Knize posledního soudu trochu odlehčenější dílko. Ovšem neméně geniální.
Co je na téhle knize nejkouzelnější, je její přímý a nepřehlédnutelný odkaz na Jeromovy Tři muže ve člunu. Autorka využila stejné doby a prostředí, aby svým hrdinům z budoucnosti pořádně zamotala hlavu. Provedla to přitom s takovou nonšalancí, jež jí musí leckterý spisovatel závidět. Nepřepisuje ovšem dílo někoho jiného, ani jej lacině neparoduje, ale s jemnou nostalgií vzdává hold nezapomenutelné klasice humoristické literatury. Přitom nezapomíná na další velikány, jako jsou P. G. Wodehouse, Agatha Christie či Dorothy L. Sayersová. Román s geniálně propracovanou gradací, perfektní situační komikou a fantastickými postavami. Zážitek, na který se prostě nezapomíná – tedy pakliže máte alespoň špetku smyslu pro humor.



WebArchiv - archiv českého webu