LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Saladin Ahmed

Půlměsíční trůn

série: Půlměsíční trůn
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

originální název: Throne of the Crescent Moon
originál vyšel: 2012

vydání: Gorgona Books (web) 2013

odkazy: 1x [ukázka], 6x [recenze]

Komentáře:

Pepa 62  | *** 26.05.2013 15:35

Pokud má být Půlměsíční trůn jednou z nejlepších knih loňského roku (nominace Hugo,Nebula),tak je zřejmě fantasy žánr poněkud v krizi,protože na knize není zajímavé,původ­ní,originální vůbec nic.Alespoň pro toho,komu je víc jak patnáct let a jehož jediný kontakt s fantastikou nezkončil u Harry Pottera. Kniha je zjevně orientovaná převážně na mladistvé a právě to,ji v mých očích nejvíce sráží a tak černobílé postavy se chovají předvídatelně a předvídatelný je, až na nějaké bezvýznamné odbočky, i děj samotný. Máme tady dva naivní dětské,byť neohrožené,hrdi­ny,dále obdobu Zaklínače, a také krutého vládce,pod jehož vládou úpí prostý lid.A tak není divu, že na scéně se pochopitelně objeví i mix Robina Hooda a Che Guevary.Nesmí chybět také trocha magie a stará kouzla a samozřejmě zvláště odporné individum toužící, pomocí temné magie, ovládnout svět. Kniha je rozhodně dobře napsaná,děj rychle plyne,akce stíhá akci.Ale to z ní žádnou událost nečiní.Všichni fantasy velikáni mohou být v klidu. Saladin Ahmed jejich pozicí rozhodně neohrozí.

Vrykolakis  | **** 29.05.2013 22:35

Vidím to přesně opačně než první komentátor. Podle mě je kniha zajímavá a originální velmi. Ať už netradičním orientálním prostředím a atmosférou, tak novátorským zobrazením ghúlů (kteří připomínají spíš golemy), ale i třeba nevšedním systémem magie nebo hlubokou zbožností postav. S ničím podobným a v takové míře jsem se ještě v žánru nesetkal. Naopak nemůžu souhlasit s tím, že „děj rychle plyne a akce stíhá akci“, ale to není na škodu, protože akční fantasy, která se čte jedním dechem a zážitek z ní stejně tak rychle vyprchá, je dnes všude dost. Knihu hodnotím jako velmi slušnou, a to nejen obsahem, ale i grafickou úpravou, na české poměry mimořádně kvalitní a oku lahodící.

KeB  | *1/2 14.09.2013 20:42

Komentář otce: Větší kravinu jsem nečetl už pěkně dlouho. Dočetl jsem to za trest, že jsem to vůbec, kdy otevřel. Přirovnal bych to ke zprasené slohovce nějakého páťáka…

---

Souhlasím s Pepou a nesouhlasím s Vrykolakisem. Děj je neoriginální stejně jako postavy. Super akční děj je k uzoufání nudný, bezkrevný a postrádající elementární napětí. Knihu není problém kdykoliv odložit, ale je problém se znovu začíst. A hlavně to celé plave v obrovském množství vaty a popisném balastu. Jediné co neselhává je popis prostředí a světa, ale to je na román poněkud málo. A způsob jakým je to napsané mi připomíná mé povídkové začátky. Takže moje rozhřešení je stejné jako Pepovo, pokud je tohle to nejlepší ze západní fantasy, tak je na západ od nás žánr fantasy v pěkně hluboké prdeli. A k těm nadšeným blurbům bych dodal jen to, že v létě jsem četl Žambochovo BEZ SLITOVÁNÍ a tomu nesahá Půl měsíční trůn ani po Baklyho kotník, v ničem.

Celkově to nadšení pana Huga a madam Nebuly nechápu. Buď jsem úplnej kretén, co nedokáže poznat dobrou knihu, nebo je totálně zpackaný překlad, který knihu zabil (to není obvinění překladatele!) a nebo je to jen další důsledek připosrané multikulturní politiky.

edit: Po přečtení recenzí jsem naznal, že jsem ke knize asi opravdu přistupoval s nemístným očekáváním. Nicméně divte se, na jedné straně mi všichni všude cpou, jak je H a N nej prestižní žánrové ocenění a na druhé straně je rozdávají i takovýmhle pitomostem…

trudoš  | ***1/2 27.05.2016 00:09

Fantasy v duchu arabských mýtů a legend, která zaskočí především absencí automaticky se nabízejících motivů. Žádné létající koberce, kouzelné lampy, zázračné turbany či alespoň prohnilé velkovezíry zde nenajdete. V Půlměsíčním trůnu se dočkáte pouze hromady ghúlů a skupiny dobrodruhů, kteří se rozhodnou jim ukázat, zač je toho kinžálu a magie.
Přesto bylo tohle „ochuzení“ pro mě spíše plusem. Jsem středoevropan do morku kostí, a tak mi stačí k zábavě málo. Nepotřebuji si čtení komplikovat pronikáním do rozdílné kultury, která je mi jinak naprosto cizí. Navíc Saladin Ahmed nesklouzává do náboženského patosu plného mnohovýznamových odkazů, jež by celé vyprávění postavilo do zcela jiné roviny. Hrdinové jednoduše odhalí plány zavrženého mága a rozhodnou se je řešit útokem. K ničemu komplikovanějšímu zde nedojde, rozestavění figur je tradiční a nápady průměrné, což jsou v součtu klady i neduhy celého románu. V důsledku takové nenáročné a hravé zpracování D&D dobrodružství.