LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Dan Simmons

Hyperion

série: Zpěvy Hyperionu
díl v sérii: 1

Tato kniha je částí i jiných knih: Kantos Hyperionu, Hyperion+

Kategorie: sci-fi - space opera

originální název: Hyperion ˙
originál vyšel: 06/1989

vydání: Laser-books (web) 1996; Laser-books (web) 1998; Laser-books (web) 2002; Lindeni (web) 2024

odkazy: 5x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

psykkoman  | ***** 11.07.2006 10:06

Hyperion není vlastně ani tak román jako sbírka povídek (či spíše novel) propojená jedním světem a zlověstným Štírem, který se v každé z nich alespoň v jemné souvislosti mihne. A nemá smysl na něj pět ódy:Kdo zná, pěje své vlastní, a kdo ne, ten si povinně přečte. Chci upozornit na dvě z nich. Úvodní „Muž, který hledal Boha“ je spolehlivým filtrem k odrazení těch čtenářů, kteří hledají jen dobrodružný příběh(ověřeno na několika známých,kterým jsem knihu půjčil). Nic proti nim, ale pro takové Hyperion opravdu není. A příběh „Hořká je chuť řeky Léthé“ bych bez váhání zařadil do svého povídkového Top 10 pro jeho úžasnou emocionální sílu a mocný filozofický náboj.

Rooz  | ***** 21.10.2006 04:22

První díl čtyřdílného kantosu je předestřením příběhů hlavních hrdinů mistrovsky vytvořených a seřazených tak, aby mohl čtenář proniknout do gigantického, propracovaného světa, kde Země je jen starou hrobkou a mýtem. Vesmír je rozlehlý ovládaný společenstvím zvaným Hegemonie, která je ovšem jen mrtvolnou strnulou konzumní společností, jež ve své podstatě přestala žít a začala pouze existovat. Ale jsou tu i jiná společenství – opozici proti Hegemonii zde tvoří Vyvrženci žijící za hranicemi působnosti Hegemonie, třetí stranu tvoří UI (umělá inteligence), kterážto sleduje své vlastní cíle. Děj je zasazen do doby, kdy vše spěje k událostem, které ovlivní celý známý svět. Klíčem k tomu je planeta Hyperion s místem zvaným Hrobky času a s tajemným Štírem…

biker11  | ***** 04.12.2006 17:46

táto kniha sa mi páčila viac na druhý krát – lepšie som si to vychutnal -už som vedel čo mám čakať – nádherné vykreslenie postáv a výborný nápad. Ono to nieje sci-fi v pravom slova zmysle -aspoň podľa mňa, je to troška mixnuté z fantasy – a to to ešte vylepšuje

shpina  | ***** 05.01.2007 14:52

Tohle jsem četl kdysi dávno, že prý je to něco jako Duna. Kdepak. Je to úplně něco jiného. Promakané postavy, barvité popisy, skvělý nápad, příběh vtahne a nepustí. Opravdu výjimečné počtení

avatar2  | ***** 14.09.2008 21:01

Co dodat, vse pozitivni a podstatne tu uz zminili komentujici prede mnou. Promysleny svet, charismaticke postavy, poutave osudy. Tak jen k drobnym nedostatkum – konec mi prisel podivne nedotazeny a otevreny, ale to je zrejme bezprostredne navazujicim druhym dilem, ktery si jdu sehnat. Mimochodem – pana Simmonse si pisu na seznam oblibenych autoru, toto je po Terroru dalsi simmonsovka ktera mne strhla.

