John Scalzi
Červenokabátníci
originální název: Redshirts
originál vyšel: 05/06/2012
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
BorgDog | ****1/2 15.12.2012 13:27
Problém této knihy je, že napsání komentáře, jaký bych rád, by vyžadovalo prozrazení jistého zcela zásadního odhalení, takže se nezbývá než držet v obecnější rovině. Z věcí, které znám, mi Červenokabátníci (děsný název, naštěstí se v knize vůbec nepoužívá) přišli nejpodobnější filmu Galaxy Quest, jen mírně „otočenému“ a posunutému do ještě o kapku střelenější roviny. Také souhlasím s Hyperionem, že první „vesmírná“ část, kdy hrdinové teprve odhalují, že je cosi shnilého na lodi Intrepid, je rozhodně nejlepší. Taky z ní kape vpravdě Dickovská paranoia, která opět řádně zabublá až v závěru, ovšem ani část na Zemi rozhodně není špatná. Tři v podstatě nezávislé epilogy (kody) na konci jsou délkou problematické, za zbytečné bych je však neoznačil. Spíše jsem měl dojem, že Scalzi hledal cestu, jak do knihy dostat nápady, které ještě měl a bylo mu líto je zahodit.
Nakonec pár slov k humoru. Pokud čekáte zbrklejší formu parodie plnou hlášek, budete zklamáni. Scalziho humor je jemnější, spíše konverzační a nevtíravý. Nestrká vám fórky pod nos, spoléhá hlavně na to, že si danou situaci „představíte.“ Humor je přitom občas i temnějších odstínů – hlavně když začne přituhovat a vidíme, co z člověkem dokáže udělat nepřetržitý strach o život. Kniha není z těch, u kterých byste se nahlas řehtali, spíš se budete celou dobu tiše šklebit. A fanoušci Star Treku o trochu víc, protože mnohé situace i chování postav dokázal Scalzi trefit dokonale.
Celkově souhlasím, že z námětu šlo získat víc. Uměl bych si představit ještě peprnější situace, a kniha je snad až zbytečně krátká – dokonce i s „dohrávkami.“ Objektivní hodnocení by bylo někde u 80%, přesto v tomto případě dám o kus víc. Protože jsem se velmi těšil a rozhodně neodešel zklamaný.
GeRony | ***1/2 16.04.2013 11:20Velmi tazko sa komentuje tato kniha. Mne to pripada, ako keby sa autor nevedel rozhodnut, na ktoru stranu sa prikloni, ci k vaznemu sci-fi romanu, ci k parodii, ci k humornemu romanu. Od kazdeho nieco. Hlavne mi vsak vtipne prvky prisli trosku nepatricne k takemu vaznemu nametu, aky sa riesi v prvej polovici knihy. Inak, ten zaciatok, kde vladne paranoja, hlavny hrdina tusi, ze nieco nie je v poriadku, ale nevie co to je je super. Aj nadalej si vsak kniha drzi urcity standard, takze za precitanie rozhodne stoji, no na zadok ma neposadila…
FerryH | *1/2 18.04.2013 00:37dle meho: zatim nejslabsi Scalziho roman… Nominaci na Huga jsem tak nejak nepochopil, se priznam. Jedine co me napada je, ze Scalzi ma velmi silnou zakladnu fanousku a priznivcu a ti mu chteji Huga doprat za kazdou cenu. Pravda je, ze by si to zaslouzil. Nominaci uz mel, az to neni hezke, ale ta hlavni cena, at uz Hugo nebo Nebula za roman mu stale utika (pokud se spravne divam). Ovsem tenhle roman si to podle me nezaslouzi ani nahodou…
No nic – pro me trva i nadale: cekam na dalsi a urcite si ho prectu! Scalzi fakt umi… a tohle beru jako autorsky blok, sice prekonany, ale trosku moc nasilne a je to citit…
trudoš | **** 23.08.2017 01:23Podobně jako u autorovy prvotiny Agent hvězd, i tentokrát jde o jednoduchou sci-fi grotesku, okouzlující už samotným nápadem. Ten je v jádru jednoduchý, když si bere na paškál „maso do mlejnku“. Tedy poddůstojníky, kteří z nějakého záhadného důvodu musejí být vždy těmi prvními, kteří umřou. A to ať jde o cokoliv – blízká setkání třetího druhu, problém s nestabilním reaktorem, diplomatická mise mezi znepřátelenými rasami apod. Všechno klape dle nepsaných pravidel televizního seriálu, dokud si sami postavy neuvědomí, že tohle kruci rozhodně není v pořádku. O to spíš, že jejich velení pravidelně a úspěšně čelí konfliktům, které by zákonitě měly vyhladit celé civilizace…
John Scalzi divoce krouží na rozcestí mezi cílenou parodií na Star Trek a melancholickou space operou, což se v pravdě kloubí dosti komplikovaně. Pro mě tak kniha skončila stranou 248, kdy vrcholí povedená humoreska. Přidané dovětky už byly zbytečné, protože jen stylově rozmělňují něco, co vůbec nebylo třeba rozmělňovat.