Majkl  | ****1/2 22.10.2008 23:22

Čítali ste Hyperion? Prvý diel Cantosu Hyperionu? Nie? Tak to hneď napravte. Hyperion je príbehom siedmych pútnikov za Štírom, tajomnou a mocnou bytosťou na planéte Hyperion. Akékoľvek ďalšie zmienky o príbehu aj tak nepochopíte treba to prečítať. Ale samostatné príbehy.. sú skvelé. Niektoré menej, iné viac, avšak celok je na drobné nedostatky (alebo nadbytky) skvelý. Očarí vás príbeh kňaza a skupiny Trikrát dvacet a deset, pobaví eroticko-romantický dej Kassadovho života. Básnikov je zas príliš Keatsovský (ako aj príbeh detektíva), ale tiež skvelý, príbeh Sola a Rachel je ale oproti všetkým ostatným o úroveň či dve lepší – vynikajúci nápad, perfektná psychika, postavy, pre ktoré uroníte slzy… Detektívka s cyberpunkom a konzulov príbeh, ktorý vám ukáže odpovede na otázky a vyvolá ďalšie, sú skvelým zakončením knihy. Zo začiatku mi na Hyperione vadila roztrieštenosť príbehu na príbehy postáv, neskôr veľké pchanie literárnych odkazov (no keby som bol tak sčítaný, vrním blahom) ale na konci som si aj tak uvedomil, že Hyperion bol zážitkom. Plný neodbytných otázok sa púšťam do Pádu Hyperionu. 4,5* a (zase) doporučujem.

rianor  | ***** 28.10.2008 22:54

Neskutočne dobrá kniha. Každá poviedka pridáva čriepok do pohľadu na svet Hyperionu a hlavne každá poviedka obsahuje v sebe kúsok záveru. Geniálny nápad. Niekomu môže vadiť „otvorený koniec“, ale podľa mňa je už všetko, aj celý emocionálny náboj, vypovedané v jednotlivých poviedkach, takže na záver už niet čo dodať :) Veľmi ma oslovilo, že autor sa zbytočne nesnaží do knihy vtlačiť, čo bude nasledovať. Jednoducho vykresľuje vesmír a spoločnosť v bode zlomu a ukazuje, čo k nemu viedlo.

Celkovo vzaté, výborne vykreslené postavy, skvelý, originálne a strhujúco podaný nápad, plus mierny filozofický náboj. Nedá sa než vrelo doporučiť.

rozmetal  | * 31.05.2009 20:39

Hyperion jsem četl když mi bylo něco okolo 18 a vubec me nechytnul, možná to bylo mým věkem nebo spíš čekám od knížek něco jiného. Jak jsem ale zjistil to že nějaká knha dostane světová ocenění jěště nemusí znamet že se mi bude libit.

SiriusChico  | ***** 14.11.2009 19:05

Sedm poutníku se vydává na pouť za Štírem, na Hyperion, planetu periferie. Každý si nese svoje vlastní břemeno, svůj vlastní příběh. Šest z nich čeká smrt. U jakéhokoliv jiného autora by tento příběh zaváněl kýčem. Ale pozor tohle je to Simmons!!!! Příběh každého poutníka je vyprávěn jiným stylem (detektivní kyberpunk, apokalyptická poezie, psychologický thriller,.....) a každy z nich je skvělý. I když to je teprve první díl série Kantos Hyperionu a jde o šest téměř nepropojených příběhů, tak celá kniha působí neskutečně kompaktně. Postupně vám jednotlivé střípky zapadají do celkového obrazu a nezbývá vám nic jiného, než zase uznat že autor je genius. Takže zatlačím slzu a přidávám další knihu od Simmonse do Top10.

buk  | ***** 24.04.2010 15:11

Hyperion je neuvěřitelně fascinující knihou. A to především díky úhlavní postavě – Štírovi. Nikdo neví proč dělá, to co dělá, ani jak to dělá. Nikdo neví jaké je jeho poslání. Nikdo o něm neví téměř nic, jen to, že působí bolest. V průběhu knihy se o něm něco málo dozvíme, ale Štír stále skrývá většinu svých tajemství. Tajemství, která na jednu stranu chcete znát, ale na druhou radši ani ne, abyste si je mohli věčně domýšlet podle své fantazie. Ale já to asi nevydržím a přečtu si druhý díl.

atakua  | **1/2 19.07.2010 19:01

Štír mě bohužel vůbec nezaujal a nečekala jsem, že kniha bude v podstatě sbírka souvisejících povídek. Navíc mě Simmons naštval koncem, kde se nic nevyřešilo, ačkoliv nebylo předem jasné, že je to první díl ze dvou. Not my cup of tea :)

louza  | ***** 04.01.2011 15:44

Velmi dobře vymyšlená kniha ne náhodou cejchovaná kultovním statusem. Ač na první pohled čistokrevné sci-fi, překračuje Hyperion hranice žánru o několik mamutích délek. Simmons podobně jako Asimov v prvních knihách Nadace zručně potahuje politickou kostru příběhu skvěle vymyšlenými životními osudy hlavních hrdinů. Každý z hrdinů vypráví svůj příběh a nenuceně tak provádí čtenáře autorovou vizí světů budoucnosti. Oproti Nadaci jsou příběhy zasazeny do podstatně variabilnějšího prostředí a každý z nich je pojatý unikátním stylem vyprávění dobře korespondujícím s charakterem vypravěče (básníkova slovní zásoba je v pravdě geniální). Kniha je vzácnou ukázkou díla, které takřka neobsahuje vycpávkové pasáže. Právě naopak – úseky konzulova vyprávění by snesly hlubší rozbor a celé dílko mohlo klidně být o stovku stran delší. Jde o jedno ze zásadních děl, které zub času žužlá i dvacet let od vydání s nulovým výsledkem.

honajz  | * 28.09.2011 17:29

Fakt to Dan Simmons nenapsal v pubertě? Těžké zklamání. Plus všechna ta klišé… nic pro mne.

Lucc  | ***** 01.10.2012 15:29

Simmonsova variace na Dekameron nebo Canterburské povídky, navíc často citující další klasické autory(samozřejmě Keatse, Shakespeara, Wellse a další). Ani jednu z klasik jsem nečetl, ale pochybuji, že by mohly být čtivější a komplexnější než Hyperion, protože to je prostě úchvatná kniha. Ve své podstatě romantická, snad i v obou významech onoho slova. Koneckonců Keats romantikem byl. Čekal bych, že mi to bude vadit, ale opak byl pravdou. Prolog knihy je jen takové pomalé oťukávání, ale už první příběh kněze Hoyta je maso. Až jsem se bál, že autor vystřílel nejtěžší kalibr hned zkraje, ovšem coloradský patriot mi ukázal, že jsem ho hrubě podcenil. Každý z šesti příběhů posledních poutníků za Štírem je dramatický a silný, má minimálně jednu těžkotonážní myšlenku a navíc je napsán trochu jiným stylem (deníkový záznam, detektivka, vyprávění atp.). Zde přichází jedna ze dvou výtek, které k Hyperionu mám. Stylistika není dokonalá. Když už se Simmons uchýlil ke kouzlům se stylem, měl by z toho vyždímat víc. Zásadně mě to iritovalo u partu básníka Silena. Mělo jít asi o nějaký pokus o scénář, ale bylo to jen takové nahozené na prvních několika stranách, pak už od toho autor upustil a zbytek dojel „klasicky“, asi aby neodradil čtenáře. Takováto polovičatost se mi nelíbí. Druhou výtkou jsou logické chyby v příběhu. Ne že by jich bylo moc, ale občas jsem měl nepříjemný pocit, že kdybych začal pitvat, nebyl bych výsledkem potěšen. Hlavně v detektivně-kospiračním cyberpunk thrilleru s Brawne Lamia v hlavní roli. Tak jsem se na to vykašlal a raději si příběh užil. Co se týká překladu, neměl jsem s ním problém. Občas se sice objevil pocit, že Jan Pavlík asi sám úplně nevěděl, co chtěl tou či tou větou básník říct, ale bylo to málokdy a příběh mne okamžitě vtáhl zpět a nedovolil mi to rozebírat. Všiml jsem si jen jedné konkrétní chybky. Když mluví o hubeném hackerovi BB, že měl zadek jako dvě dvojitá B, myslí se IMHO asi košíčky podprsenky velikosti BB. Dost malé košíčky. Že to ale hluboko v devadesátých překladateli nedoteklo, mne vůbec nepřekvapuje. Abych to nějak uzavřel, Hyperion mne vtáhl a nepustil. Cítil jsem se zase skoro jako adolescent hltající knihu se zápalem, jež může propůjčit pouze mládí. Jsem nadmíru spokojen a po hlavě se pouštím do Pádu.

hivar  | ***** 15.11.2014 10:15

Nenechajte sa bodnúť Štírem, lebo sa Vám nesplní prianie, tak ako jednému zo siedmych pútnikoch.

Majstrovsky napísaná kniha, jedna z najlepších aké som čítal.

Speedemon  | **** 11.01.2016 10:21

Knihu jsem četl už před 10 lety (v 18ti) a moc mě nebavila (tenkrát jsem hodnotil 40%). Nyní jsem se k tomu dostal znovu a nevím jestli jsem vyzrál nebo jsem na to měl prostě vhodnější náladu, ale byla to pecka. Každý z jednotlivých příběhů měl něco do sebe a kniha mě bavila od začátku do konce. Ze střípků informací si pomalu dáváte dohromady celkovou mozaiku o co tu vlastně jde a jsem skutečně zvědavý, jak to bude pokračovat. Hrátky s časem a poměrně velká autorova fantazie někdy sklouzne do mírného chaosu či abstraktna, ale celkově je to skutečně paráda. Nejslabší kousek vidím v posledním příběhu konzula, který je od začátku popisován jako jakýsi vrchol. Pro mě tedy ne :)

idle  | ****1/2 19.11.2017 16:05

Po rozporuplném setkání s Terrorem jsem nějakou dobu váhala se pustit do dalšího Simmonse. Ale Hyperion má snad ještě lepší pověst, takže když mi zaklepal na dveře a zeptal se, jestli si nechci pohovořit o životě, vesmíru a vůbec, pozvala jsem ho dál.

A najednou je všechno jinak. Nevím, co přesně je příčinou: jestli Simmonsovi lépe vyhovuje si pozadí příběhu vymýšlet než zúročovat pečlivě nastudované reálie, nebo jestli já jsem na nově světy zvědavější. Možná má vliv i skutečnost, že tady je minulost protagonistů stěžejní složkou příběhu. Ať už je důvod jakýkoliv, výsledek je o třídu lepší. Jednotlivá vyprávění pěkně zapadají do sebe a skládají se do mozaiky Simmonsovy vize budoucnosti.

Dilvermoon  | ***** 27.03.2020 23:07

Před 24 lety, kdy jsem o Hyperionu a dalších dílech série vlastně nic moc nevěděl a četl kdeco, mě kniha uchvátila. A to tak, že velmi. Teď konečně přišel čas na opakovačku. Navíc se blíží vydání nového překladu posledního dílu série (i když ten koronazmrd vydání zřejmě odsune a nezbývá než doufat, že ne na příliš dlouhou dobu).

Už jen samotná koncepce románu je dost netradiční. Účastníci pouti za Štírem si cestou vypráví své příběhy, pomocí nichž se dostáváme do obrazu pokud jde o Štíra samotného, ale i o fungování Hegemonie, interakce s Vyvrženci a s Technojádrem atd. Každé vyprávění má jiné tempo a možná by se dala i zařadit do různých subžánrů. V podstatě lze říci, že jednotlivá vyprávění by obstála i jako samostatné povídky, ve kterých by ale nebylo vše dořečeno. Což není vždy na škodu. Závěr je naprosto a úplně otevřený, těch pušek sejmutých ze zdi, ze kterých nebylo vystřeleno, je obrovské množství, Pád Hyperionu přímo navazuje (vůbec nechápu, jak jsem tehdy mohl vydržet ten rok do jeho vydání) a četba jen prvního dílu Kantosu je sice zážitek, ale bez druhého se podle mého názoru spokojený čtenář prostě neobejde.